Neviditelný pes

SPOLEČNOST: Vraťme důstojnost obyčejného života

1.6.2019

Naprostá většina lidí žije svůj obyčejný život, pracují proto, aby uživili rodinu a mohli vychovávat děti, a o politiku se zajímají jen občas a rozhodně ne denně, jak si to možná politikové často představují.

Ale málokdy mají obyčejní lidé možnost ovlivnit, kde a za jakých podmínek si svůj obyčejný život budou žít. Opravdu si většina mohla vybrat, zda bude nebo nebude žít v protektorátu třetí říše nebo v satelitu Sovětského svazu?

Ale k tomu, aby lidé mohli žít ten svůj obyčejný život, je však často třeba udělat i něco navíc. Němce a kolaboranty nikdo rád neměl, ale když v době heydrichiády bylo třeba jít na Václavské náměstí, aby skončil výjimečný stav, tak tam lidé šli a naplnili ho tak, jak se nám v listopadu a dnes „Chvilkám“ ani nesnilo. A ani potom tomu nebylo jinak.

Chtěl jsi chovat králíky, chodit na ryby? Musel jsi být členem organizace pod vedením KSČ. No a co? Každý přece věděl, že vstup a členství nejsou výrazem politického přesvědčení. I za první republiky jsi musel být někde členem, pokud jsi chtěl něco dosáhnout. Kolaborace? Opravdu to tak chce někdo nazývat?

Ale co si lidé rozhodně nepřejí, je, aby jim někdo ten obyčejný život vyčítal. Aby jen proto, že chodili do školy, pracovali a vychovávali děti, je někdo považoval za kolaboranty, kteří se málo angažovali v boji proti „totalitnímu režimu“. Ale přesně to se od nějaké doby v naší společnosti děje.

Čest a sláva hrdinům, ale ne morální degradace těch ostatních. To si občané nezaslouží. Každý má své životní zkušenosti a i obyčejní lidé vidí lépe a dál, než se mnozí agitátoři domnívají. Babiš estébákem, když skuteční estébáci, kteří věznili a mučili lidi, se nám smějí a dožívají s vysokými důchody, neboť to, co dělali, je prý „promlčené“? Směšné.

Bylo by chybou, kdyby ti, kteří neuspěli ve volbách, se zaštítili etikou a morálkou. Četl jsem, že od ČSSD lidé očekávali hodnoty morálky a slušnosti. To jistě, ale to má být příčina volebního neúspěchu? Když jsem napsal, že morálka není předmětem politického hlasování, tak se to mnohým nelíbilo. Ale opravdu si někdo myslí, že vítězství nebo prohra ve volbách garantuje morální převahu?

ČSSD opět přemýšlí, jak a komu odebrat voliče. Od ANO, které jí prý sebralo sociální témata (dřív to dělala ODS), od pirátů, které prý volí ti mladí, progresivní (jako dřív zelené a Věci veřejné)? Víc radikalismu a progresivity? Větší minimální mzdu, víc sociálního bydlení, vic inkluze, genderu?

Co takhle oslovit ty desítky procent občanů, kteří nikdy k žádným svobodným volbám nepřišli, protože dost dobře nevěděli proč. Za „totáče“ to bylo jiné, určitě byl někde nějaký aktivní soudruh, který si dělal čárky, ale dnes?

Nevědí, koho volit, neboť o demokratickou politiku se obyčejní lidé starají stejně málo jako o tu totalitní. Občas a jen je-li to nutné. Neboť stejně si „ti nahoře udělají, co chtějí“. K „šéfům“, vlastníkům, majitelům a domácím se musí obyčejný člověk dnes často chovat pomalu stejně jako dříve ke komunistům. Nebo snad ne?

Problém je jinde. Staráme se o sociální bydlení, ale méně o to, proč lidé potřebují to „sociální“. Proč práce sice stále šlechtí, ale neuživí, a často i ten, kdo pracuje, žije od výplaty k výplatě jako ten, kdo žije na sociálních dávkách.

Vraťme obyčejným lidem důstojnost toho obyčejného života. Důstojnost nejen vlastníkům, ale i těm, kteří nevlastní víc, než potřebuje rodina ke spokojenému životu. Vraťme do společnosti skutečnou rovnost, a ne kvóty a antidiskriminační orgie.

Vraťme tátu a mámu a také právo kohokoliv žít podle svého, ovšem bez představy, že ten, kdo chce žít jinak, je xenofob.

Vraťme jim svobodu žít po svém bez urážek, že jsou má -lo moderní, málo progresivní, že nechápou „moderní svět“. Chápou víc, než si mnozí myslí, a pokud přijdou volit, dají to najevo...

Právo, 30.5.2019

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem

Autor je zástupce ombudsmanky



zpět na článek