Není to tak dávno, co jsem v glose věnované kauze České televize (Jak se zase jednou vlk nažral a koza zůstala celá, 25.2.2007) zavtipkoval, že bychom měli zřídit Ústav národního zapomnění. Ve snu mě nenapadlo, že by někdo mohl takovou myšlenku dovést k realizaci. Ale – zelený je strom života…

Ve sněmovně se schyluje k projednávání senátního návrhu zákona o Ústavu národní paměti. Že se to nebude líbit komunistům, to bylo jisté. Že to ani sociálním demokratům nepůjde moc pod fousy, to se dalo tušit. Že to ale bude proti mysli bývalému disidentovi a Františku Bublanovi, to je nemilé překvapení.

Samozřejmě, že sociální demokracie ani František Bublan nejsou proti. Mají jen několik drobných nápadů na vylepšení zákona. Tak například, v radě ústavu nesmějí chybět komunisté. Měla by být sestavena na základě principu poměrného zastoupení, aby zajistila vyváženost a objektivitu. Asi jako kdyby obžalovaný zasedal v porotě, aby při vynesení rozsudku byl brán zřetel i na jeho, jistě oprávněný, názor.

Ústav by se podle Bublana neměl zaměřovat výhradně na zločiny komunismu, ale také na dobu německé okupace a výhledově i na dobu temna (po roce 1620). Doufám, že kromě Bílé hory dojde i na další chmurné epizody naší minulosti, co třeba bitva u Lipan anebo vyvraždění Slavníkovců?

S ohledem na šíři záběru bude také třeba modifikovat složení rady, aby byla vyvážená a objektivní. Bude tedy nutné přizvat nějaké nacisty, Habsburky, křižáky… jen nevím, kde dnes seženeme Přemyslovce a Vršovce, když vymřeli po meči i po přeslici.

Ostatně, takto pojatý Ústav národní paměti je také odsouzen k smrti dřív, než se zrodil, tak co?

Ať žije zapomnění!

Autor je senátorem za ODS, předsedou Stálé komise pro sdělovací prostředky Senátu ČR