Kde jinde by mohli mít vládu, která existuje a zároveň neexistuje a která má i nemá legitimitu vládnout. Protože důvěru parlamentu získala po přijetí ústavního zákona o předčasných volbách, který byl však nyní zrušen, a tato vláda nevláda tak ztratila své opodstatnění.

Tož logika na otázku, zda má důvěru, nebo nemá, říká, že buď nemá, nebo ji získala za neregulérních podmínek, a páni juristové ať si lámou hlavy, jakou legitimitu mají její rozhodnutí. Protože však žádný precedent takové nesmyslné situace asi nenajdeme, nejspíš to necháme být.

A tak, kmocháčku, raději jedeme dál, ať se práší za kočárem.

Nebo jak je to vlastně s těmi volbami. Možná by se spíš mělo říkat, že nepůjde o nové volby, ale jenom o převolbu. Až na jedinou výjimku budeme mít v rukou lístky stejných stran jako minule a až na pár výjimek většinou se stejnými jmény. A tak ani tentokrát nečekejme od voleb nic převratného, opět nám jen staré známé rigidní politické strany nabídnou staré známé rigidní tváře opakující jen staré známé rigidní floskule. A tak jde pramálo o volbu, ale spíš o převolbu.

A tak se, kmocháčku, nebudeme smět moc divit, když se občané nepohrnou k volebním urnám, a jen poslušní komunisté přijdou jako obvykle v pevném šiku.

Když minulý týden právníci zbourali politikům uplácanou bábovičku předčasných voleb, začaly politické strany lamentovat, že již vynaložily spoustu prostředků na předvolební kampaň. I stát si přihřál svou polívčičku roněním slz nad deseti miliony vyhozenými za zbytečné přípravy. Představa konfliktu státu s politiky, kteří ho právě vedou, je však poněkud absurdní, protože stát nemá jinou možnost než s politiky jejich chyby sdílet. A pokud jde o politické strany, jsou to právnické osoby jednající podle vlastního uvážení, aniž by kýmkoliv byly ke svým rozhodnutím nuceny.

Takže, kmocháčku, jestli prošustrovaly svůj majetek, je mi to úplně jedno.

V poslední době se doslova roztrhl pytel s oháněním se veřejným zájmem. Mám právě na stole dva staré dokumenty, a zatímco jeden pochází z léta osmačtyřicátého a je to výpověď z bytu udělená pro veřejný zájem údajně politicky nespolehlivé osobě, druhý je z jedenapadesátého a referent národního výboru v něm vyzývá bývalého generála a vězně nacistického koncentráku s rodinou, aby do osmi dnů opustil byt, používaný rovněž proti veřejnému zájmu. A mezi podklady k jiné práci mám text žaloby v politickém procesu jen o trochu později, kde v závěru prokurátor píše, že je ve veřejném zájmu, aby obžalovaný byl navždy odstraněn ze společnosti.

A dnes, kmocháčku, mi politici zase tvrdí, že je ve veřejném zájmu změnit příliš je omezující ústavu, aby měli volnější ruce.

Pozdrav pánbůh, kmocháčku, kdepak Kocourkov, ale říká se tomu partokracie, a od ní je pak jen krůček k demokracii po našem, potom k lidové demokracii, pak k osvícené diktatuře až po neosvícenou totalitu a už budeme zpátky z vandru doma, soudruzi. Čest práci.

LN, 14.9.2009

Autor je publicista