26.9.2022 | Svátek má Andrea


SPOLEČNOST: Virtuální strašidlo klausismu

23.11.2005

Poslanec Svatopluk Karásek se před pár dny v Lidových novinách pozastavil nad svátečním projevem presidenta Václava Klause (Klausovo kladivo na čarodějnice, LN 1.11.). Nelíbilo se mu zejména, jak president opět označil NGO (non-government organisations) za sféru, kde kvete nedemokratická snaha o dosažení vlivu a moci mimo standardní mechanismy parlamentního prostředí. Jinými slovy Klaus dlouhodobě atakuje spolky typu někdejšího Impulsu 99, které pod hlavičkou NGO (nevládní – občanské iniciativy) usilují o přímý vstup do mocenského soukolí. Pan Karásek argumentuje tím, že přece různé NGO (od zahrádkářů po církve) vykonávají nezastupitelnou a nezpochybnitelnou roli při rozvoji občanské společnosti a je nespravedlivé je vinit z nějakých pokoutných aktivit a ambicí. Což prý činí president.

Protože téma tohoto sporu se také občas nazývá tématem smyslu a postavení tzv.občanské společnosti, což je fenomén, jejž mnozí připomínají právě v těchto dnech blížícího se výročí 17.listopadu 1989. Neuškodí zastavit se nad podstatnými aspekty používaných pojmů občan, občanská aktivita, občanská společnost a NGO. Jádrem tohoto léta se vlekoucího sporu je vnímání politického paradigmatu. Jednoduše řečeno: liberálně založení myslitelé prosazují zastupitelskou demokracii, kde každý adept moci musí projít ohněm voleb. Socialisticky založení myslitelé jsou přesvědčeni, že ve společnosti existuje nějaká elita (třeba intelektuální), která má od přirozenosti schopnost společnost vést, a proto považují volby v krajním případě za potvrzení tohoto výlučného postavení elit (tak vypadaly volby v červnu 1990), nebo dokonce za obtížnou překážku při uskutečňování společenského dobra.

Kdybychom chtěli tento v jádru filosofický spor personifikovat, pak na jedné straně stojí bývalý president Havel, na druhé současný president Klaus. Ne náhodou se Karásek ve své kritice Klause dovolává právě autority Havla. On prý docenil úlohu NGO ve společnosti, dával jim tu váhu, kterou zasluhují.

V tom jistě není problém. Ten je jinde, a to v samé terminologii. Každý si totiž pod pojmem NGO představuje trochu něco jiného. Jeden zahrádkáře a církve, druhý Impuls 99. Obojí je přitom pravda. Proto shrabovat všechny takové aktivity do jednoho pytle je krátkozraké a v důsledku nebezpečné. Může totiž dojít k neoprávněnému nedocenění zahrádkářů a církví, a naopak dramatickému nadhodnocení Impulsu 99 a podobných aktivit. Je totiž nezbytné přesně definovat rozdíl, který se mezi oběma množinami klene. Zatímco jedny (zahrádkáři, církve) se starají o uspokojování specifických individuálních potřeb a fungují na základě dobrovolného sdružování, druhé bývají ustaveny svrchu jako převodové páky mocenských ambicí některých příslušníků elity, kteří se domnívají být vyvolenými pro držení moci, avšak v parlamentním systému se na ně právě žádná nedostala. Jejich aktivity pak ze všeho nejvíc připomínají pokusy o puč, jehož cílem je svržení stávající vládnoucí skupiny a její nahrazení sebou samými – bez přestupní stanice v podobě voleb. Něco jako kooptace do postkomunistických parlamentů v zimě 1990. Mnozí se právě tehdy naučili, jak chutná moc, která je dána z vůle elit, ne z vůle voličů. A této chuti se neumí a nechtějí zbavit.

Jestliže dnes diskutéři jako poslanec Karásek berou v potaz právě zahrádkáře a církve, je to proto, že je to svým způsobem naučil sám Václav Klaus. To on svého času vytvořil podobné zjednodušené mediální škatulky, kdy srovnal vedle sebe nesourodé entity (zahrádkáři, církve) podle jediného společného jmenovatele (jsou dobrovolnými spolky pečujícími o specifické potřeby jedinců). Nevím ale o tom, že by Klaus kdy zaměňoval skutečnost, že jedni (církve) pečují o duši, zatímco druzí (zahrádkáři) o žaludek. V této rovině ta debata neběžela. A také nevím o tom, že by Klaus kdy těmto sdružením upíral jejich smysl a postavení v občanské společnosti.

Vraťme se k definici NGO. Kdybychom chtěli být důslední, uplatníme prostý překlad. Ne-vládní organizace je taková, která nemá žádný příjem z vládních (veřejných) prostředků. Když tedy omezíme množinu NGO na takové, které jsou opravdu odkázány jen na své příjmy z nevládních zdrojů (například prostřednictvím úpravy příslušných daňových zákonů), zmizí problém. Protože zmizí střet zájmů takových nevládních organizací s případným vládním zájmem zajištěným vládní dotací. Zmizí podezření, že taková NGO je jen prodlouženou a zakamuflovanou rukou vlády v zajišťování politických cílů oklikou přes důvěryhodné NGO. A o to myslím Václavu Klausovi jde. Aby nebylo možné podezírat občanská uskupení z politických záměrů, zpravidla skrytých pod nějaký věrohodný a bohulibý nátěr. Až tedy zmizí penězotoky, kterými si mocenská elita platí podporu určitého typu NGO a jejich prostřednictvím vliv na občany, zmizí i debata o smyslu a postavení NGO jako takových. A zmizí i veskrze virtuální strašidlo klausismu.

(Psáno pro Česká média)

16.11.2005