Oblíbenost české politiky dle posledních sociologických výzkumů klesla u domorodých občanů na minimum. Nabízí se otázka, zda - li je takový vývoj prospěšný či nikoliv. Možná by mnoho z nás dospělo k závěrům, že je přímo nevyhnutelný.

Další fundovaný průzkum skloubený s kontrolou hospodaření státu provedli evropští ouřadové. Hodnotí jej, jako velmi dobré. Prozatím. Jak vidno, tak na štíru s hospodařením jsou páni politici. Především s hospodařením kvalitních politických myšlenek. Idejí, které by vedly k nezaplacení. Zatím nám předvádějí politickou chudobu a šetří se zřejmě až skutečně někdo z nich získá faktickou moc. Dávají si pořádně na čas, když občanům - voličům vzkazují termíny předčasných voleb s několika ročními výhledy. Jsou si dobře vědomi kvalitního hospodaření, jako pojistky pro neochvějné setrvávání na současně dobytých pozicích. A proč by ne, když voličstvo nechystá žádnou defenestraci ani nikdo nehází rajčaty či vajíčky. V rámci dobré ekonomiky není důvod plýtvat chutnými produkty zemědělství.

Také se ukazuje, že v současné době je mít lepší kvalitní základy ekonomiky, než kvalitní politiky. Jako bychom kopírovali vývoj Evropské unie, která vznikla a je hlavně založena na hospodářských základech bývalého EHS. Unijní politika se zatím courá, jako u nás. Kam spěchat, když se teprve nedávno rozhořely debaty o krizi evropské identity. Z tohoto důvodu je dobře, když se v české politice nebude příliš tlačit na pilu, protože se zároveň stále vyrovnáváme - nevyrovnáváme s komunistickou minulostí. Neboli se silně zakořeněným extremistickým levičáctvím gottwaldových pohrobků. A že neustále stoupá nespokojenost lidí s politickou situací? Nevadí. Vždyť přece sociální bouře nehrozí a hromadné či generální stávky také nikdo nepořádá. Vyplouvají na povrch velikosti naši národní maličkosti. Za předpokladu, že se máme skutečně dobře.

Z dlouhodobého hlediska nám nebude prospívat setrvávání na vavřínových věncích hospodářské prosperity, ale především současná politická stagnace nemastného -neslaného typu. Vyplývá totiž z logického polistopadového vývoje. Naše národní maličkost vyrostla velikostí sametového ducha revoluce, kdy se nestřílelo ani nevěšelo. Dovolím si napsat, že i duch sv. Václava působil jako tmel při srocování davu okolo jeho sochy. Zvolili jsme ducha vzájemného porozumění. Na základě odstartování ekonomické transformace trvající do dnešních dnů se těšíme ekonomické důvěře zahraničních investorů zblízka i zdaleka. Jen ti rudokabátníci nám jaksi zůstali stále na očích. Proto hraje čas do politických karet politickým vytrvalcům než vychytralcům.

Zastupitelé rudých třešní včetně značné části socdemáků jsou v kategorii vychytralých, ale potomci zakladatelů „modrých“ i „zelených“ se z vlastní podstaty preferovaných hodnot řadí mezi vytrvalce volebních i postvolebních dobyvatelů skutečně demokratických pozic.

Je zřejmé, že politická dohoda bude. Když se dokáží domluvit politici ve velkých státech na západ od nás, tím více by se mělo dařit těm v malých. S trpělivostí nutnou pro vytrvalecká jednání se opět bude moci projevit velikost českého ducha. Už proto, že naše národní maličkost bude za pár let povolána k zodpovědnému řízení ostatních členů unie.
A bez účasti rudých ostud v parlamentu.