Soudím, při pátrání v paměti, že slovo věda zapsalo se mi poprvé díky tehdy oblíbené mnemotechnice, uplatňované na nás prvňáčcích paní učitelkou Dobruskou (považuji za jednu z lepších událostí svého bytí, že jsem ji při prvé návštěvě Československa od odchodu do exilu, v listopadu roku 1989 ještě zastihl naživu), a to touto říkánkou:

Abeceda, to je věda, ta se jen tak odbýt nedá.

Mám z těch časů ještě další, rovněž výchovnou:
Auto jede, pozor dejte, zdaleka se vyhýbejte!
Je-li řidič nešika, blátem vás hned postříká.

Ačkoli automobilů tehdy nebývalo zdaleka tak husto jako dnes. Většina jich ostatně nejezdila, neb to bylo za Protektorátu. Vzpomínka přináší, jediný povolený bensinový provoz pana doktora Anderse s hadimrškou. Jinak se jezdilo na dřevoplyn, či spíše nejezdilo. Dnes pak taktéž nejde jen o nějaké postříkání, ale totální sejmutí, nejlépe na přechodu pro chodce.

Vědec odvozuje se od slovesa vědět a to má v češtině (ale i jinde) hezké variace, jako znát, umět a dovést. Vzájemně zastupitelné, leč od větné vazby odvozené. Znám, například, pojí se s acusativem, vím nikoli. Nicméně třeba sdělení: znám Gotta, plně zastupuje: vím, kdo je Gott. Chceme-li být pejorativní, pak doplníme plurálem a titulem na: víme, kdo je pan Lánský.

Vědec, odvozeno od tohoto slovesa, nekryje se však plně se slovem znalec, ale mezi odvozeniny patří i svědomí, svědek. To vše asi prapůvodně od vidět, tedy poznat a podat vědomost, tedy svědectví, o tomto poznání. My si ještě, navíc k vědcům i znalcům, v rámci cesty ke světovosti, přidáváme expert. Myslím, že jen čeština má taktéž ještě hezký výraz vědátor, uvádějící vědění člověka takto označeného v pochybnost.

Názorem vědců zaštiťují se rádi novináři. Ten štít totiž omlouvá vlastní neznalost. Tak nám bylo právě oznámeno, že vědci se shodli na oteplování zeměkoule. A prý vinou nás, lidí. Navíc se na tom shodli v Paříži. (Což mi zas přináší vtípek soudruha vyšetřovatele JUDr. majora Vavříka na kolegu Karla Zámečníka, kterého Jiří Pelikán, co ředitel naší ČTV pozval z Paříže k podpisu smlouvy na film o Šímovi, a když dotyčný přiletěl, tak ho zavřeli. Z Paříže, rovnou za mříže, vtipkoval bujaře soudruh major.) TV doplňuje o obrázky ledovce sesouvajícího se do oceánu, jenže to jsou snímky z filmu National Geographic z dob značně minulých a dokumentující nikoli oteplování, ale posun ledovce na Aljašce.

Příliš neoznámeno, arciť, jací vědci. Kolik? Všichni na světě? Letošní naše zima, na mou věru, podněcuje přemýšlení o oteplování, ačkoli statistiky a nikoli vedené z hlediska trvání zeměkoule příliš dlouho, informuje, že obdobné teploty už tu byly i celkem nedávno (za našeho života), jakož i v době když jsme dosud nežili, ale počasí už se zaznamenávalo.

Ještě hlubší zamyšlení, byť asi nevědecké a nikoli z Paříže a ve stínu letošní zimy, však musí přinést historický pohled z dob před těmi záznamy. Green značí zelený a po našem Grónsko se jinak jmenuje Greenland, neb ten název poděděn z dob, kdy bývalo nikoli většinou pokryto ledovci, ale zelení. Ba prý, četl jsem kdy, snad v National Geographic, nejen obilí, ale i třešně tam kvetly a zrály. Dávno tomu (z hlediska našeho času), pro Evropu bylo Grónsko objeveno roku 861 a pro Dány je kolonizoval o pár let později Erik, zvaný Rudý (jen vlasy a vous, nikoli bolševik). Vydrželi tam, Dánové a tehdy, jen do XIII. století. Potom to v důsledku ochlazení vzdali a ostrov na pár set let zase nechali Eskymákům (dnes Inuitům). (Vrátili se až jako obchodníci později, skrze ryby, kůže a jiné zboží). Ostrov si, až po naše časy, sice podržel název Zelená země, ale kromě ledovců je tam jen tundra a od druhé světové války i americké vojenské základny.

Takže tepleji již na zeměkouli bývalo, millenium tomu. Ačkoli nebyly automobily a ani nás lidí zde nebylo tolik. Možná, že ani v Indii posvátných krav tehdy tolik nebývalo. Pak se (víme proč?) ochladilo, v Grónsku přestalo růst obilí, po třešních ani vidu a nynčko se zase, a vědci (tedy ti z Paříže), prý se shodli, že vědí proč, otepluje.

Roku 1980 začal na pacifickém pobřeží USA zlobit vulkán Sv. Helena. Poutal pozornost; věnovala se mu samozřejmě pravidelně i TV a konsultováni byli taktéž vědci. Takže jednoho dne nám obrazovka ukázala pána v brýlích a s pěstěným vousem, který představen jako “vedoucí vulkanolog“ a položena otázka, zda Sv. Helena bouchne, či nikolivěk. Odpověď vědce zněla: „To máte padesát na padesát.“

Nýbrž takovéto odborné expertisy jsme schopni rovněž, počítejme se rovněž mezi vědce; nebo alespoň vědátory.