Václav Klaus je již proslulý po celé Evropě tím, že se bije za suverenitu České republiky a podle všeho i dalších států navzdory přání jejich občanů. Skoro to vypadá tak, že jeho cílem je spíš rozbití Evropy než suverenita jednotlivých zemí. Ale to by byl již příliš konspirační výklad.

Pokusme se držet se tvrzení samotného Václava Klause a ukažme si na nich, že Václav Klaus není příliš konsistentní ve svých tvrzení a že občas projevuje u profesora poměrně zarážející neznalost. Zde bych se zaměřil hlavně na jeho boj proti ústavě a potažmo federalizaci evropských států zejména v poslední době. Jeho hlavní námitkou je, že takto "… odevzdáváme Evropské unii významné součásti celostátní suverenity jako nezpochybnitelná a respektovaná národní a státní entita", jak si Václav Klaus posteskl nad Benešovým hrobem.

Když podobným steskům oponoval vicepresident evropského parlamentu Vidal-Quadras Roca s tím, že suverenita občanů v EU díky propojení vzroste, namítl Václav Klaus: "To je výrok zajímavý i proto, že se až dosud slovo suverenita používalo u států, nikoli u jednotlivých občanů. Tam snad vždy šlo jen a jedině o svobodu či nesvobodu, ale ne o suverenitu." Suverenita je ovšem pojmem užívaný politickým filosofy pro jednotlivého člověka již od Johna Lockea. Lock věnuje dokonce celé první pojednání o vládě (Two Treateses of Government - bohužel první část tohoto slavného díla dosud postrádá český překlad) výkladu o tom, že suverénní je každý člověk od svého narození, přičemž jen to, že část své suverenity deleguje na stát s tím, aby stát za něj dělal to, co sám zvládat nemůže, získává i stát jistou svrchovanost.

Pochopitelně lze vycházet i z jiného pojetí státu, státu z milosti Boží ('božný stát' - Slavomil Daněk), který má zvláštní dějinný úkol. Takové dějinné pověření bývá předpokladem království a království je tudíž hodnotou samo o sobě. Avšak o monarchismu jsme od Václav Klause zatím nic nečetli a stejně tak málo jsme četli z jeho pera o tom, kterou že misi v dějinách český národ má - snad jen to, aby byl a aby byl kvůli nám. Kromě toho zřizovat monarchii by věru bylo poněkud anachronické v současné době. Avšak Václav Klaus samotný navzdory dřívější době (Klaus V: Proč jsem konzervativcem? TOP AGENCY, Praha, 1992) se cítí být na opačném konci: "já jsem klasický liberál", tak pravil Václav Klaus tento říjen redaktorovi španělského plátku ABC a dodal: "velmi fandím liberalismu, na rozdíl od různých forem kolektivismu, které jsou nám vnucovány shora. Ideologie, která dnes dominuje v Evropě, a které říkám evropeismus, je další kolektivistickou ideologií, která jde proti klasickému liberalismu a proti individualismu klasického liberalismu".

Jenže důraz Václava Klause na českou státnost je právě naopak vypjatým výrazem kolektivismu a s liberalismem nemá vlastně již nic společného. Pro každého liberála od dob již zmíněného Johna Lockea je skutečně suverénní pouze jednotlivý občan a tento občan si bude vybírat stát podle toho, zda mu jeho suverenitu zaručuje či nikoliv. Když se kdykoliv ukáže to, že suverenitu zaručí občanům soustátí spíše než stát jeden, není žádné pochyby o tom, že je třeba jít touto cestou.

V této souvislosti pak poněkud zaráží to, že 'klasický liberál' není ochoten sledovat ani libertariánské argumenty přicházející od Roberta Nozicka či dokonce od teoretika anarchického kapitalismu Murraye Rothbarda. Rothbard z Václavem Klausem tak ctěného Cato institutu v USA výslovně praví: "Lidé v určitém státě by měli tlačit na svůj stát v tom, aby neútočil na státy jiné, a když již k ke konfliktu přece jen dojde, dohadovat mír a klid zbraní co nejdříve to jde." (Why the State Hates Peace). Zároveň s tím pravý libertarián počítá s tím, "že stát musí být umenšován pokud možno co nejdůkladněji a nejryhleji" (Do You Hate the State?). S tím příkře kontrastuje důraz Václava Klause na český stát coby téměř náboženskou hodnotu.

A ještě bych dodal citát od téhož autora: "Libertariáni jsou proti etnickému nacionalismu stejně tak, jak globální demokraté s tím, že důvody pro to mají jiné: jsou podle obecného vyjádření prostými či 'vulgárními' individualisty. Principiální a typická kritika je tato: 'Žádného národa není, jsou jen jednotlivé osoby. Národ je kolektivistickým a díky tomu i zhoubným pojmem. Pojem národního sebeurčení je zavádějící a klamný, když pouze o individuu lze pravit, že má své já. Jsou tudíž oba pojmy, pojem národa i státu kolektivistické a díky tomu i mimořádně zhoubné, pročež je třeba je všemi silami potírat'." (National Self-Determination).

Zdá se tak, že Václav Klaus má poměrně zmatené pojetí státu podepřené jen chabými znalostmi. Smutné je, že s takovouto mizernou intelektuální výbavou se pouští do boje proti celé Evropě a občas dokonce i proti USA či dalším zemím. Jediným výsledkem bude to, že bude všem pro smích.