SPOLEČNOST: Už zase nesmíme říkat, co si myslíme, a vidět a číst, co chceme
Kdo neprožil alespoň část svého života před rokem 1989, jen těžko ví, o čem je řeč. Tehdejší život lidí, pokud nechtěli mít problémy, byl založen na základní existenční poučce: Nikdy a za žádných okolností neříkat nahlas co si opravdu myslím. Kromě toho byly zakázány některé knihy, hry, filmy… V roce 89 jsme se toho všeho chtěli zbavit. Chtěli jsme říkat co si myslíme a nebýt za to perzekuováni. Chtěli jsme číst všechny knihy a vidět všechny hry a filmy, abychom si sami mohli udělat obrázek podle sebe a ne podle toho, jak někdo jiný nařídil, že je to správné. Chtěli jsme svobodu slova a projevu. Chtěli jsme, aby slova dávala smysl, byla jasná, čitelná a nemlžila.
Dnes máme rok 2011 a jsou knihy, které se nesmí vydávat. Jsou filmy, které se k nám nesmí oficiálně dostat, jsou slova, která se nesmí říkat nahlas. Zrůdnosti, jako jsou Leninovy spisy, Manifest nebo knihy o Stalinovi jsou přístupné v knihovnách i pro děti, zatímco za vydání knihy Main Kampf skončil vydavatel před soudem – a to jsou komunismus i nacismus dokonce zákonem postaveny na stejnou úroveň. V televizi nám pouští komunistické seriály, oslavující a propagující zločinnou komunistickou ideologii, ale film Geerta Wilderse (kterého náš Senát odmítl vpustit na svou půdu, zatímco v rodném Nizozemsku je za své názory dokonce souzen) ze skutečného života o islámu Fitna je nepřípustný. Za „krajně pravicové“ jsou považovány názory v podstatě už většiny lidí v Evropě. Státy bez peněz už nejsou v bankrotu, ale je „v sociálně a ekonomicky vypjaté situaci“. Touha po národním sebeurčení je projevem údajně rasistických a xenofobních postojů, které mají základ v téměř ničím neomluvitelném zločinu, když její zastánci nezapomněli na prostá biologická, kulturní a geografická fakta. Černoch už není černochem, z cikána se stal Rom a kvůli všudypřítomnému genderu už nepoznáte rozdíl mezi ženou a mužem do té doby, než se svlíknou, zatímco onu tolik prosazovanou rovnost pohlaví ti nahoře chtějí paradoxně podpořit vznikem povinných kvót pro obsazování pozic ženami na různých úrovních společenského života. (pozn.: Na FFUK už existuje dokonce i katedra genderových studií, která vychovává nové a nové „odborníky“ na mrvení slov a významů pojmů.)
K tomu všemu přemýšlí vlády o tom, jak omezit internet a sociální sítě, protože tam si lidé zatím ještě mohou psát, co si myslí, zatímco například Petr Uhl doplňuje tato zvěrstva názorem, že bychom měli zakázat shromažďování před obydlím menšin. Před pár dny dokonce na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes označili režiséra Larse von Triera za nežádoucího, protože si dovolil udělat vtip na adresu své náklonnosti k Hitlerovi, zatímco komunisté v Evropě se mohou veřejně hlásit k odkazu Marxe, Engelse a Lenina.
Pokud si snad někdo myslí, že zákaz knih, slov, filmů a pobytu lidí na určitých místech kvůli jejich názoru zajistí, že zmizí nebo se otupí problémy ve společnosti, fatálně se mýlí. Naopak. Ty největší problémy v historii vždy přicházely právě po tom, co někdo zakázal lidem říkat a psát to, co si myslí.
Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů
Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora
