Mezi námi existují lidé, kteří si nejsou jisti sami sebou, v důsledku čehož si nejsou jisti ani tím, co dělají a co chtějí dělat. Mluvím o těch, kteří na jednu stranu vždy rádi škodolibě sledují neúspěchy ostatních a na druhou stranu se rádi nechají strhnout v bezmeznou a slepou adoraci krátkodobě-sexy vůdce. Často také kopírují své okolí, snaží se vypadat úspěšně a napodobují ty, kteří na ně jako úspěšní působí. Kam vítr, tam plášť – tak zní tradiční česká definice inkonsistence interních názorových proudů.

Rozbor příčin tohoto stavu, u části množiny transformovaného do charakterové vlastnosti, přenechávám odborníkům. Co chci tímto krátkým zamyšlením artikulovat? Kam tyto skupiny lidí směřují jako potencionální zákazníci? Reaguje trh na tuto lidskou vlastnost, nebo je tato vlastnost důsledkem konzumu? Věřím v první možnost.

Dokonalé nástroje

Dnešní doba, ať už na ni máme jakýkoliv subjektivní názor, nám přinesla mnoho nástrojů, pomocí nichž můžeme doslova nežít svůj život. Jak? Poměrně jednoduše.

Můžeme trávit celý život tím, že budeme na Facebooku komentovat fotografie a statusy svých „přátel“. Naše komerční televizní stanice nám servírují pudově přitažlivý celodenní program, díky němuž se můžeme rozčilovat nad nespravedlností světa či krutostí našich spoluobčanů (Nova), hloupostí či problémy našich sousedů (reality show) či skvělými sportovními výkony lidí, kteří s námi mají společné tak razítko v pasu (sportovní přenosy). Nejčtenější tiskoviny přinášejí denně zprávy z nejintimnějšího prostoru osob, které veřejnost obecně považuje za zajímavé (Blesk, Aha). Co teprve milostné příběhy, které bychom také rádi zažili (Ordinace, Ulice, Letiště a všemožná veřejná místa jako názvy seriálů)?

Svět dnešní techniky nám přináší mnoho emocí a zážitků těch druhých, kterými můžeme uměle nasytit jak naše smysly, tak i naší esenciální potřebu zážitků a emocionálního vyžití.

Můžeme strávit hodiny, dny, týdny, roky tím, že žijeme životy těch druhých. Naše životy nás totiž nebaví, nevidíme v nich smysl, který bychom chtěli naplňovat, proto se tak vážeme buď na kritiku a souzení ostatních, nebo v bezhlavou adoraci těch, kteří v našich očích ten smysl mají – našli ho. Za svůj život nemáme zodpovědnost, systém (rodiny, státu) se o nás postará. Můžeme studovat jen pro to, abychom studovali, můžeme se bavit jen pro to, abychom se bavili.

Co to tu ten autor vypráví?

Rád bych instantně deklaroval, že neodsuzuji Facebook, televizi ani reality show jako celky. Mohou nám přinést mnoho dobrého. Stejně jako oheň – tyto nástroje mají skvělý potenciál být doplňkem do mozaiky naší osobnosti a pomáhat nám k naplňování našich cílů, avšak pokud se stanou náplní k nežití našeho života, pak nám jsou užitečné pouze účelově.

Pokud se jim však nepodáme, použijeme je jen jako užitečné nástroje (tak byly apriori vytvořeny) – tedy za konkrétním účelem, ne jako pány, kteří definují podstatu našeho bytí. Jako ten oheň.

Nutnost účelu

Co s tím? Držím se jednoduché zásady. Cokoliv dělám - vždy se sám sebe ptám na důvod - účel. Proč to dělám? Co mi to má přinést? Nemusím být oportunistou, když se vždy ptám sám sebe, zdali neplýtvám oněmi minutami, kdy mohu ŽÍT. Kdy mi tiká čas, který jednou skončí. Ono „teď“ už nikdy nebude. Filosofie tomu říká vědomí konečnosti – tedy vím, že jednou zemřu. Bude to zítra? Ptám se tedy sebe, zdali mi to, co dělám, stojí za to. (Znáte ty příběhy lidí s rakovinou, kterým zbývá určitý čas? Tráví svůj odtikávající čas na Facebooku či před televizí?)

Kdykoliv se mě někdo zeptá – PROČ to děláš – musím mít krátkou, ale výstižnou odpověď. Nemluvím o naučené mantře – ale o schopnosti instantně definovat své postoje a motivace.

Ano, mohu se lidsky mýlit, když zvolím činnost, která se mi s odstupem jeví jako neužitečná. Ale pokud vím, že jsem ji dělal naplno, se vším nasazením a za nějakým účelem, mohu sám se svým přístupem být spokojen.

Angličtina používá výraz commitment – řekněme zosobnění činnosti se svými cíly. Všichni známe ten pocit, když nám prodavačka v jakémkoliv českém obchodě dává najevo, že ji svými otázkami ke zboží obtěžujeme? Také nenávidíte, když lidé nedělají svou práci dobře a vy na nich vidíte, jak je nebaví?

Už víme, proč je tak sexy a respektuhodné, když je někdo naplno oddán své činnosti a dělá ji naplno. Tak totiž vznikají ty elity, autority. A těch je dneska sakra málo.

Ano, Nietzche i Machiavelli měli pravdu. Se sebou nejistými se dá skvěle manipulovat. Jak v politice, tak doma.

Převzato z JakubJanda.blog.idnes.cz se souhlasem autora