Stovky lidí trmácejících se do Vídně pro vízum na cestu do Kanady mají podle reportáží v médiích tři terče své zlosti. Jsou to čeští Romové, kanadské úřady a čeští politici. Pravděpodobně v tomto pořadí. Podívejme se na ně podrobněji, a to odzadu.

Jakkoliv je populární nadávat politikům, ti mohli asi v dané situaci těžko udělat víc. Kanaďané byli o zavedení víz rozhodnuti pevně, a to delší dobu. Nebyl to žádný rozmar ani unáhlený čin, ale téměř matematicky přesný důsledek nastavení jejich azylové politiky. Kdyby víza nezavedli, tak jejich systém prostě přestane fungovat. Tady opravdu nebyl prostor pro diplomacii.

Nepochybně se šéf české diplomacie ukázal jako popleta a navíc smolař. A nepochybně se tak (doufejme) diskvalifikoval pro další kariéru, protože člověk, který neumí odhadnout realitu a kasá se neexistujícími úspěchy v televizi, se pro diplomacii ani politiku nehodí. Kohoutův amatérismus nebývale zkomplikoval život těm, kteří se chystají do Kanady v tomto přelomovém období, protože jim nedal čas se na nové podmínky připravit. Ale v delší perspektivě to jsou jen nedůležité, byť komické piruety.

Ani kanadské úřady si hněv nezaslouží. Je přece jejich právem nastavit si přistěhovaleckou politiku tak, jak uznají za vhodné. Kanada se rozhodla k azylantům chovat velkoryse, ale jen k těm, kteří se do země dostanou. Tím základním filtrem jsou víza. Jestliže počet zájemců o azyl ze země s bezvízovým stykem překročí určité procento, víza se prakticky automaticky zavedou. Je to logické. Četl jsem několik komentářů obviňujících tento přístup z pokrytectví. Nemyslím si. Přijde mi naopak pragmatický a fungující. Kanada je v jiném postavení než USA. Může přistěhovalce akceptovat a ví, že z nich může profitovat. Proto se k nim chová vstřícně. Ale zvolila systém, kdy se do země dostanou jen ti, kteří překonají určitý práh. Rozuměj ti, kteří mají nějaké prostředky, kontakty či dost chytrosti na to, aby lidově řečeno uměli „oblafnout“ úředníka. U těchto lidí je větší pravděpodobnost, že budou ve společnosti normálně fungovat, ne zneužívat její sociální systém. V tom vidím pragmatismus a racionalitu dotyčného systému.

No a tím se dostáváme k českým Romům. Byl bych velmi opatrný k projevům zlosti vůči těm, kteří už v Kanadě o azyl zažádali. Možná to „zavařili“ běžným turistům, ale jsou to bezpochyby lidé, kteří mají odvahu, schopnosti a touhu jít za nějakým cílem. Protože tohle emigrace obnáší. Je to po všech stránkách brutálně náročný krok: počínaje logistikou a konče psychikou. Mýlí se, kdo si myslí, že to obnáší jen zabalit pár hadrů a vyrazit za „lepším“. A že odcházejí ti, kteří hledají něco štědřejšího. Ba ne, pro tyhle lidi je výhodnější zůstat doma. I zde je sociální systém dostatečně velkorysý. A velmi cynicky řečeno, pro ten typ lidí, o kterém přemýšlíme, je jednodušší někomu v tramvaji ukrást peněženku než cestovat pro dávky za moře.

Jinými slovy odchází elita romské menšiny. V tom je to mrzuté a varující. Protože elita by neodcházela, kdyby pro sebe viděla jinou možnost. Ale dostali jsme se do situace podobné Hlavě 22. Ano, drtivá část romské menšiny se chová problematicky. Ale mnozí jen proto, že se zkrátka ocitli v pasti našich předsudků a neměli jinou možnost. Proto elita odchází, protože racionálně cítí, že jejich děti v našem systému nemusí mít šanci. Utíkají před „racionálním rasismem“ většiny. Vidím to na generaci svých dětí. Jsou rasisté? Ale vůbec ne. Chodí do školy se spoustou Číňanů, Vietnamců nebo dětí z postsovětských zemí. Vycházejí s nimi perfektně, protože cítí, že je ty „menšinové“ mohou obohatit. Ale stejně starým Romům se vyhýbají obloukem. Ne proto, že by byli jiní nebo že by k tomu nedejbože byly vychované. Prostě proto, že mají zkušenost s tím, že je to ochrání před problémy.

Podobně se chováme i my dospělí. Nikdo z nás není v pravém smyslu rasista. Projevy rasismu jsou nám odporné, což si klidně napíšeme na transparent. Ale asi jen málokdo se přestěhuje do cikánské čtvrti nebo zaměstná Roma, když bude mít na výběr mezi ním a stejně schopným zástupcem většiny. Jestli je něco pokrytectví, pak to, že si toto nedokážeme přiznat.

Máme-li mít na někoho zlost, pak na sebe. Dvacet let vytlačujeme romský problém ze svého zorného pole. Když se jím zabývají politici, podezíráme je z populismu, ať už politicky nekorektního (Čunek), nebo korektního (Kocáb). Jenže racionální rasismus lze řešit jen s pomocí racionality. Neboli když pochopíme, že mít neřešený romský problém je dražší a nepohodlnější než ho začít řešit. Kanada nám v tom dává užitečnou lekci.

LN, 18.7.2009