V souvislosti s propalestinskými demonstracemi ve Francii a Anglii došlo k vypálení několika obchodů židovských majitelů a k ochraně synagog byla povolána policie. Co bude následovat?
Zdá se, že historická paměť má své limity, tedy zhruba 70 - 80 let. V tehdejší době se stávalo, že jeden člověk či skupina útočila na jiného člověka či jinou skupinu jen proto, že měla odlišnou víru, etnický původ či jisté průvodní znaky svého chování. Došlo to tak daleko, že jedno etnikum se prohlásilo za lepší a nadřazenější tomu druhému a z této pozice se rozhodlo onu opačnou skupinu vyhladit.
Téměř se jí to povedlo, neboť tato jedna skupina, zákonem prohlášená za méněcennou, byla redukována o 6 milionů svých jedinců, takže se v některých oblastech dosáhlo jejich úplného zničení. Představa, že to přinese té první skupině jakési pomyslné dobro, se ukázala jako zcela lichá, neboť zákonem nadřazená rasa nadčlověka byla posléze poražena, m.j. i vojáky méněcenné skupiny, kteří měli to štěstí a nežili v zóně obývané nadčlověkem.
Homo sapiens se projevuje m.j. i tím, že je schopen se učit. To znamená, že si bere za své zkušenosti svých předků a své chování a činnost pak přizpůsobí oněm znalostem. Poučení z výše napsaného bylo namístě. Generál Eisenhower po osvobození koncentračního tábora nechal procházet místní obyvatele - původem ze zákonem nadřazené rasy - mezi hromadami dokonaných či ještě živoucích mrtvol příslušníků rasy zákonně méněcenné, aby viděli, co způsobili.
Zdálo se, že poučení zabralo. Po válce v Německu opět mohli žít Židé ve společenství s křesťany a jinými denominacemi bez toho, aniž by byli jakýmkoliv způsobem perzekvování. Došlo k výstavbě synagog, zřizování hebrejských škol či jiných specifických zařízení. Evropa si uvědomila, co způsobila. Byly přijaty zákony, které bránily hanobení rasy či jiného náboženského přesvědčení.
V současnosti je Evropa opět na rozcestí. Zatímco se snaží až směšně úzkostně dodržovat náboženskou neutralitu, respektovat kulturní zvyky přistěhovalců, kteří se vůbec nesnaží naučit se jazyk hostitelské země, a uplácí je různými sociálními vymoženostmi, jež v jejich původních zemích nejsou přítomny ani náhodou, tak stejná Evropa není schopna jasně bránit své tradice a historické zkušenosti. Podobné akce - jako zapalování obchodů - sice odsoudí, avšak nečiní žádná další razantní opatření. Rezignuje na striktní dodržování léty prověřených pravidel psaných i nepsaných, jež byla universální pro všechny občany. Dehonestuje ty, kteří se ozvou s přáním, aby byla ona letitá pravidla dodržována.
Obecně je známo, že agresora nezastaví domluva či přátelské gesto. Považuje to za slabost a na podanou ruku ke smíru při první příležitosti plivne. Teprve razatní přístup, který jasně vymezí pravidla hry a určí, kam již prostě nelze zajít, je pro agresivní jedince jedinou možností, jak poznat hranice. Lze předpokládat, že po sežehnutí synagog přijdou na řadu i jiné stavby, kupříkladu kostely, které jsou pro ony přistěhovalce rovněž cizorodým prvkem, který je třeba vymýtit z jimi nově obývaného prostoru. Pro ty, kteří jakékoliv sakrální stavby považují za neužitečné, je třeba připomenout, že před cca 80 lety vadilo i to, že obchod byl vlastněn někým jiným než příslušníkem oné nadřazené skupiny.
Je třeba jasné deklarace, že jakékoli útoky na jakoukoli skupinu, jež má své specifické náboženské vyznání, svůj původ či jisté odlišné kulturní zvyky v Evropě tradiční a staleté, jsou útokem na celou Evropu, která má plné právo se bránit a činit taková opatření, aby původci těchto útoků byli eliminováni.
Možná by to byl základní smysluplný raison d´etre Evropské unie. Česká republika ho má již po dlouhá staletí začleněn do svatováclavského chorálu: "Dědictví otců zachovej nám, Pane." Co ho takhle nabídnout celé Unii?
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora