Výzev k tomu, aby – jak čteme ve výzvě Vědci proti strachu a lhostejnosti – nebyla v zemi „rozdmýchávána a všeobecně tolerována etnická a náboženská nesnášenlivost“, jistě není nikdy dost. Můžeme se jistě pozastavit nad tím, zda opravdu u nás je „všeobecně“ tolerována nesnášenlivost, ale v tom hlavní problém výzvy není. Ten spočívá spíše v obavě, zda nejde o ono příslovečné vlamování se do otevřených dveří.

Přece nejen vědci, ale jistě i podstatná část veřejnosti je znepokojena situací, kterou lze nazvat „uprchlickou krizí“, a nelíbí se jí extremistické nálady, rozdmýchávání nesnášenlivost a vše, co je s celou záležitostí spojeno. Jen jsem přesvědčen, že v tom hlavní problém vznikajícího nedorozumění nespočívá.

Média jsou vyzývána, aby nešířila „vykonstruované senzace a paniku“. To by jistě média dělat neměla, ale já slyším spíše výzvy k tomu, aby média už přestala zveřejňovat ne vykonstruovaná, ale skutečná, děsivá fakta s tím, že násilí a krve je již přemíra. Opravdu si média musí vykonstruovávat a vymýšlet?

Veřejnost je vědci vyzývána, aby nevěřila každé senzaci, s tím, že „čím více je zpráva šokující či děsivá, tím dále bývá často od pravdy“. Opravdu lze tento národ přesvědčovat o tom, že šokující a děsivé zprávy, kterých jsme za svůj život již vyslechli více, než bychom si přáli, jsou „dále od pravdy“? To opravdu někdo myslí vážně?

Dříve to nešlo, dnes ano?

Veřejnosti je adresována prosba, aby své názory konfrontovala „s fakty, s vlastním svědomím a obyčejným selským rozumem“. Ale jak si ti, kdo nedávno byli označováni za protispolečenské blázny, ne-li za přítele starých komunistických pořádků, když poukazovali na to, že není správné, aby majitelé nechávali neobsazeny tisíce bytů a současně na ulicích byly tisíce bezdomovců, mají srovnat se svědomím a selským rozumem, dozvídají-li se, že významný německý politik (Azylanti versus vlastnická práva, LN 19. 8.) vyzývá k „omezení základního práva na vlastnictví“ s tím, že neobsazené byty by stát mohl obsadit uprchlíky? Dříve to možné nebylo, a nyní ano?

Jak si má veřejnost srovnat se selským rozumem, slyší-li o záměru integrovat u nás tisíce jazykově i kulturně zcela vzdálených uprchlíků, když se každoročně setkává s domácími i zahraničními výtkami, že integrace romské – tisíc let s námi zde žijící – menšiny se nám pořád nějak nedaří? Dosud to nešlo, nyní to již půjde? Výzva vědců, aby azylanti byli „přijímáni a integrováni na základě individuálního a spravedlivého výběrového procesu“, příliš připomíná „knížecí radu“.

Není tedy problém spíše v tom, že ne všichni tak docela přesně vědí, co si lidé ve skutečnosti opravdu myslí? Že špinavá, často nahnědlá pěna událostí a obavy a tíseň, které lidé z toho všeho pociťují, nejsou totéž? Někdy jako bychom to opravdu nevěděli.

LN, 21.8.2015

Autor je zástupce ombudsmanky