Už týden mám pocit, že se mi do bytu nastěhovala telefonní centrála, telefonuji hodiny denně. Vlastně ne do bytu -do telefonu se mi nastěhovala a nosím si ji s sebou. Když právě nikdo nevolá, určitě přijde esemeska, která se ptá na totéž: Hodlá rada ÚSTR odvolat Daniela Hermana z funkce ředitele?

Ano, hodlá, už to udělala. Pan premiér je znepokojen, ba řekla bych, že ho to naštvalo, jinak by asi neprohlásil, že kdosi chce z ÚSTR udělat "ústav marxismu-leninismu". Nechci páně premiérův výrok komentovat, ale myslím, že je vhodné pokusit se uklidnit ty, které odvolání Daniela Hermana znepokojilo. Nevím o nikom, kdo by chtěl z ÚSTR dělat ústav marxismu-leninismu či něco podobného. Nikdo z členů rady ÚSTR to rozhodně nechce. Změny ale rada chce, a není jich málo. V žádném případě se netýkají toho, jak historici mají nebo nemají vykládat minulost: jsme přesvědčeni, že aby výsledky vědecké práce za něco stály, musí historik pracovat naprosto svobodně: popsat, co se stalo (a doložit to), musí samozřejmě profesionálně. Nesmí vycházet z jednoho útržku svědectví, musí hledat důkazy. Ale interpretace je na něm.

Rada rozhodně nechce zpomalit digitalizaci archiválií, které patří Archivu bezpečnostních složek (nikoli Ústavu pro studium totalitních režimů, jak se často mylně říkává - archiválie může spravovat jedině archiv) a rozhodně nechce zkomplikovat přístup k těmto archiváliím. Naopak. Chce, aby nové vedení napravilo dosavadní stav. Ten je dosti tristní. Bylo sice digitalizováno na třicet milionů stránek, ale tyto stránky leží v úložišti jako na dně mořském, a přístup k nim mají jen vyvolení. Digitalizace neprobíhala systematicky - ani jeden archivní fond není po pěti letech práce digitalizován jako celek a vystaven na web, je sice třeba brát ohled na osobní údaje chráněné zákonem, ale s významnou částí příslušných archiválií by to udělat šlo.

Není snadné stručně popsat, jakými vadami ÚSTR trpí: často jde o odborné záležitosti, které se stručně popsat prostě nedají. A nejde přitom o žádnou politiku, a už vůbec ne propagandu. I když... Široká debata o nedávné minulosti je koneckonců politické téma. Abychom se vyznali sami v sobě a ve světě, v němž žijeme, měli bychom poznat a pochopit svět, v němž jsme žili. To jistě je politikum. Až jsem žasla, kolik zajímavých i hloupých argumentů lidé najdou, když se začnou přít o to, zda byl starý režim totalitní, nebo ne. Aby převážily ty zajímavé, je potřeba se nejdřív se starým režimem dobře seznámit. Vlastní zkušenost bohužel nestačí - vždyť i ten, kdo bydlel v protějším bytě, může mít úplně jinou vlastní zkušenost. Ale pište něco, když pořád a pořád zvoní telefon a ptají se vás -především novináři, ale nejen oni -zda chcete z ÚSTR udělat ústav marxismu-leninismu. Sumírovala jsem si, co napíšu, a šla jsem vyprovodit k domovním dveřím novináře, který se mnou přišel udělat rozhovor. Vrátila jsem se, telefon zvonil a Davídek nad ním seděl, tvářil se soucitně a hladil ho bílou tlapkou.

LN, 12.4.2013