Na přelomu 18. a 19. století žil v Čechách mechanik a vynálezce Josef Božek. Tento majitel zlatých českých ručiček, konstruktér přesných hodinových strojů i důmyslných protéz rukou, sestrojil též jeden z nejstarších vozů s parním pohonem v tehdejší Evropě. Vedle vozu zhotovil i parní člun a s oběma stroji mohl směle konkurovat tehdejší evropské konstruktérské špičce.

Po letech usilovného snažení se rozhodl své vynálezy předvést veřejnosti v pražské Královské oboře. Předváděček bylo hned několik. Aby vynálezce získal zpět alespoň část investovaných prostředků, vybíral od zvědavých Pražanů vstupné, což byla tehdy mezi vynálezci běžná parxe. Když jednoho odpoledne předváděl svůj parní člun na vltavském slepém rameni, přihnala se průtrž mračen a mezi diváky nastala panika. Nastalého zmatku využili nějací nehorázně drzí chmatáci, aby ukradli pokladničku s vybranými penězi. Zadlužený a zoufalý Božek pak svůj parní vůz, jeden z prvních v Evropě, rozbil. Dále působil jako úspěšný mechanik, ale na vlastní náročnější pokusy s parními stroji již rezignoval. Chmatáky nikdo nikdy nechytil a nešťastný Božek se mohl jen domýšlet, v které kavárně nebo krčmě jeho peníze rozfofrovali.

Začátkem tohoto roku navštívil Českou republiku Robert Kiltgaard, přední světový odborník na problematiku korupce, který radil vládám v Latinské Americe nebo Asii, jak se vypořádat se stále většími úplatky. Zkušený harcovník, ošlehaný bojem proti korupci po celém světě, se v rozhovorech pro média pozastavil zejména nad rozdílem potenciálu naší země a úrovní českých státních institucí. Tvrdí, že máme zdroje na to být na úrovni Norska, zároveň však poukazuje, že vyspělost našich státních úřadů je na úrovni rozvojového Senegalu. Zlepšením práce českých institucí a z toho vyplývajícím omezením korupce by se prý mohla výkonnost ekonomiky zvýšit o polovinu. S něčím podobným se Robert Kiltgaard dosud jinde ve světě nesetkal.

Tak například podle studií konkurenceschopnosti, které porovnávají 139 zemí celeho světa, jsme na 17. místě kvalitou místních dodavatelů, což je na úrovni Finska. Kvalitou vědeckého výzkumu jsme na úrovni Rakouska nebo již zmíněného Norska. Co se týče kapacity zavádět inovace, jsme na 24. místě, což je možná pozitivní v celosvětovém měřítku, mezi státy EU jsme však v tomto ukazateli na chvostu. Na druhou stranu v zacházení s veřejnými fondy jsme na 96. místě, stejně jako Turecko či Mali, a dokonce hůře než Burkina Fasso nebo Zambie. Z hlediska důvěry v politické reprezentanty jsme na 123. místě z celého světa.

To lze vysvětlit i tím, že je u nás na jedné straně velké množství kvalitně pracujících lidí, schopných uspět ve světové konkurenci, na druhé straně musí být státní správa neskutečně prolezlá rozličnými chmatáky. Podle odhadů Transparency International a Asociace malých podnikatelů se ročně v ČR ztratí nějakých 100 miliard (ministr pro místní rozvoj připouští nějakých 60 miliard). To je částka, kterou je už těžké si představit. To není jenom o obtloustlém kmotrovi v SUV s poznávací značkou 6969. Je to cena za pochybný systém financování některých politických stran a jejich uzavřenost. Je to cena mimo jiné za předvolební guláš a billboardy visící na zdi každého kravína v Horní Dolní. Tyto peníze pak chybí ve vědě, školství nebo rozvoji infrastrukutry. Jejich nedostatek pak přímo ovlivňuje konkurenceschopnost naší malé a otevřené ekonomiky ve světě.

Weston Stacey, šéf Americké obchodní komory, říká, že Česká republika sice má výhodnou geografickou polohu ve střední Evropě, ale největší naší výhodou jsou lidé. Potřebujeme takovou hospodářskou politiku, která lidem umožní vydávat ze sebe to nejlepší. Aby státní peníze šly opravdu k těm nejschopnějším a ne k těm, co umí pouze obcházet zákony.

Napadlo vás, že Josef Božek byl blbec a měl si svojí pokladničku lépe hlídat? Tak to jsme tak trochu blbci my všichni. Ale na rozdíl od Božka máme stále šanci naše chmatáky chytit a pozavírat. Nemusíme je honit po Stromovce. Současná, námi zvolená výkonná moc má k disposici dostatečné množství důkazů. Výpisy z banovních účtů, majetková přiznání, pochybné smlouvy, za které někdo musí nést odpovědnost. Vládní koalice má ještě tři roky na to, aby výrazněji pokročila v potírání korupce. Je to nakonec v jejím zájmu. Protože jinak příští volby ovládne levicová opozice a nové, zaručeně "protikorupční" strany.