Škála vysvětlení, o co ve švýcarské bance mohlo jít, je širší, než se zatím uvádí

Vzdálená asociace na pana Kufalta z románu Hanse Fallady není nechtěná, protože hlavní postava této úvahy, poslanec Miloslav Ransdorf, je „pechfógl“ spíše než co jiné.

Stručně zopakuji, že Miloslav Ransdorf přitáhl jistě nechtěnou pozornost ke své osobě poté, co byl ve Švýcarsku policejně zadržen po upozornění „curyšské banky“ pro pokus o provedení nestandardní, ba přímo podezřelé bankovní transakce. Spolu s Ransdorfem byli zadrženi tři občané Slovenské republiky. Podle slovenského ministra vnitra Roberta Kaliňáka šlo o transakci ve výši 350 milionů euro (i v eurech je to nominálně vysoká částka, netřeba ani převádět na koruny).

Ransdorf ze zpráv vypadl jako hlavní osoba, protože je europoslancem. Slováci byli naopak označeni za „bílé koně“. Není však jasné, kdo jakou roli hrál a na co by Ransdorf při pokusu o podvod potřeboval tři Slováky jako bílé koně.

Smůlovatý život MR

Hodný pozoru je spíše smůlovatý život pechfógla Ransdorfa. Jde přitom o člověka nesmírně vzdělaného a polyglota, který v evropských parlamentech moc konkurence nemá. Nicméně takové schopnosti již leckomu života a lidské psychiky znalému přivedou na mysl podobné případy lidí, kteří byli ve své genialitě v praktickém životě méně úspěšní, řečeno diplomaticky. U Ransdorfa může být tou neúspěšnou oblastí finančnictví. Zprávy o jeho finančních potížích proběhly tiskem a nelze vyloučit, že Ransdorf vytloukal klín klínem, neboli dluh dluhem.

Profil takového člověka, který má europoslanecký mandát, nicméně finančnictví není jeho šálkem čaje, pročež se i sám potýká s finančními potížemi, se blíží ideálu pro zneužití ve složitých finančních transakcích. Podmínkou tam totiž je absence údivu nad tím, že mu někdo za poměrně banální asistenci při finanční transakci nabídne značný podíl na převáděné sumě.

Pokud jde o samotnou transakci, asi nešlo o výběr hotovostních peněz – to by se pokoušel ve Švýcarsku provést jen totální ignorant, řečeno velmi jemně. Švýcarsko, které je od války předmětem zkoumání kvůli finančním transakcím zejména s nacistickým Německem, jistě k sobě nerado přivádí nadbytečnou pozornost. Každému jen trochu obeznámenému proto musí být jasné, že ve Švýcarsku se neustále zhoršují podmínky pro podvody (nakonec případ Mostecké uhelné je toho příkladem).

Mohlo však jít o „posunutí“ peněz v nějakém „pracím“ schématu, které by účinně ztížilo sledování „propíracích“ transakcí, nebo stopu dokonce přerušilo. Nicméně referovaná částka tomu neodpovídá, je přespříliš velká, aby mohla odpovídat běžným transakcím na jakémkoliv klientském účtu, s jehož provozováním musí být příslušný bankovní úředník obeznámen a musí ho shledávat přiměřeným profilu klienta.

Připomeňme jen, že „politicky exponované osoby“ (tzv. PEP’s) jsou ve všech civilizovaných zemích podle eurosměrnice zařazovány do kategorie „rizikových klientů“. Dokonce i v Bulharsku – ale u nás nikoliv, zásluhou „nejlepšího ze všech myslitelných ministrů financí“ Miroslava Kalouska, který našim legislativcům v roce 2008 přímo vydal takovýto pokyn. A tak se v našem zákoně ocitly v této rizikové kategorii pouze ty „politicky exponované osoby“, které měly bydliště či působiště mimo území ČR (tehdy šlo kromě europoslanců o jednotlivce, například pány Špidlu, Pilipa a Tošovského).

Zlato kontaminované rtutí

Nicméně v kauze padla ještě zmínka o hypoteticky možné souvislosti Ransdorfova zadržení švýcarskou policií s takzvanými „spícími konty“, většinou vyvražděných evropských Židů. To je problematika pro Švýcarsko dodnes neuralgická, ale Švýcaři v tom nejsou nevinně. V sejfech jejich bank totiž ležely (a možná dodnes leží) zlaté cihly kontaminované rtutí. A tato skutečně neobvyklá kombinace má původ v zubařském zlatě oněch vyvražděných židovských obětí holokaustu.

A tak jestli nastal nějaký nesoulad v dokumentech, který vyústil v „agresi“, kvůli níž byla povolána policie, pak nelze nevzpomenout na mnohé velmi spravedlivé důvody pro agresivní chování nárokujících osob vůči švýcarským bankám. Ty totiž například po pozůstalých obětí holokaustu dokázaly vyžadovat též úmrtní listy jejich zplynovaných příbuzných.

Těžko říci, co se v Curychu skutečně stalo. Škála možných scénářů je širší, než se zatím uvádí. Těžko se k některému z nich přiklonit. Spíše jsem se snažil najít důvody, které by mohly tomu či onomu nasvědčovat. Co je však docela pravděpodobné, je nejspíše varianta, že Ransdorf měl být tím bílým koněm, jehož postavení mohlo být zneužito. Anebo naopak využito při pokusu domoci se spravedlnosti.

Nicméně zmíněná částka je tak vysoká a výběr lokality tak podivný, že můžeme největší pravděpodobnost přikládat vysvětlení nejprostšímu, že šlo o amatérský pokus, k jehož pokrytí byla zlákána v této oblasti se nedosti orientující osoba s europoslaneckou imunitou (která jí v této kauze navíc byla na nic).

LN, 7.12.2015