Musím se podělit o několik zážitků ze čtvrtečního brífinku ČSSD, jehož hlavním tématem byly církevní restituce. K této problematice již bylo řečeno mnoho. Ovšem člověk, který zmíněný brífink nesledoval, přišel o hodně, a protože se z něho neobjevilo nic ani ve hlavních zprávách, mám obavy, že slova, která vyřkl sociálně demokratický stínový ministr, pan inženýr Mládek, zapadnou. A to by dle mého názoru byla velká chyba.
Až do onoho čtvrtečního vystoupení jsem do značné míry výtky sociálních demokratů k církevním restitucím přijímal s pochopením a naivně jsem věřil, že jejich zásadní argument proti nim, tj. že za současné hospodářské situace, kdy se nedostává peněz na důchody a další podobné záležitosti, by restituce v nynější podobě neúměrně zatížily státní pokladnu a poškozovaly by zájmy a potřeby velké části lidí, zejména těch, kteří mají hlouběji do kapsy, je míněn upřímně a je skutečně tím pravým důvodem, proč se k restitucím stavějí odmítavě. Díky tomuto sociálnímu rozměru, o jehož významu nepochybuji, jsem na kritiku restitucí ze strany ČSSD hleděl shovívavě, třebaže s ní nesouhlasím. Avšak čtvrteční brífink mě připravil o iluze a vedl mě k tomu, že jsem na jejich kritiku začal hledět zcela jinak. Proč?
Inženýr Mládek mj. prohlásil: "Pokud to ty církve dostanou, tak všechny ostatní církve kromě katolické budou v pozici nějakých spoluvlastníků toho církevního majetku, v případě církve římskokatolické to bude ještě složitější, protože tam konečné slovo, ať už říkají cokoliv, má nepochybně cizí stát, který se jmenuje Vatikán. A pokud Vatikán zjistí, že mu například chybí peníze na to, aby zaplatil nejrůznější skandály, ke kterým byly odsouzeny katolické církve v některých jiných zemích, tak mu v zásadě nic jiného nebrání, aby ty peníze použil z výnosu českého katolického majetku." Jinými slovy, restituovaný církevní majetek vlastně bude ovládat cizí teokracie, které jde o české katolíky jen minimálně, v prvé řadě jí jde o samotný majetek a finance, které z něho budou plynout. Spojení se skandály, k nimž má v rámci katolické církve docházet, je skutečně vrcholem demagogie; česká vláda se vlastně snaží okrást vlastní občany ve prospěch cizího kléru, kterému se budou peníze hodit buď na umlčování těch, kteří něco vědí o jakýchsi skandálech, anebo na financování odškodnění obětem, když se skandál odhalí. Aniž bych chtěl jakkoli zlehčovat přečiny, k nimž docházelo a které má pan Mládek na mysli, spojovat je s otázkou českých církevních restitucí je skutečně donebevolající. Nadto je skutečně s podivem, že se náhle sociální demokraté strachují o to, aby nebyl poškozován a krácen na svých právech český občan, když jsou sami po celou dobu snad nejhlasitějšími stoupenci projektu bruselské autokracie. Je tedy nabíledni, že zde o blaho českých občanů nejde ani v nejmenším, nýbrž že zde máme co činit s bojem ideologickým.
Vrcholem alibismu jsou zase slova o tom, že výrok Co bylo ukradeno, musí být vráceno je sice pěkný, ale v reálném životě že věci fungují jinak. I kdyby tomu tak bylo, cožpak to může být důvod, proč se nesnažit o opak? Svědomí mi říká, že odmítáním vrátit ukradené se snižuji na úroveň zloděje samotného. Ano, jsem tedy přesvědčen, že pokud k vrácení majetku co nejdříve nedojde, bude současný stát – přinejmenším v tomto ohledu – podobně zločinný jako ten komunistický. A to není hezká vizitka. Připouštím sice, že skutečně není nejvhodnější doba na podobně velké výdaje, na druhou stranu měli politici přes dvacet dlouhých let na to, aby protiprávní a odsouzeníhodné jednání svých komunistických předchůdců napravili. Neučinili tak, a proto je nyní cena bolestivější. V žádném případě však nemůže nynější stav zavdat příčinu k dalšímu oddalování, popřípadě snižování objemu majetků, který byl ukraden a který má být církvím navrácen.
Posledním bodem, k němuž bych se chtěl vyjádřit, je neustále omílané prolomení hranice 25. února 1948. Zdá se mi, že reakce sociálních demokratů a dalších odpůrců církevních restitucí nabývá rázu hysterického. Nejsem podrobně seznámen s podobou restitučního návrhu, abych mohl zhodnotit, nakolik jsou takové hlasy oprávněné, avšak já sám nespatřuji v případném prolomení kupříkladu o měsíc významnější problém. Avšak pan inženýr Mládek dovedl vše opět ad absurdum, vykládaje o tom, že bychom se v takovém případě brzy dostali až k josefinské době, která věru nebyla katolické církvi z nejpříznivějších. Skutečnost je ale taková, že československý stát z velké části ovládali komunisté již před "Vítězným únorem". Nezřídka za součinnosti sociálních demokratů (viz především působení prvního poválečného premiéra a předsedy sociální demokracie Fierlingera). Proto je vcelku pochopitelné, že tak hlasitě volají po tom, aby nebyla únorová hranice prolomena. Museli by jinak přiznat, že i oni mají na nepříliš demokratické politice značný podíl.
Nikomu nechci upírat právo nesouhlasit s církevními restitucemi a usilovat o jejich změnu. Avšak ocenil bych, kdyby její odpůrci – tedy odpůrci toho, aby byly odčiněny zločiny napáchané v minulosti – odkryli své karty a ukázali, proč brání naplnění spravedlnosti, neboť pokrytecká politika sociálních demokratů, jež se odvolává na nedostatek peněz pro ty, kteří nejsou v lehké existenční situaci, je vskutku odporná. Jejich boj proti církevním restitucím je bojem proti církvi, bojem proti náboženství, proti tradici, bojem nanejvýše ideologickým, jenž nemá s otázkou prospěchu či neprospěchu lidí nic společného.