S rozvojem komunikací, informačních technologií a jejich aplikací se často skloňuje pojem „digital divide“. Myslí se tím společnost rozdělená na ty, co přístup k technologiím a tím i k informacím mají, a na ty, kteří tento přístup postrádají. Těmi „ztracenými“ v digitálním světě bývají rizikové skupiny: bezdomovci, handicapovaní, přistěhovalci. Podle mého názoru se daleko větší předěl otevírá mezi mladší generací a seniory. Populace dramaticky rychle a neodvratně stárne.

Problém není jen v dostupnosti, ceně připojení a technologie. Jedna skupina v digitálním světě žije, druhá se na něj v nejlepším případě adaptuje. Pro seniory se občas organizují kurzy nebo projekty s cílem naučit je ovládat počítače. Někteří se adaptují, samozřejmě s problémy. Výrobci technologií příliš nemyslí na omezení, která tato skupina ve stáří má. Chybí rovněž důvod, proč technologie vlastně používat. Už to není kvůli zaměstnání nebo byznysu, hlad po informacích to také nebývá. Navíc svět internetu je pro seniory, pokud se týká obsahu a jeho kvality, ještě méně přehlednější než pro ty mladší.

Existuje nějaké řešení? V první řadě je třeba splnit podmínku nutnou, byť ne postačující. Tou je dostupnost technologie a připojení pro seniory za přijatelné ceny. V mnoha zemích, třeba ve Skandinávii, to nejen stát, ale i výrobci a dodavatelé respektují. Pro výrobce z toho vyplývá včasný přístup k potenciálně obrovskému trhu. Pro stát kromě sociální politiky je to i zlepšení kvality života pro seniory. To se jasně projevuje úsporou výdajů za zdravotní péči, nehledě na absenci hrůzných „eldéenek“. U nás tuto státní podporu obvykle zákonodárci zablokují s odůvodnění, že bude zneužívána. Myslím, že zneužití by bylo podstatně menší než u sociálních dávek, navíc aritmetika založená na výše zmíněné úvaze vykáže úsporu. A pozor, páni politici, již brzy tahle skupina bude nejpočetnějšími voliči!

Druhou podmínkou je vytvořit motivaci pro používání technologie. Podporovat a propagovat organizování komunit pro seniory, virtuální zábavu a vzdělávání. První pokusy tu jsou, narážejí samozřejmě na nedostatek financí. Když stát dotuje jízdy seniorů v hromadné dopravě, proč ne jízdy po internetu? Domnívám se, že po vytvoření kritické masy poroste počet uživatelů jako sněhová koule.

Často vzpomínám na starého pána bydlícího ve stejném domě jako já. Moc mne potěšil jeho úsměv a nový životní optimismus poté, co mu na můj popud charitativní organizace zajistila počítač, připojení a školení.

Euro 41/2008