V době, kdy jsou naše media poněkud "přerathována", jsem spíše periferním viděním zachytil zprávu o tom, že Vatikán chce prosadit zákaz potratů v celé Unii.

Do května příštího roku chce katolická církev shromáždit ve 27 zemích EU milión podpisů. "V souvislosti s ochranou práv dětí, které přijdou na svět." Za diplomatickými formulacemi se skrývá požadavek na zákaz potratů v celé Unii (blíže zde).

Dovolím si tuto "bohulibou" snahu poněkud okomentovat.

Tuším, že to byl prezident Václav Klaus, který přirovnal Církev svatou ke Svazu zahrádkářů. Ne, že by mi toto přirovnání nějak zvlášť sedělo, ale v jistém smyslu a za určitých okolností mi není zatěžko s ním souhlasit. Prostě řečeno, jedná se o instituci, která má nějakou historii, nějaké cíle, nějak stanovená nějaká pravidla chování, nějaké rituály atd. atd. Za podstatnou ale považuji skutečnost, že tento cíl, tato pravidla, tyto rituály platí pouze uvnitř této organizace. Pokud příslušníci či členové této církve provozují nějakou charitativní, vzdělávací či jinou prospěšnou činnost mimo svůj rámec, budiž jim za to ten nejupřímnější dík. Ale zhola nic neopravňuje církev, zde prezentovanou Vatikánem, jakkoli zasahovat mimo její lůno. Nechť Svatý otec zakáže interrupce všem svým ovečkám, ale co je církvi do postojů a chování těch, kteří stojí zcela mimo ni?

Dovolím si poněkud pokřivené přirovnání, za které budu dozajista peskován. Předseda Svazu zahrádkářů mi jako jeho nečlenovi také nenařizuje, co mám na své zahrádce pěstovat a co ne. A kdyby se o to pokusil, ujišťuji vás, že bych ho hnal.

Jistěže bývaly doby, kdy neexistovala možnost být nevěřící. Tehdy měla církev obrovskou moc. To se to rozkazovalo, to se to nařizovalo, to se to zakazovalo. Slyšel jsem, že v době násilné rekatolizace někteří evangelíci raději přijímali víru židovskou než katolickou, ale bylo tehdy zcela nemyslitelné říci "já v Boha nevěřím, dejte mi s ním pokoj". Tyto doby ale jsou už dávno pryč. Nehodnotím, jestli je to dobře nebo špatně. Je to prostě fakt a celý slavný Vatikán by se s tím měl a mohl za ta léta, desetiletí či staletí smířit. Doby, kdy Svatý otec byl jakýmsi prezidentem zeměkoule, už jsou dávno pryč.

V žádném případě se ale nechci prezentovat jako podporovatel či dokonce propagátor interrupcí. Považuji pouze za vhodné, aby v případě nutnosti měla žena možnost své nechtěné těhotenství předčasně ukončit a především aby měla jistotu, že tento zákrok provede odborník ve zdravotnickém zařízení, které k provedení takového zákroku bude dostatečně vybaveno, aby jiný, stejně erudovaný odborník zajistil při zákroku celkovou anestesii, aby jí byla po výkonu poskytnuta odborná pooperační péče atd. atd.

Umělé přerušení těhotenství je zákrok pravděpodobně starý téměř jako lidstvo samo. Bývaly doby, kdy takovéto zákroky prováděly tzv. báby andělíčkářky jako jistý "vedlejšák" vedle běžné pomoci rodičkám. Později se interrupce začaly provádět spíše poloilegálně ve zdravotnických zařízeních. I já jsem pak zažil totalitní éru interrupčních komisí. A jsem rád, že ta komise, u které jsem několikrát zaskakoval za kolegu, byla do té míry seriosní, tolerantní a empatická, že žadatelky o interrupci nijak netraumatizovala netaktním dotazováním a omezila se pouze na jakousi osvětu, na doporučení nějaké vhodné formy antikoncepce. Zrušení těchto interrupčních komisí jsem pak vřele přivítal.

Opakuji, že nemám v úmyslu umělé přerušení těhotenství nijak propagovat. Ve své dávné gynekologické praxi jsem vždy raději pomáhal na svět živým tvorečkům a interrupce jsem nikdy neprovázel jásotem. Ony totiž důvod k jásotu nemají ani ty ženy, které výkon podstupují.

Staříci z Vatikánu mohou mít dojem, že ženy podstupují interrupce z plezíru, ze sportu či z dlouhé chvíle. Tento dojem mohou mít pouze proto, že se nikdy tváří v tvář nesetkali se ženou, která v nějaké opravdu tíživé životní situaci stojí před závažným rozhodnutím, zda si těhotenství ponechat nebo ne. Já jsem se s takovými ženami setkával. Není o co stát. Pomineme‑li velmi malé procento žen do té míry osobnostně pokřivených, že si s interrupcí nedělají hlavu a snad si ji ani dělat neumějí, pak každá alespoň trochu normální žena je biologicky jaksi "naprogramována" být matkou a rozhodnutí z nějakých důvodů matkou nebýt pro ni není nikterak snadné.

Nevím, jak je to v ostatních zemích Evropské unie, ale od svých bývalých kolegů vím, že po roce 1990 s rozšířením škály hormonálních antikoncepčních preparátů v lékárnách alespoň u nás počet interrupcí znatelně poklesl. Ale ona ta církev má bohužel i s tou antikoncepcí problém. V Africe umírají lidé na AIDS a hlady, ale kdepak kondomy. To je proti pánubohu. Jediným řešením je prý pohlavní zdrženlivost. Tak proč nás ten pánbůh krucinálfagot vybavil sexuálním pudem, který snad dokážou účinně potlačit pouze ti, jimž církev nařizuje celibát, a to ještě kdo ví jestli.

Úvaha o zákazu interrupcí je totiž víc než krátkozraká. Ono by to se zákazem interrupcí dopadlo jako v USA s prohibicí. Zakázal se alkohol? Začal se vyrábět ilegálně. Zakažte interrupce a začnou se provádět pokoutně. V Rumunsku za vlády Genia Karpat Nicolae Andruţă Ceauşesca platil absolutní zákaz interrupcí. Kdo by byl přistižen, byl by přísně trestán. Porodnost to ale nezvýšilo, došlo pouze k nárůstu počtu úmrtí následkem závažných komplikací takzvaně spontánních potratů. Tento počet pak poklesl s neslavným odchodem tohoto panovníka a s legalizací interrupcí.

Pokračujme. V zemích, kde platí zákaz interrupce, se zákonitě rozvine takzvaná potratová turistika. Dovolím si volně citovat kolegu MUDr. Radima Uzla: "Seznam cestovních kanceláří má každý irský gynekolog v ordinaci na stole pod sklem. Pokud je to potřeba, zařídí kancelář jeho pacientce potratový zájezd do Velké Británie." (Více zde.)

Nemohu se na tomto místě nezmínit o studii prof. PhDr. Zdeňka Matějíčka a kolektivu zvané "Pozdní následky psychické deprivace a subdeprivace", která mj. porovnávala psychický vývoj a životní historii nechtěných dětí s dětmi z kontrolní skupiny dětí chtěných. Ona nechtěnost byla jednoznačně definována zamítnutím interrupce některou z tehdejších interrupčních komisí, o nichž jsem se zmínil výše. Informace jsem čerpal z výtisků časopisu Československá psychologie vydaných na přelomu roku 1995 – 1996.

Z této studie se dozvídáme, že muži svůj handicap nechtěnosti zvládají lépe. Dosahují proti kontrolní skupině chtěných sice nižšího vzdělání, ale je mezi nimi více podnikatelů. Nicméně neshledávám šťastným zákazem interrupcí generovat množinu méně vzdělaných podnikatelů.

Oproti nechtěným mužům jsou na tom hůře nechtěné ženy. Ty v dospělosti zřetelně častěji referují o životní nespokojenosti. Ve srovnání s kontrolní skupinou vyjadřují ve znatelně vyšším procentu rovněž nespokojenost v sexuálním životě. Tresty v dětství hodnotí nechtěné ženy jako přísnější než ženy chtěné. Ženy nechtěné měly zřetelně častěji tři a více interrupcí a začínaly s nimi častěji již ve věku mladistvém. Ze studie cituji doslova, že shrnující skór psychosociální adaptace je u nich (tj. u těch nechtěných) nižší než u žen z kontrolní skupiny. Přeloženo do té nejjednodušší lidštiny – nechtěné ženy to mají v životě ve srovnání s těmi chtěnými zřetelně těžší.

Rovněž bylo zjištěno, že nechtěné ženy jsou častěji v evidenci Oddělení péče o dítě pro výchovné problémy se svými dětmi. Také byl u nechtěných žen zjištěn vyšší skór úzkosti a deprese a naopak nižší skór optimismu a sebedůvěry. Shrnuto, přinutí-li nějaká instituce mou matku, aby mě proti své vůli přivedla na svět, není o co stát. O tom, zda je lepší mizerný život než žádný, by bylo možno dlouze diskutovat.

V neposlední řadě bych si dovolil poukázat na jistou neupřímnost a pokrytectví. Ne že by se Církev svatá postavila k věci čelem a řekla, že "z moci úřední" zakazuje či navrhuje příslušným evropskounijním institucím celoplošný zákaz interrupcí. To ne, to by bylo příliš přímočaré a průhledné. Kdepak. Jde se na to rafinovaněji, oklikou. Sebere se milion podpisů. A to je přece hlas lidu a hlas lidu je jak známo hlas boží. Takže Církev svatá bude stát noblesně stranou a s postojem "my nic, my muzikant" bude poukazovat na to, že si zákaz interrupcí přeje, považte, celý milion lidí. Na Wikipedii jsem se dozvěděl, že Evropská unie čítá bratru 500 milionů obyvatel. Nikdy jsem nebyl silný v matematice, skončil jsem u trojčlenky, ale i s její pomocí jsem si vypočítal, že by o souhlasu se zákazem interrupce rozhodovalo 0,2 % obyvatel EU, což vskutku není mnoho. Tomu tedy říkám referendum.

Shrnutí:

Umělé přerušení nechtěného těhotenství je bezpochyby průšvih. A jistě ti nebude, drahý čtenáři, zatěžko se mnou souhlasit s tím že průšvihům je lépe předcházet, než je následně řešit. Žádné ženě nepřeji zážitek interrupce. Vždy jsem byl, jsem a budu propagátorem jakékoli antikoncepční metody jako nejlepšího způsobu jak předcházet interrupcím. Opakuji, že průšvihům je třeba předcházet a je třeba udělat vše pro to, aby se jim předcházet mohlo. Průšvihy ale nelze zakazovat.

Autor je sexuolog a bývalý gynekolog