SPOLEČNOST: Víra v prasečí chřipku a jiné výmysly
Prakticky každý názor je vyvážen názorem opačným – proti čemuž nelze nic namýtat. Pokud ovšem nejde o život nebo o něco podobně naléhavého a podstatného. Když jedni tvrdí, že stojíme na pokraji globální katastrofy (nemluvím jen o klimatických změnách, ale i o ekonomické a hospodářské krizi), a druzí to bagatelizují nebo rovnou popírají, nastává pro občana, ochotného pro své vědění něco málo udělat, chvíle, kdy si musí sám najít své vlastní zdroje informací, jež bude pokládat za důvěryhodné. Pro mě jsou to např. vědecké kapacity, u nichž není pochyb o jejich odbornosti a lze úspěšně doufat, že nebyli naverbováni ani jedním z těch dvou táborů.
Paradoxně čím více informací se na nás valí, tím méně toho o podstatě propíraných věcí víme. Poprvé jsem takto zpozorněl u nemoci šílených krav. Fámy, které se v souvislosti s ní šířily, mi s odstupem času připomínají fámy z mého dětství, o černé sanitce unášející malé děti jdoucí ze školy, coby zdroje náhradních orgánů. Vybavují se mi televizní reportáže popisující totální rozpad mozkové tkáně po požití kousku hovězího... vybavují se mi poplašné články o tom, kterak už nikdy nebudeme krávy konzumovat, pokud chceme zůstat zdraví a živí.... nevím, jestli to byl boj mezi řezníky jednotlivých zemí, který se jim vymkl z rukou, nebo mezi chovateli, kteří chtěli přebrat zákazníky konkurenci...
Ptačí chřipka už byla poněkud sofistikovanější – nestála za ní masokostní moučka, nebyla tedy člověkem ve svém počátku nikterak ovlivnitelná, navíc krávy nelétají, což ptáci naopak běžně, čili panice dveře i okna dokořán, a s pomocí hysterických či podplacených novinářů se podařilo do hry vtáhnout téměř celý svět, přičemž ta více informovaná část okamžitě skoupila zásoby vakcíny v takovém množství, že kdyby neviditelná ruka trhu měla žaludek, praskne jí z přežrání.
No, a tak tu tedy máme chřipku prasečí. Přitvrdili jsme nejen v názvu (ptačí se ještě leckomu nemusí jevit katastrofálně, ale prasečí?? No fůj!). Prahneme po vakcíně, novináři peskují politiky, že ji nenakoupili dost a včas, doktoři mají co dělat, aby uspokojili požadavky svých příbuzných a známých, kteří prostě bez Tamiflu už nevylezou z baráku, ale sami se očkování bojí, jelikož o vedlejších účincích kolují v odborném světě dosti odstrašující skazky. Nikoho už tolik nepohoršuje, že dodané vakcíně vyprší původní datum expirace za pouhý měsíc, nikoho jakoby neudivovalo, že jeho trvanlivost byla úřednicky prodloužena o dva roky... Proč se tedy rovnou při výrobě neuvádí konečná trvanlivost? Snědli bychom maso, které čerstvé vydrží maximálně tři dny, kdybychom na obalu četli oznámení „Trvanlivost prodloužena na desetinásobek, případný zelený povlak na povrchu není na závadu“?
Světem stále víc hýbou peníze. I já je mám rád, respektive mám rád možnosti, jež nabízejí... ale nesrovnatelně raději je mají farmaceutické firmy, které dokáží – zase jen díky penězům – přinutit téměř celý svět, aby si jejich výrobky koupil. Na dva, tři roky bude klid a pak se odkudsi vyvrbí chřipka netopýří. Nebo hadí...?
Tak jsem se tedy začal pídit po nezávislých informacích. Mí přátelé a známí z řad lékařů do jednoho bez výjimky ve smrtonosný potenciál této chřipky nevěří. Nezávislé studie prokazují, že nebezpečnost tohoto typu chřipky není v porovnání s běžnou chřipkou o nic větší. Kolik u nás zemřelo lidí? Pět? A kolik jich zemřelo na důsledky klasické chřipky? Jak nás budou naše vlády a naši lékaři přesvědčovat o naléhavosti situace, až jednou přijde skutečná pandemická hrozba? Kde vezmeme ochotu jim znovu věřit?
26.11.2009
Převzato z Petrkrejci.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.
