Říci o nějaké dívce či ženě, že je „vstřícná“, znamená koledovat si o pár facek. Od většiny žen. Ale ne od všech. Existují ženy, které vás, pokud prohlásíte, že jsou „vstřícné“, pochválí. Ale musíte mluvit o politice a gender-studiích. Jinak ne. Pak si udělají si do svým feministických zápisníčků u vašeho jména pochvalnou hvězdičku.

Ovšem musíte prohlásit, že jsou „vstřícné“ nikoliv jako takové ty obyčejné ženy, ale jako ženy funkcionářky a političky. Protože ženy političky, jak praví genderistická nauka, jsou od přírody tak nějak jiné než ti hnusní chlupatí muži plní testosteronu, kteří navíc ještě „páchnou“. Potem, zapařenýma nohama a „machismem“.

Takže je nutno dle uvedené nauky okamžitě zařídit, aby genderosoudružky ihned dostaly kvóty, že aby se dostaly na nějaká ta zásadní místa v politickém systému (taky mimochodem dobře placená). A jejich dívčí duše, vstřícnost, soucítění a vůbec jiný pohled na vše kolem, takový nějaký měkčí a jemnější a kooperativnější zajistí naši již navždy dokonalou budoucnost. Jenom stačí, aby byly zavedeny kvóty a to by bylo, aby se nedostaly do nějaké té funkce. Amen, staniž se!

Zaostalý český národ to ale stále nechápe. Odporní machisté ale i většina českých zotročených žen odmítá, aby určité jemné zástupkyně něžného pohlaví toužící po funkcích tak ňák samozřejmě zaujaly odpovídající místo ve vedení státu, firem, bank, úřadů a tak vůbec.

No, ono to bude třeba tím, že oproti starým státům EU a USA, odkud ideologie, ale také nařizování generových pravidel pochází, máme s tím, jak fungují organizace obsazené skoro samými ženskými své dlouholeté zkušenosti. Ta nezapomenutelná rozkoš z vlídného přijetí a zacházení, kterého se člověku dostane ve školství. Plného vstřícných učitelek! A jak dokonalí občané, plní těch nejlepších myšlének a vlastností z našich základních a středních škol po jejich mnohaletém úsilí vychází!!! Tedy díky úsilí těch dokonalých žen! Kde na žactvo působily - až na po letech služby úplně zženštilého ředitele - naprosto a výhradně jen jemné ženy. Tak vstřícné a chápající. Jedna jako druhá, že.

Také nemocnice a zdravotní zařízení vůbec, plná jemných sester i lékařek, jsou naprosto dokonalou ukázkou, jak to dopadá. Jak ony samy od sebe tak chápavě a jemně jednají s pacienty…. Každý na to rád vzpomíná. A ženy samotné, snad aby té dobroty nebylo až moc, pokud to jde, vyhledávají pro své ošetření muže, lékaře.

Z toho vyplývá, proč je nutné zajistit, aby co nejvíce žen, bez ohledu na jejich kvalifikaci, schopnosti, charakter, vzdělání atd. bylo „zavedeno“, jak pravila tuhle jedna genderosoudružka, do vedoucích funkcí.

Skoro se slzou v oku vzpomínám na jistou průkopnici tohoto požadavku, jistou „přítelkyni“ (tedy né mojí, ale socdemáků), co chtěla založit tuším Spolek socdemáckých žen a ustanovila první českou ženskou vzdorovládu. Jak ta byla něžná a laskavá!! Jen to mělo nevýhodu, že neprošla šířkou běžných dveří a měla něhu rozjetého buldozeru. Ovšem možná jen proto (a taky kvůli nějakým malicherným účtům, které se té idealistce připletly do cesty) se ta první ženská vláda nepovedla. Další superlevicová soudružka poslankyně z KSČM, co to dotáhla až vysoko do parlamentu, vykládala tak strašné pitomosti, že i zasloužilí bolševičtí straníci jen kroutili hlavama. Takže už je nevykládá.

U zelených se zjevila Džamila. Propagátorka co největšího zastoupení žen, Romů, Marťanů, pajdavých a tak vůbec podobných v politice. Však taky dostala ministerskou funkci. Čímž je taky všude vysoce oblíbená a výsledky její práce jsou vysoce hodnoceny. Petrem Uhlem. Jinak si většina obyvatel ČR a přilehlého okolí při diskuzích o nápadech dotyčné dámy klepe na čelo. Možná by bylo dobré sdělit dotyčné, co tento posunek v místních krajích znamená.

Ale i skutečně vzdělané místní dámy pracující ve vysokých funkcích a někdy dokonce i vzhledově atraktivní (ještě že jsme u nás, tohle napsat v USA, tak dostanu snad deset let natvrdo za harašení) poněkud ne a ne ukázat ostatním, jak se dělá ta nezištná, vstřícná a prostě dívčí politika. Protože já jen doufám, že tím příkladem není současný vztah mezi bývalou a dnešní nejvyšší státní zástupkyní. Kdyby tohle měly být ty zářné příští vztahy, co dámy zavedou v politice, až budou mít povinně 50% mandátů… To bych snad odjel někam, kde je to samý chlap. Přestože normálně mi přítomnost žen činí výrazné potěšení. A to třeba i při nevinných diskuzích a tak.

Ukázkou zářné budoucnosti našeho politického systému a vytříbených způsob, které ženy zavedou do buranského světa Zemanů, Klausů a Topolánků pak jsou další zelené soudružky. Původně nejvíce známá hornorakousko-jihočeská učitelka zvaná lidově „Frau von Kuchta“ je jen slabým odvarem dalších dvou poslankyň, Zubové a Bezzubové... totiž Jakubkové. Ty obě také v ukázkách, jaké nás čekají světlé zítřky pod vládou moudrých a vstřícných žen, hravě překonávají ve všech ohledech i svoji stranickou blonďatou soupeřkyni Kateřinu. A to je co říci!

Takže dotyčné - jistěže jen z vysoce idealistických důvodů - nesouhlasí s místopředsednictvím a platem tuším 117 000 Kč dotyčné Kateřiny. To by je ani nenapadlo. Zelení nejdou po funkcích! Naopak! Zelení bojují pouze za ideály! Obě dotyčné sice mají v Parlamentě dohromady asi 30 funkcí, ale to se nepočítá! Každý, kdo někdy byl s kontaktu s určitým holčičím živlem, ví, že v dívčím světě pokud „ona“ řekne tak či onak, platí premisa, že “tohle neplatí“, případně „neplatí“ podle toho, jak se jí to hodí. Podle toho, co já, něžná dívka, prohlásím „A proč?“ „No protože!!! A neptej se tak blbě ty kluku!!„

No tak se raději ani neptám.

No, já bych to uzavřel jednoznačně. Buď existuje možnost, že dosavadní ženy ve vysokých politických funkcích representují nějaké „vadné ženy“. Protože místo vstřícnosti, lásky a porozumění předvedly něco sakra jiného. Anebo je to Evropskou unii zmítající heslo o výjimečnosti žen a jejich kladných vlastnostech, kterými údajně oplývají na rozdíl od mužů, nechutných, zbabělých zákeřných, surových, nekooperativních poněkud nepřesné… tedy … éééé ... úplná pitomost! Zdá se, že vůbec celé to tvrzení a vykládání je hovadina a slouží jen k tomu, aby se některé osoby – ženy, a ale i muži - dostaly pomocí ideologické „gendero“ finty na místa, na která by jinak „neměly nárok“. A která jsou tak sladká a nesou slávu a moc a peníze….. Protože jak říkal Henry Kissinger „moc je největší afrodisiakum“. A afrodisiaka lákají všechny.

Prozatím to vypadá, že ženy-funkcionářky se chovají v politice stejně jako všechny ostatní ženy v běžném životě. Používají sice často poněkud jiný slovník než muži, místo facek rozdávají jedovatými slovy krvavé rány, a v zásadě jsou v politice stejně egoistické jako chlapi. Ovšem místo otevřeně agresivního chování, tak spíš skrytě nenávistné, jedovaté a vůbec zlotřilé…. Prostě tak, jako v životě. Ženy se chovají jako ženy a muži jako muži. A slušní lidé se chovají jako slušní lidé a gauneři jako gauneři. A pohlaví na to nemá žádný vliv.

Takže vzhůru, dámy. Jen do sebe! A hin sa hukáže, jak to vlastně skutečně je. A taky to, že se dá lhát dlouho, ale ne věčně. O tom se už miliony lidí přesvědčily. Třeba brzo po svatbě. A nebo po seznámení se se skutečnými činy žen-političek.