11.7.2020 | Svátek má Olga


SPOLEČNOST: Volba paní Lipovské je prý skandální

2.6.2020

Rozruch kolem zvolení Hany Lipovské do Rady České televize provází jeden pozoruhodný jev. Jako by nebylo tak důležité, co Lipovská říká, ale především to, co o ní říkají jiní. Jako bychom se vůbec neposlouchali.

Především: nemyslím si, že externí spolupráce Hany Lipovské s Institutem Václava Klause, kde působila jako ekonomická analytička, by ji měla natolik zdiskreditovat, aby to vyústilo v „čertův cejch“, pokud jde o vztah veřejnoprávním médiím.

Totéž si myslím o jejích kontaktech s Václavem Klausem mladším – ještě jako člověk mimo aktivní politiku křtil její knihu o ekonomii. A ano, Lipovská byla do roku 2018 ve výboru jeho Centra pro občanské svobody. To by ji mělo diskreditovat? Jak sama říká, spolupracovat s Centrem přestala po vstupu Klause ml. do aktivní politiky. Víme proč? Jistě:

Jako akademický pracovník samozřejmě důsledně zachovávám striktní nezávislost na kterékoli politické straně nebo hnutí.

To řekla Hana Lipovská v rozhovoru publikovaném 3. února 2020 na webu Církev.cz. Ještě se k němu vrátíme.

Hana Lipovská

Hana Lipovská

Měla by snad být diskvalifikujícím faktorem pro práci v Radě České TV skutečnost, že ji nominovala Česká biskupská konference? To snad ne. A její spolupráce s Janou Bobošíkovou (ovšem nejen s ní)? O Bobošíkové si můžeme myslet ledacos, stejně tak jako o televizní rebelii z přelomu let 2000/2001, nicméně v jedné věci má (Bobošíková) pravdu:

Pokud TOP 09 hovoří v souvislosti s dnešní volbou do Rady ČT jako o televizní krizi číslo 2, je dobré připomenout, že Česká televize nepatří těm, kdo v ní pracují, jak kdysi prohlašoval zakladatel TOP 09 Karel Schwarzenberg a jejich spřízněným intelektuálům, umělcům a politikům. Patří občanům této země. Všem. Bez rozdílu.

To napsala Jana Bobošíková na stránkách svého Institutu pro svobodu a demokracii 28. května 2020. Těžko proti tomu najít argument.

Haně Lipovské bylo vyčítáno, a objevilo se to i v dopise 19 senátorů České biskupské konferenci požadujícím, aby ČBK nominaci Lipovské stáhla, že má k veřejnoprávní televizi negativní vztah, div ne že by ji chtěla zrušit. Takto se senátoři v onom dopise vyjádřili:

Je zřejmé, že osoby, které otevřeně zpochybňují smysl existence médií veřejné služby, případně rovnou připouštějí potřebu jejich zrušení, nemohou v Radě hodnověrně hájit tento veřejný zájem.

Bylo tomu ale v případě Lipovské opravdu tak? Ona sama ve zmíněném rozhovoru pro Církev.cz uvedla:

Z pohledu teoretické ekonomie, který jsem ve zmíněném rozhovoru (pro Deník N -LS) zmínila, vychází z definice tzv. veřejných statků, které má stát poskytovat zjednodušeně řečeno jen tehdy, pokud je nedokáže efektivně poskytovat soukromý sektor. Z tohoto hlediska například školství, zdravotnictví, doprava nebo právě televizní vysílání nejsou veřejnými statky. Na druhou stranu, televizní vysílání jako vysílání veřejné služby je statek tzv. veřejně poskytovaný, který existuje na základě suverénního rozhodnutí zákonodárců země. Ekonomové tak mohou diskutovat o tom, která forma provozování televize je z hlediska hospodárnosti nejefektivnější, ale zároveň musejí respektovat platnou legislativu. Osobně proto nepovažuji za zásadní a už vůbec ne svobodu ohrožující diskusi o samotné formě vlastnictví média veřejné služby. Podstatné pro mě totiž je důsledné dodržování principu veřejné služby v oblasti televizního vysílání v zemi, která má veřejnoprávnost určenou zákonem.

O to přece jde: o svobodnou a otevřenou diskusi na téma formy vlastnictví médií veřejné služby. Nechci zde klást demagogické poznámky, ale jedna se mi dere na jazyk: To se snad ještě smí.

Kdybychom totiž Haně Lipovské víc naslouchali a méně proti ní mluvili, možná bychom se ledacos užitečného dozvěděli. Místo toho nastala ale hysterie. Podobně jako při televizní vzpouře 2000/2001.

Nejsem antikalouskovec, naopak. Myslím si, že lidí jako Miroslav Kalousek je ve sněmovně zapotřebí jako soli. Přesto ale: Kalousek kvůli tomu, že ČBK nominovala Lipovskou zvažuje, že vystoupí z římskokatolické církve. Na Twitteru to sdělil arcobiskupovi jejich církve. Dobře. Ať to tedy udělá, bude to jeho ryze osobní rozhodnutí. My to vezmeme na vědomí – a to je vše. Co také jiného.

Nejsem apriori ani antihalíkovec. Vážím si Tomáše Halíka, ne ve všem s ním souhlasím, ale snažím se jeho poselství porozumět. O jeho slovech přemýšlím. Ovšem s jeho vyjádřením v souvislosti s nominací a následným zvolením Hany Lipovské (viz jeho blog na Aktuálně.cz, 28. 5. 2020) mám problém.

Co se dozvídáme? Že jde o „skandální volbu“ (týká se zjevně všech tří nových radních, nejvíc ale Tomáši Halíkovi vadí právě Lipovská) a „nebezpečný útok na jeden ze základních pilířů demokracie – svobodu a stranicko-politickou nezávislost veřejnoprávních médií“.

Halíka „znepokojuje zejména volba Hany Lipovské“ - především kvůli jejímu spojení s Bobošíkovou. Připomíná „ostudnou pseudonormalizační „bobovizi“ - zde se zastavme. Hned dvakrát. „Bobovize“ existovala proto, že vzbouřenci obsadili příslušné prostory na Kavčích horách (a teprve dodatečně byla rebelie „legitimizována“ jako stávka – až 1. ledna 2001) a lidé stojící za legitimně zvoleným vedením neměli odkud vysílat (blokování velína vzbouřenci, poté stávkujícími).

Kromě toho: psát o „Bobovizi“ v souvislosti s Lipovskou může vyvolat (třeba nezamýšlený) dojem, že Lipovská je do tehdejší krize také namočena, samozřejmě na té špatné straně. Když ale krize vypukla, bylo Lipovské deset let. Připomínat dvě dekády starou záležitost, navíc ne zcela černobílou, není v souvislosti s naším tématem tak docela fér.

Halík jde ale ještě dál:

Snahy politiků ANO, KSČM, SPD a Trikolóry zničit liberálně-demokratickou politickou kulturu a posunovat krok za krokem náš stát nebezpečným směrem, kterým se vydalo Maďarsko a Polsko, nesmí zůstat bez odezvy.

Možná takové snahy opravdu existují, rozhodně ale odmítám uvěřit tomu, že by váhou své osobnosti mohla k této destrukční činnosti jakkoli přispět inteligentní a vzdělaná žena jménem Hana Lipovská. Ano, nedemokratických politiků se bát máme a musíme, upřímně věřící ekonomky s konzervativními politickými názory nikoli.

Tomáš Halík v závěru svého článku proti Lipovské vyzývá k akci:

Pokud současná parlamentní opozice není dostatečně rozhodná, jednotná a akční, musí vzniknout nový schopný politický subjekt. Čas nazrál, nelze pasivně přihlížet ani ustupovat.

Pasivně přihlížet a ustupovat čemu? Telegraficky:

- velmocenské aroganci Ruska a Číny;
- lokajskému chování našich vysokých představitelů;
- vzrůstajícími aktivitami páté kolony (RF a ČLR);
- ruské fake-news propagandě.

Nelze nesouhlasit. Ale proti tomu budeme bojovat dehonestací Hany Lipovské?

Přiznám se, že před vypuknutím této „aféry“ jsem se o Hanu Lipovskou nikterak nezajímal, nebyl důvod. Opak nastal poté, co se proti ní vzedmula kampaň. Jedna věc mě potěšila. Vážím si lidí, kteří ve veřejných vyjádřeních citují Bibli – nikoli účelově nebo populisticky, ale „od srdce“. Hana Lipovská patří mezi ně. Jako upřímně věřící katolička mě přesvědčila, že inspiraci hledá tam, kde i já – v Písmu svatém. A takový člověk nejenže vzbuzuje moji důvěru, ale rozhodně není „nepřítelem státu“.

Jak napsal v Konzervativních novinách na adresu České TV Matyáš Zrno:
Hana Lipovská vás opravdu nepřichází zničit.

Převzato z blogu autora s jeho svolením.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.