22.9.2019 | Svátek má Darina


SPOLEČNOST: Všichni tady (ne)chcípneme

17.8.2019

Velmi vřele doporučuji nahlédnout do statě pana Jaroslava Poláka, kterou nazval příznačně Všichni tady chcípneme. U článku jsem nenašel diskusi. Z textuu čiší pesimismus a končí takto: Jsem pesimista. Nedopadne to dobře. Jediné, co nám zbývá, je být lidští. A když nic jiného, tak se aspoň nesmát dětem, které chtějí žít.

V článku je několik premis, které považuji za nutné okomentovat.

Klimatický rozvrat je v plném proudu a jediné, co by pomohlo, by bylo zatažení za záchrannou brzdu, tj. zavedení celosvětové „válečné ekonomiky“ a krizového řízení. To by znamenalo pro nás všechny tak zásadní změnu priorit, že to prostě nepřipustíme a raději si budeme volit další a další Trumpy, Bolsonary, Erdoğany, Netanjahuy, Orbány či Babiše. Samozřejmě, že nakonec ta změna priorit stejně přijde a bude mnohem horší, než to, co bychom museli podstoupit teď, ale odvrátit ji o dvacet, třicet let se nám teď holt jeví jako dobrý nápad.

V plné nahotě se ukazuje vliv alarmistických zpráv klimatického panelu IPCC při OSN. Jak tento alarmismus působí, ukazuje Polákova stať. V bohatých zemích Západu přibývá lidí, kteří pečlivě sledují svou „uhlíkovou stopu“, a existuje již poměrně početná skupina žen, které nechtějí mít své vlastní potomky, protože jednak by se zvýšila uhlíková stopa, jednak se domnívají, podobně jako Polák, že lidstvo směřuje do klimatické apokalypsy.

Historie ale zná mnoho věrozvěstů konce světa. Dříve, ještě před nástupem klimatického alarmismu, se hodně věrozvěstů brzkého konce světa zaklínalo Písmem svatým a tím, že lidé se chovají proti pravidlům Písma, a budou proto zničeni. Dobře známá je historie Sodomy a Gomory, na kterou pozdější věrozvěstové zmaru a zkázy upozorňovali.

Zatím nejúčinnějším způsobem zkázy civilizací byly války. Ta zatím poslední celosvětová byla natolik výjimečná, že po jejím skončení zasedl norimberský tribunál a odsoudil přeživší prominenty německého nacistického režimu k trestům, povětšinou smrti. Vyhlazení velké části evropských Židů je tím nejotřesnějším případem lidských možností, co se vyhlazování jiných lidí týče. Po druhé světové válce proběhly i další genocidy, zejména v Asii (Kambodža) a v Africe (genocida Tutsiů) .

Je příznačné, že „alarmistický klimatismus“ se stal pro mnohé lidi větším důvodem k pesimismu než to, že na světě ještě stále existují stovky jaderných zbraní, které by při případném použití zničily naši Zemi naprosto dokonale. Pokud Polák píše o „boháčích, kteří si zajišťují místo pro přežití v případě klimatické katastrofy“, v dobách největšího napětí mezi Sovětským svazem a Spojenými státy byly v módě kryty, které měly zajistit přežití po dobu několika měsíců či let po jaderné válce. Ostatně na jadernou válku jako by se zapomnělo, a přitom vojáci na celém světě stále vymýšlejí nové způsoby „chytrých zbraní“. Nedávná nehoda v Rusku jen podtrhla skutečnost, že se s jadernými zbraněmi stále počítá.

Polák a další lidé, kteří důvěřují klimatickému alarmismu v tom smyslu, že spalování fosilních paliv způsobuje nevratné klimatické změny, které nás (naše potomky) připraví o život, tak jen zaměňují příčinu. Dříve to byl strach z jaderné války, dnes strach ze změn klimatu způsobených lidskou činností. Z hlediska praktické hrozby je však jaderná válka mnohem pravděpodobnější příčinou zániku lidské civilizace než cokoli jiného.

Polák pak píše, že je nutné „zatáhnout za záchrannou brzdu“. Sám si je však velmi dobře vědom, že okamžitý (radikální) odklon od fosilních zdrojů je utopie, a to ho logicky směřuje k pocitům bezmoci a pesimismu co se budoucnosti týče.

O tom, zda tady „všichni chcípneme“ či nechcípneme, je možné vést i hlubokomyslné filosofické debaty. Z hlediska Vesmíru jsme jen „smítko“, možná ještě méně. Rozhodně bychom ale neměli propadat beznaději, naopak bychom měli pracovat na trvale udržitelném rozvoji. To v sobě zahrnuje využívání obnovitelných zdrojů energie (fotovoltaika, fototermika, větrná energie), samozřejmě elektromobilitu (zlepší vzduch ve městech), skutečnou revoluci ve využívání vody (recyklace, využívání dešťové vody apod.). To však znamená náklady, které nelze vynaložit naráz, ale je nutné počítat s tím, že je třeba je rozložit do programů, které potrvají možná desítky let.

Za největší chybu klimatického alarmismu právě považuji apely k „okamžité akci“, bez níž již klimatickou katastrofu neodvrátíme. Ta může u lidí jako Polák vést právě k onomu hlubokému pesimismu a možná až k nihilismu. Je ale například i v podmínkách Česka známo, že využití obnovitelných zdrojů energie je na samém počátku a jen výstavbou fotovoltaických elektráren na střechách domů doplněných akumulátory by bylo možné získat výkon srovnatelný s výkony našich největších atomových elektráren. Samozřejmě, výkonné stálé zdroje elektrické energie typu Temelína či Dukovan budeme potřebovat ve výhledu desítek let také.

Udržitelný rozvoj společnosti na základě moderních technologií je dle mého názoru naprosto reálný. Nelze ho ale prosazovat jako něco, co proběhne „přes noc“. Přesto se domnívám, že těžký pesimismus vyvěrající z článku Jaroslava Poláka není na místě. Jsem příznivcem teorie „být ve střehu“ a reagovat tím, co má ekonomický i ekologický smysl. Ne vše, co je údajně ekologické, má totiž ekonomický smysl. Žádná jiná rozumná cesta dle mého soudu ani není na dohled.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz



Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku
Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku

Na 7. září připadá Světový den Duchennovy svalové dystrofie. Tímto vzácným genetickým onemocněním trpí i Jaroslav, který je v současnosti plně odkázaný na pomoc druhých.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.