Miloš Zeman se patrně domnívá, že transgender operace je podobný rozmar jako implantace silikonových prsou, a ve své bohorovnosti se s tím po svém popasoval. Nicméně téma je vhozené do placu a to už je dobře. Předvolební hašteření u nás totiž pokrouceným způsobem nahrazuje seriózní diskuze o celospolečenských problémech, ty diskuze, které ani v popřevratové době žádná politická strana ve své zbabělosti neiniciovala. Odmítání takové rozpravy se v minulosti nevyplatilo hned několikrát, kdy politikové přenechali řešení zásadních témat neziskovým organizacím, které přebíraly nápady ze zahraničí, kde ovšem na plné obrátky už běžel levicový progresivismus.

V důsledku toho nastalo zemětřesení ve školství a bylo nainstalováno inkluzivní + progresivistické vzdělávání. Počáteční kritické hlasy učitelů byly označovány jako „kantorský křik“ (Šimůnková) a záhy byly umlčeny. Debatu se tehdy svým stylem pokoušel vzbudit Miloš Zeman, ale žádná „konzervativní“ strana mu na pomoc nepřispěchala. Takže nyní zde máme na všech stupních polovzdělané absolventy, kteří jsou ovšem dostatečně „woke“, to vše za ohromných finančních nákladů.

Z podobného ranku je i obrovské téma romské integrace. Stejným lidem, kteří se v daném oboru naprosto neorientovali (stejně jako v případě „inkluze“), se podařilo udusit diskuzi o romské problematice s obviněním, že se jedná o rasismus, takže nyní po několika letech zde máme rychle rostoucí masu velmi málo vzdělaných, většinou nepracujících Romů ochotně naslouchajících zprávám o bělošském rasismu (viz nedávný případ v Teplicích). Státu se zatím daří je dávkami uplácet, ale to nepůjde věčně.

Odsouvané/vysmívané téma migrace je rovněž naprosto zásadní, jak se snadno můžeme přesvědčit pohledem na západ, a je třeba skutečné zaslepenosti, abychom ho zlehčovali. Názor politiků musíme dobře znát, protože oni po volbách kývnou nebo nekývnou na migrantské kvóty a my pak svým voličským hlasem poneseme díl odpovědnosti.

Také rozprava o „LGBT + lidé“ je nanejvýš žádoucí a pro voliče nutná, jelikož po volbách se bude tvořit nová školská politika formující děti po dobu nejméně čtyř let, bude se formulovat kulturní a společenský diskurz. Na podobné téma je užitečná kauza Ferjenčík a jeho názor na polyamorii – upozorňuje na spodní proudy ve filozofii Pirátů.

Takže nuťme politiky, ať se alespoň před volbami – na půdě reality, nikoliv výmyslů – odhalují a jsou přinucováni vyklopit, co si vlastně myslí. Pro náš voličský hlas potřebujeme podklady. Seriózní debaty o záležitostech osudově ovlivňujících naši budoucnost se ovšem nedočkáme. Tu by museli někdy zorganizovat moudří politici.