Vzpomínáte na doby, kdy se říkalo strana a myslela se tím jen jedna jediná, třebaže u nás existovaly i strany další (asi dvě)? Od založení té jediné státostrany uplyne 100 let. Bude zajímavé sledovat, jestli její potomci budou slavit.

Komunistická strana Československa vznikla v květnu roku 1921. To nám na všech školách vtloukali do hlavy tak intenzivně, že jsem to dodnes nezapomněl. Původní zakladatelské vedení bylo záhy vystřídáno vedením po sovětském vzoru nemilosrdně potírajícím třídní nepřátele i nepřátelské třídy. Když třídní nepřátelé došli, dovedli si je i vymyslet. Tahle linie vedení vydržela KSČ až do jejího zániku, jenom strana „na stará kolena“ ty nepřátele potírala spíše razítkem než šibenicí.

Nic neosvětlí historii lépe, než dobové anekdoty:

Prezident Husák prý neměl na hradě žádný záchod. Nepotřeboval jej, protože kvůli každému tentononc hned letěl do Moskvy.

Pět nejhorších nepřátel socialismu: kapitalismus, jaro, léto, podzim, zima.

My předstíráme, že pracujeme, oni předstírají, že nás platí.

Poučné byly i instituce spojené s režimem a dirigované onou stranou:

Lidové milice neboli ozbrojená pěst dělnické třídy. Ozbrojení, vycvičení a ideově prověření civilisté podřízení té jedné straně. Na začátku listopadu 1989 jsem se během vojny dostal na brigádu na stavbu okresního výboru KSČ v Nymburce. V suterénu několik ložnic s palandami jako u nás v kasárnách, zbrojnice s mnoha stojany na samopaly i na kulomety. A takovýchhle základen tehdy bylo po republice spousta.

Uliční a jiné výbory KSČ - nikým nevolení lidé, kteří z pověření té veliké Strany psali posudky na lidi ze svého okolí, kteří se hlásili na vysokou školu, chtěli navštívit ošklivou kapitalistickou cizinu nebo vůbec o cokoli žádali.

Povinné přehrávky kapel. Řešilo se nejen muzikantství, ale hlavně ideová správnost tvorby. Například amatérská kapela Cizinci IV měla problém se skladbou Abileen: „To musíte zpívat o nějaké osadě v USA? Přece máme vesnice i u nás!“

Interrupční komise - žena žádající o povolení k potratu předstupovala před komisi zahrnující vedle lékařů i „zástupce lidu“: laiky, kteří měli právo nahlížet do žádosti i do zdravotní dokumentace a s lékaři o potratech spolurozhodovali.V případě extra náhody v té komisi mohla sedět i sousedka, učitelka dítěte žadatelky nebo tchýně.

Povinné čistě ideologické předměty na všech vysokých školách: dějiny mezinárodního dělnického a komunistického hnutí, vědecký ateismus a marxistická filosofie, politická ekonomie (propagující výhradně socialismus a přezdívaná Politováníhodná ekonomika), marxistická etika a estetika. U státnic jedna ze čtyř povinných zkoušek.

KSČ a její vládnutí, sečteno a podtrženo: 1) Doslova náboženská víra v to, že jednou zavládne komunismus. Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb. Zatajeno, jak by to vypadalo: Ale soudruhu, ty přece ještě nové auto nepotřebuješ! 2) Zbožštění dělnické třídy, aniž by z toho skuteční dělníci až tak moc měli. Nenávist k těm špatným třídám, jako například k soukromým živnostníkům a podnikatelům. Nenávist neštítící se ani nespravedlností - zapomeňte na rovnou hospodářskou soutěž, na úspěch nejschopnějších! 3) Vývoz socialismu a myšlenek komunismu do všech zemí, které si to nechaly líbit. 4) Absolutní ideová kontrola všeho a názorů všech. 5) Ve skutečnosti nezájem o normální lidi a neschopnost v řízení čehokoli. Nicméně tento bod, jak vidíme nejen u nás, nebyl specifický pouze pro vládu KSČ.

O skutečných zločinnostech a korupci jsem tu nepsal, neb to šlo mimo mě. K tomu už bylo napsáno dost - byť evidentně ještě pořád ne dost.

Rozhodně bude zajímavé sledovat, jestli se KSČM bude v rámci výročí prohlašovat za pokračovatelku KSČ i s jejím názorem na komunismus a třídní boj, nebo jestli se od té staré party, která jezdila do Moskvy učit se zakroutit kapitalistům krkem, bude nějak distancovat.

Pokud se budou k odkazu KSČ hrdě hlásit, ještě zbývá naděje. Verš od Karla Plíhala: „Až nám bude tak stodeset, přijde bůh a zmáčkne reset“. A to bude už za deset let.