Na přelomu září a října jsme se konečně dostali k hlubší analýze postoje české společnosti k možnosti vstupu ČR do systému obrany proti balistickým střelám. Výsledky nejsou nezajímavé. Proto si na některé dovolím upozornit. Nejde totiž jen o procento souhlasu či nesouhlasu s umístěním systému u nás. Možná ještě více jde o bezpečnostní a strategický obsah, který s takovým krokem české vlády a parlamentu veřejnost spojuje. Nevíme jistě, kdy a zda nás spojenci osloví. Měli bychom však absolvovat důkladnou domácí debatu ve vlastním zájmu. Nejde totiž jen o vstupní rozhodnutí, ale – v případě vstupu – o dlouhodobou a udržitelnou schopnost naší země být v celé věci přidanou hodnotou a nikoli přítěží. Synergie mezi bezpečnostní politikou státu a veřejností je pro takový krok zdravým základem.

Česká společnost vnímá globální bezpečnostní hrozby, zejména vojenské, terorismus a riziko transferu hromadných zbraní do rukou teroristů. Dále civilizační a ekologické hrozby (klimatické změny, pandemie apod.) a konečně hrozby vnitřní destabilizace demokratického světa (migrace, konflikty s imigranty a menšinami apod.). Pokud jde o vojenskou nukleární a balistickou výzbroj, jsou jako hrozba vnímány především Írán a KLDR.

Vůči hlavním současným bezpečnostním hrozbám česká společnost v převaze nechce pasivně přihlížet. Dáváme přednost vícevrstevné bezpečnostní politice, kde je za hlavní nástroj považována aktivní a kooperativní zahraniční politika (75 %), hospodářská a technická spolupráce (60 %). Dále aktivní tlak na vnitřní demokratizaci zemí, která generují rizika (50 %), a to i za cenu nátlaku a sankcí OSN (60 %), protože nedemokratičnost KLDR a Íránu je zřejmě chápána jako zdroj ohrožení. Konečně pak jsou to vojenská řešení, zejména obranného charakteru, národní i mezinárodní (50 - 60 % podpory). Ve spektru bezpečnostní politiky představují vojenské prostředky sice krajní, ale legitimní řešení, a to jak z hlediska národní, tak mezinárodní obrany. Protiraketový systém chápeme jednoznačně jako součást vojenské obrany a vojenských prostředků.

Participace ČR v mezinárodní bezpečnostní politice je podporována také jako vícevrstevná: finanční podpora společných projektů, investice do vlastních obranných prostředků, participace ve vojenských misích, účast v demokratizačních projektech, aktivní participace v mezinárodních vojenských obranných projektech.

Pro účast ČR v obranných systémech se zdá být pro občany ČR klíčové jejich ukotvení v organizacích mezinárodní bezpečnosti nebo kolektivní obrany. Patříme dnes k zemím nejvíce zaměřeným na euroatlantickou kolektivní obranu. NATO jako základu naší obrany důvěřuje přes 70 % dospělé populace a jsme v tomto ohledu dosti výjimeční. Není proto překvapivé, že případný vstup do systému obrany proti balistickým střelám rámujeme především kolektivní obranou NATO. Česká společnost však obecně dává větší váhu a důvěru nadnárodním aktérům mezinárodní bezpečnosti (EU, OSN) oproti jednotlivým státům (včetně USA, Velké Británie, Francie, Německa). Kolektivní obrana a kolektivní bezpečnost jsou v českých poměrech východiskem posuzování vojenských programů i bezpečnostní politiky. Přes 70 % dotázaných by v součtu podpořilo umístění základny v kolektivní obraně buď NATO (35 %), nebo společné obrany EU (37 %). Celý protiraketový systém včetně raket, nebo jeho radarovou část by na území ČR akceptovalo 71 % těch, kteří jsou spokojeni s členstvím v NATO, oproti 40 % těch, kteří spokojeni s členstvím ČR v NATO nejsou.

Orientace na kolektivní obranu ale není jen mechanickým vyjádřením loajality k organizaci a společné obraně. Na rozdíl od konce 90. let jsme připraveni snášet i zátěž. Přibližně 70 % dospělé populace si uvědomuje, že případné umístění základny zvýší naši bezpečnostní zátěž a rizika a katapultuje ČR do předních linií globálního bezpečnostního dění. Toto hodnocení růstu rizik je korigováno v cost benefit analýze, v které si zároveň téměř 60 % uvědomuje, že protiraketová obrana přispěje ke zvýšení obrany Evropy a globální bezpečnosti. Posuzování smysluplnosti vyšší bezpečnostní zátěže ČR v zájmu kolektivní bezpečnosti Evropy a světa je to, co je a bude v hodnocení projektu pro nás klíčové. Proto je tak významný rámec NATO a evropské bezpečnosti. Proto jsou klíčové pro posuzování celé věci bezpečnostní a obranné aspekty a nikoli například změna amerického vízového režimu, nebo jakési reminiscence na sovětské základny u nás v minulosti.

Vyjma otázky vzniku pracovních míst, která není nepodstatná, začíná česká společnost posuzovat svou bezpečnost globálně, a to jak z hlediska hrozeb a rizik, tak z hlediska našich možností účasti v obraně. Netrpíme izolacionismem a nepropadli jsme ani většinové úzkosti z vyšších rizik. Sledujeme, zda jsme s to projektu dát přidanou hodnotu v podobě růstu mezinárodní bezpečnosti a tím i smysl růstu naší vlastní bezpečnostní zátěže. Atraktivnost kolektivní obrany, do které se bude americký deštník konvertovat, je a bude základem posuzování celé věci.

Nic ale v českých zemích není perfektní. Vážné problémy jsou, a to dva. Předně pocit deficitu informací o věci, který cítí 75 % lidí. Přitom protiraketový projekt v převaze veřejnost zajímá (65 %). Za druhé je to univerzálně pociťovaná absence společného a ujasněného názoru na projekt na úrovni vedení státu (89 %). Statistická analýza ukazuje, že pocit absence leadershipu v takto strategické otázce a zájem o referendum jsou spojité nádoby v negativním smyslu.

I v podmínkách určité politické a informační frustrace občanů podporuje umístění radarového zařízení 57 % dospělé populace. Česká veřejnost je připravena k zahájení vyjednávání o případné účasti ČR v projektu a nechce tento projekt apriori odmítnout a nejednat (14 %). Chce více informací a více strategické shody a politiky na nejvyšší úrovni státu. S takovou situací se po mém soudu dá pozitivně a konstruktivně pracovat.

^{Výzkum( od 21.9. -2. 10. 2006) financovalo MZV ČR. Sběr dat realizovala na kvótním výběru společnost Factum Invenio podle zadání, koncepce a dotazníku Gabal, Analysis & Consulting. Soubor 1021 respondentů 18+ let je reprezentativní v základních demografických charakteristikách, vzdělání, regionu a velikosti místa bydliště. Výzkum byl realizován před jaderným pokusem KLDR. Detailnější výsledky na www.gac.cz}