SPOLEČNOST: Všechno bude jiné
V čím horších barvách je líčená skutečnost, tím bujněji kvete pšenice těm, kteří přicházejí, jak říkají, učinit konec těmto nesnesitelným poměrům...
Ve svém sloupku z roku 1935 hovoří Karel Čapek s jakýmsi venkovanem.
"Máte tu špatné cesty," řekl mu. "Těžko se k vám dostávat."
Dotyčný mávl rukou a docela vážně odpověděl: "Však teď budou volby a po nich bude všechno jiné."
"Jde o politickou pověrčivost nebo lehkomyslnost lidí jinak rozumných a dospělých?" tázal se sám sebe Karel Čapek a pokračoval v úvahách: "To dětinské očekávání, že změní-li se osoby, bude všechno na světě jiné a lepší, má svůj protějšek v dětinsky zklamaném pocitu, že všechno, co je, je špatné. Jak vidět, kolísá politické vědomí lidu mezi naprostým pesimismem vůči přítomnému stavu a bezuzdným optimismem vůči tomu, co má přijít. To dvoje patrně souvisí. Proto každá demagogie v první řadě hledí dokázat, že všechno, co se přítomně v tomto slzavém údolí děje, je samá lumpárna, zlodějna, zrada a špatnost. V čím horších barvách je líčená skutečnost, tím bujněji kvete pšenice těm, kteří přicházejí, jak říkají, učinit konec těmto nesnesitelným poměrům. Je to starý a primitivní trik, a přece ještě pořád účinný. Nelze bohužel nikdy očekávat, že ´po volbách bude vše jiné´." Tolik moudrá slova Karla Čapka napsaná před sedmdesáti sedmi léty.
Pomalu, ale jistě se přibližuje volba nového prezidenta. Co ví lid obecný podle "názoru jedné paní, která povídala" o tom současném? Poškozuje prý jméno státu v zahraničí a doma je pro zlost všem. A ti prvorepublikoví prezidenti?: Prezident Osvoboditel T.G. Masaryk těžil z kultu tatíčkovské oblíbenosti, prezident Budovatel Dr. Beneš byl Masarykův oblíbenec, který se podle "starých pověstí českých" paktoval se Stalinem (nikdo pochopitelně nepátrá, jak to bylo ve skutečnosti). První prezident po sametové revoluci Havel byl kuličem pivních sudů, kulisákem, asistentem divadelní režie, dramatikem a spisovatelem, politikem i disidentem a prezidentem s příslibem, že národ dovede k prvním svobodným volbám a pak že bude zase spisovatelem. Lid si ho však žádal, a tak se obětoval, přestože jeho bohémská duše jej silně přitahovala k umění. Fandilo mu zahraničí a doma hlavně intelektuálové a pravdoláskaři.
Dodnes obdivovaní jsou pánové, pardon soudruzi Gottwald, Zápotocký a Husák. S láskou a vděčností po nich vzdychá víc než polovina bývalého česko- slovenského národa, a má také proč. Zbavili ji "prohnilé" buržoasie a všech těch, co nás chtěli zaprodat západnímu kapitalismu a sionismu. Chránili národ před "morem kapitalistické mravní zpustlosti a nevzdělanosti". Byli komunisticky "spravedliví". Nebáli se odsoudit své vlastní soukmenovce, bylo-li toho třeba, ani oběsit nevinou ženu.
Koho zvolíme dnes? To je přeci nad slunce jasnější. Toho největšího syna národa českého. Oproti Klausovi bude absolutně čestný, přímý, spravedlivý, dobrotivý a nepovolný, statečný a nebojácný v boji proti korupci a zlodějně, nebude se mýlit při udělování prezidentských milosti, vyhne se žvanění o oteplování a milovat bude Evropskou unii. Musí to být prostě politická superveličina té nejbrilantnější jakosti. Už dnes vidím, že to nemůže být kníže Schwarzenberg, protože ten by prospal celé prezidentské období (což by ovšem mohlo být na jednu stranu také dobré, protože by myši měly pré). Ani pan Švejnar se do toho prezidentského "konkurzu" moc nehodí. Ten by se usiloval líbit všem a nakonec by se nelíbil nikomu. Miloš Zeman už příliš srostl s Vysočinou, takže by si na Pražský hrad jen těžko zvykal. S mladým Dienstbierem bych to neriskoval. Je to jen mnoho povyku pro někoho, koho příliš neznáme
Co takhle mít na Hradě člověka, který bude vhodným pokračovatelem prezidentských prvorepublikových tradic a přitom bude svůj? Mám jednoho takového v merku: mladého Klause (ředitele PORG - pozn.red.). Nikoli proto, že je synem svého otce, ale že na to má ty správné buňky. Uvažujme prosím alespoň chvíli bez předsudku a hlavně nevynášejme předem ukvapené nepřátelské soudy. To je můj nápad. On sám je v tom nevinně.
Tak se mi zdá, že jsem předběhl událostem. Původně byla řeč o tom, že se dotyčný venkovan bláhově domnívá, že se všecko změní volbami. Ó, sladká nevinnosti! Jak tě mohlo něco tak nerozumného napadnout? Nikoliv volby, člověk by se musel změnit. Tragédii národů a vlastně celého lidstva je domněnka jedinců, že jsou lepší těch ostatních, což je vyložený nesmysl. Měli bychom si zapamatovat, že doma i ve světě bude lépe teprve tehdy, až My (lidé) nebudeme My, ale někdo jiný, než jsme My, a ten někdo jiný, než jsme My, budeme My, sami ze sebe, pro sebe a pro jiné. Ale buďme klidní, něco tak šíleného se nikdy nestane, poněvadž to nepřipustíme, jelikož bychom se, v případě vzájemného porozumění a slušnosti, ukousali vespolek nudou.