Prezident vyzval k očkování, ale o naději nemluvil

Letošní Vánoce byly výjimečné režimem karantény, ale i tím, jak se podobala poselství hlav států. Kdy naposled je ovládlo jedno téma? Museli bychom se vrátit do roku 1989 či 1945. Leč jednotné téma neznamená jednotný přístup, že. Řekněme rovnou, že prezident Miloš Zeman vyzdvihl ve své řeči to zásadní. Máme-li z ní po klausovsku vytknout jednu věc před závorku, je to apel na očkování.

Vše ostatní včetně toho, co tolik lidí rozčiluje, jde spíše na konto Zemanovy nátury (můžeme si říkat, že sice opravdu rozděluje společnost, ale „starého psa novým kouskům nenaučíš“) či zdejších specifik. Apel na očkování mohl na někoho působit vrchnostensky. Jiní dodají, že od hlav Británie či Německa tak rázně nezazněl. Ale k tomuto A dodejme hned i B. Zmíněné země se nepotýkají se situací, že vůli nechat se očkovat nevyjadřuje ani polovina průzkumových občanů. Ano, na záběrech z demonstrací v Německu spatříte davy magorů s aluminiovými čepičkami na hlavě, kteří protestují i proti očkování. Ale když přijde na lámání chleba, 60 procent Němců se jasně vysloví, že se očkovat nechají (Britů ještě víc).

Za tohle prezident Zeman nemůže, byť si to leckdo myslí. Ve svém poselství dokonce použil dříve neslýchanou inkluzivitu: „nechme se očkovat“, „pomůžeme tím“ – to jako my všichni.

Hledáte-li, kde jeho dikce vybočila z toho, co řekla třeba britská královna, najdete to snadno. Vánoční poselství Miloše Zemana neobsahuje slova jako naděje, víra či šance, zato výstrahy před rychlým uvolňováním karantény a zvyšováním počtu kontaktů. Lze v tom slyšet spíše prymulovské „kde není kontakt, není přenos“. Naproti tomu poselství Alžběty II. nepropaguje výslovně bezkontaktnost, má pochopení i pro ty, kteří si k Vánocům „přejí jen objetí nebo stisk ruky“. Právě toto český prezident pomíjí. Opírá se o racionální (vědecké, hygienické) důvody.

Tyto důvody formují jeho optiku. Leckdo si může říkat, že je to tím, že Miloš Zeman vyrůstal v éře „vědecky řízené společnosti“, nebo něčím jiným, ale je to prostě fakt. Faktem je ovšem i to, že očkování je teď opravdu nejdůležitější téma. Ostatně spojuje různé názorové proudy – „uzavírače“ i „otevírače“. Právě ti druzí říkají, že budou-li proočkovány ohrožené skupiny (důchodci, zdravotníci…), může se společnost jako celek rychle otevřít. Možná právě těmito brýlemi vidí Miloš Zeman jako hlavní cílovou skupinu tři miliony důchodců, čímž opouští své heslo, že bude prezidentem „dolních deseti milionů“.

Lze to doložit další pasáží z jeho řeči. Prezident chválí, že jádro české ekonomiky – průmysl, stavebnictví, zemědělství – zůstalo epidemií téměř nedotčené, a většinu problémů připisuje jen sektoru služeb. Takto přezíravě se nedívají na služby nikde v postižených zemích. Třeba Izrael je přes své problémy hrdý na to, že právě v roce korony překročilo šest jeho digitálních firem tržní hodnotu dvou miliard dolarů. Takto vnímají služby lidé, kteří hledí dopředu. Není snad u nás – společensky vzato – 2,1 milionu živnostníků ohroženo podobně jako 2,9 milionu důchodců?

Nepatří i oni do „dolních deseti milionů“? Nezaslouží si slovo pochopení a naděje?

LN, 28.12.2020