Je to dva měsíce, co jsem odeslal mail:

"Před mnoha lety jsem v Mladém světě ve čtenářských ohlasech četl reakci na článek z předchozího čísla v rubrice "Tržiště senzací". Po několika větách jsem z typických formulací zřetelně poznal svého učitele statistiky z VŠE Petra Hebáka, vtipného, inteligentního chlapíka. Skočil jsem očima na konec dopisu vytištěného asi ve třech sloupcích a tam bylo zcela jiné jméno autora textu. Vrátil jsem se a další věty potvrzovaly Petra Hebáka. Znovu jsem se podíval na autora začínajícího na Ř. Jediné vysvětlení jsem viděl v omylu časopisu. Pak jsem zjistil, že se dívám na autora až dalšího sloupku. Ten rozečtený končil dřív a autoři - O. a P. Hebákovi - mi zůstali skryti.

Dnes jsem začal číst uprostřed článku v posledním Reflexu. Pak jsem přešel o několik odstavců zpět a charakteristická skladba textu a zcela specifické obraty mě rázem upomněly na autora, kterého jsem delší čas neregistroval. Jeho - Vaše - jméno jsem tentokrát našel ihned po otočení na úvodní stránku článku.

Takový druh otisku sebe sama v textu může zanechat jen výjimečný, komplikovaný autor."

Chtěl jsem tím vyjádřit svůj obdiv a vyslovit pochvalu autorovi článku z Reflexu. Některé články vás mohou povznést, přispět ke vnímání krás světa stejně, jako to dokáže třeba hudba. Obojí působí hojivě na mnohem častější projevy z protikladu umění, z pokleslého kýče produkovaného politiky a jimi řízenou administrativou – našich Kocourkovských.

V posledních dnech vypluly na světlo světa dvě doslova hrůzné události z resortu ministerstva vnitra. Nejdřív byli pochytáni bachaři, kteří zneužili jim svěřené vězně k otrocké práci a okradli firmu likvidující odpad ze spotřebičů. Bachaři "odklonili" několik tun mědi, za každou inkasovali asi 200 tisíc korun. O vyvození důsledků z osobní odpovědnosti jejich nadřízených včetně ministra vnitra ani slovo.

Vzápětí tuto událost přehlušila bomba mnohem většího kalibru, o které se bude po desetiletích vyprávět stejně jako o majstrštyku Harryho Jelínka, který dokázal prodat tramvajovou linku č. 1 v Praze a hrad Karlštejn. Naši hochštapleři dokázali vyřadit tři členy z fronty uchazečů o českého prezidenta fíglem, který z této volby rázem učinil frašku. Přidali další perlu do stále delšího náhrdelníku pitomostí, kterými bavíme svět.

Měli vyloučit ze souboru osob, které podepsaly podporu příslušným kandidátům, skupinu s vadami v registraci. To se mělo stát pro zjednodušení přenesením procenta chybovosti zjištěného ve vzorcích na celek. U tří uchazečů s vadami přesahujícími tři procenta naši hochštapleři udělali dle zákona druhý vzorek, ale z celku neodečetli průměrnou chybu, ale její dvojnásobek – procenta s vadami sečetli.

Můj pan řídící učitel v čtyřročníkové jednotřídce používal pro řešení podobných fatálních selhání dnes zakázané metody. Kolegyně Čechová jednou za stejně hloupý výrok, jako sečtení procent, dostala facku, která ji katapultovala z lavice do lavice přes uličku. Bylo to drastické, hlasoval bych proti, ale učitel měl v rámci vyučovací hodiny na ročník deset minut. Laskavou motivací by nedostal do stavu vnímatelnosti v časovém presu nikoho. Kolegyně Čechová od té doby žije šťastný a úspěšný život již dalších šedesát let.

Za majstrštyk s procenty zodpovědní pánové – nějací ajťáci, příslušný ředitel odboru a pan ministr – místo okamžité nápravy a po ní bleskové rezignace už několik dní elementární a neudržitelný nesmysl obhajují. Prý "toto avizovali předem" a chce to po nich zákon!

Pan předseda vlády Nečas, místopředsedkyně sněmovny Němcová a pan ministr Kalousek vyvozují, že oni stejně "pro tu přímou volbu nebyli". Dotčení kandidáti na prezidenta "zvažují, že podají žalobu k soudu". Objevuje se přehršel názorů od právních odborníků, co se mělo dělat, jaké jsou šance na soudní přezkum, jak se zachová Ústavní soud.

Nevěřím svým očím ani uším. Nejde jen o ředitele odboru a ministra, ale také o všechny poradce. Slyšel někdy někdo, že se evidentní pitomosti místo promptní nápravy dávají k soudu?

Ne, nezbláznili se všichni. Pořád je naděje. Čtu vyjádření profesora Petra Hebáka z VŠE : "To, co provedlo ministerstvo vnitra, to je až neuvěřitelné. Takovou chybu by snad neudělal ani středoškolák. Samozřejmě je nesmysl sčítat chybovost ve dvou kontrolovaných vzorcích. Zákon nic takového neříká a statisticky je to nesmysl."

Autor je ekonom