aneb Od kontrarevoluce Sabra k Istanbulské úmluvě
Premiér Babiš se nedávno pokusil nenápadně „protáhnout“ vládou Istanbulskou úmluvu, toto téma by ale mělo být co nejnápadnější…
Vítězná kontrarevoluce Sabra
V roce 1884 publikoval Bedřich Engels Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu. Popsal tam evoluci rodiny od hypotetické s mnoha pokoleními, ve které každá generace tvořila kolektiv bez stálých sexuálních partnerů. Vznik soukromého vlastnictví ukončil epochu matriarchátu, systému rodového a kmenového a vytvořil patriarchální monogamní rodinu, ve které žena závisí na muži a je vytržena z veřejného života do sféry domácího hospodářství. Engels tvrdil, že sexuální monogamie sloužila ke zpevnění dědických vztahů v mužské linii a vedla k ekonomickému znevolnění ženy.
Původ rodiny… vyšel v roce 1894 v Rusku a nalezl širokou odezvu mezi mládeží patriarchálních židovských rodin východní Evropy (dnešní Polsko, Bělorusko, Ukrajina, Litva). Tito lidé na počátku 20. století odcházeli v rámci sionistického hnutí do Palestiny a zakládali tam kibucy. Inklinovali k anarchii, přímé demokracii a odmítali omezení daná tradiční rodinou. První kibuc vznikl v roce 1909, hnutí bylo založeno v roce 1927. Vyvinuli systém rovnostářské výchovy dnes spojovaný s ideologií gender.
Ve vnitřním řádu kibuců platila také tato pravidla:
1. Děti spí v dětském domě a ne v domě svých rodičů.
2. Rodiče neukládají děti do postele, ale předávají je vychovatelům.
3. Rodiče nesmí navštěvovat své děti po večerce.
4. Nadstandardní dary budou předány skupině.
První generaci narozené v Palestině se říkalo generace „Sabra“ podle místního kaktusu. Lidé byli vedeni rovnostářsky, byly zlikvidovány pohlavně vázané společenské role. Zaměstnání bylo rozděleno tak, aby muži i ženy dělali všechny profese, a to rotačně. Zlikvidovali rodinu jako základní společenskou jednotku. Cílem bylo vytvořit nového člověka.
O kibucech byl natočen pozoruhodný izraelský dokumentární film Děti Slunce, dostupný na YouTube v polštině. Ve filmu vzpomínají (převážně nostalgicky) staří kibucníci na svůj život: setkání s rodiči mezi 16:00 a 19:00 hod., potom zákaz styku… ráno byl ostrý budíček... okolo baráku v noci vyli šakali, děti plakaly a nikdo je neutěšil... nikdy jsme nepoužívali slovo máma... stojíme na špičce světa, přineseme spásu Židům a celému lidstvu... babička z USA přivezla vnučce krásný svetr, při odletu ho měla vnučka na sobě, za rok ho měl někdo jiný... práce byla náboženstvím... obec mě okradla o rodinu, nemohla jsem milovat a být milována.
Ženy z generace Sabra se v období, kdy zakládaly rodiny (cca 1950), úspěšně vzbouřily proti systému a vydupaly si návrat k tradiční rodině. Tomu se říká kontrarevoluce Sabra. Zejména jim záleželo na tom, aby byly u svých dcer v době jejich dospívání. Nechtěly za žádnou cenu oblažit své děti tím, čím byly oblaženy ony samy. Potom si postupně vybíraly kontaktní profese – učitelky, vychovatelky, lékařky…
Pro mě je ideovým vrcholem výrok jednoho kibucníka v závěru filmu (zhruba čas 59:30), že nový člověk vznikne leda tak křížením se žábou nebo se salátem (ten pak bude zelený). No, v Bruselu se to asi už podařilo…
---
Melford Spiro (1920-2014) byl americký kulturní antropolog, který začal výzkum kibuců v roce 1950 a prováděl ho do roku 2000.
Spiro začínal jako deklarovaný stoupenec teze o společenské konstrukci pohlavních rolí. Chtěl (1951) zdůvodnit, že nová kultura může stvořit nového člověka. Postupně zjišťoval, že fakta jsou opačná než původní představa, a protože byl poctivý a byl schopný se korigovat jako Lomborg, došel v roce 1975 došel k opačnému závěru, totiž, že lidská dědičná přirozenost ovlivňuje kulturu.
Tvůrci kibuců brali mateřství jako konstrukt a snažili se význam rodiny a mateřství minimalizovat. Ve skutečnosti je potřeba mateřství předkulturní. Genderisté Spira, tohoto Lomborga genderismu, ignorují. Vyvrací totiž podstatu gender studies. Základní informace o Spirovi je na Wikipedii v angličtině.
Zdroj informací o Sabře:
1) Krzystof Karoń: Historija antykultury 1.0
2) Film Children of the Sun (Dzieci Slońca)
---
Dnešní Bruselané a staří komunistéV zajímavém rozhovoru Alexandra Vondry s youtuberem Ondřejem Tesárkem říká Vondra v souvislosti s klimatickou politikou EU (čas okolo 1:54): „Oni (tam v Bruselu) chtějí změnit povahu člověka… proměnit společnost… to je revoluční postulát… to je v sekularizovaném světě nová forma náboženství.“
Politická moudrost začíná nápadem vybudovat novou společnost a myslet ve velkém. Nová společnost potřebuje nového člověka a musí se zbavit člověka starého. Tomu je podle okolností buď zavřena huba, nebo přidělena lopata, nebo kriminál, nebo provaz.
Během socialismu jsem potkal několik moudrých komunistů, kteří byli přesvědčeni, že systém je geniální, jenom ho musí dělat ti správní lidé a ty nesprávné je třeba vyakčnit. Tito komunisté zběsile nenáviděli každého, kdo jim tak kazil představu, a stále chtěli někoho odstraňovat, aby to konečně fungovalo.
Jeden fanatický dědek ze skupiny Karla Jiráčka (El-Car) nám při nějakém gymnaziálním školení (1973?) říkal, že máme zpívat budovatelské písně, a chtěl zavřít ústa Karlu Gottovi i s tím jeho neangažovaným „Vosladim si kafe“. Další dědek (předseda uliční organizace KSČ, viděl jsem ho) obcházel v téže době v květnu paneláky s nákresem oken komunistů a kontroloval, zda ta okna zdobí jásavými nápisy. Kdo nezdobil, dostal bonzpapír do práce (dobře jim tak!). Kolega v práci (byl to milicionář) byl později přesvědčen, že předseda podnikové stranické organizace je agent CIA, protože povolil v jedné teplárně středotlaký kotel místo vysokotlakého, a poškodil tak národní hospodářství. Mezi vojáky a vnitráky a také mezi arivistickými svazáky bývali nebezpeční čističi a to pak končila sranda.
V prváku na gymnáziu si šlo několik spolužáků „prohlédnout“ bažanty při přijímačkách, vybrali od nich do čepice asi 10 korun, koupili za ně cigarety a vykouřili je na kandelábru. Nic pěkného. Ředitel (místo aby to vyřešil na místě) udal „případ“ Veřejné bezpečnosti jako příživnictví. Esenbák rozkopl dveře při vyučování, zařval tři jména („skončili jste!“) a odvedl je na výslech, kde se týdny řešilo také to, kdo si dal páva (to byla účast na příživnictví). Celý případ se dlouho táhl. Nejmenší trest byla třídní důtka pro toho, kdo nevybíral, nekouřil, viděl a neudal. Ředitel byl normalizační mladá puška a čistil svět od nepravostí.
Čističi byli několik desítek let zalezlí pod kamenem a teď vylézají.
Mazácká vojna
Prudce se rozšiřuje jakási forma mazácké vojny. Na internetu se čističi vrhají jako pirani na ty, kteří jim kazí Novou společnost. Velmi rychle to nabývá charakteru šikany pro šikanu. Babišova Jourová posílá čističe na znečišťovače ve světovém měřítku. Vědci vyhazují vědce za odchylky od stále užšího koridoru ideologie, která nemá nic společného s jejich prací. Podobá se to činnosti klukokratů (výraz Václava Černého) na vysokých školách kolem roku 1950. Václav Klaus mladší dostal na facebooku zaracha za dvě pohlaví u savců a není proti tomu obrana.
Vojenskou šikanu věrně ukázal neprávem zapomenutý český film Zobani. Tam – mimo jiné – mazáci trénují s nováčky („zobáky“) signál motokros (čas cca 0:41), ve kterém nováčky v trenýrkách a helmách drží „řídítka s plynem“ a běhají a ústy dělají zvuk motoru. Také je tam k vidění signál Pobřeží slonoviny, při kterém zobák vyleze na ribstoli, dá předloktí na hlavu a dělá hu-hu-hu jako opice.
V USA na ulicích dnes mazáci trénují s civilisty signál klekni. Gréta přišla do OSN, houkla na zobáky motokrosový povel „motory natočit“ a zobáci dělali „brm-brm“. Gréta řídila motokros také v Davosu a Bruselu. Zobáci přikyvují také na takové zvyšující snižovačky (v bilanci CO2), jako jsou elektromobily a auta na vodík. Čištění pro nové zítřky a šikana se prolínají k nerozeznání. Psychologové prokázali, že mnoho lidí využije příležitost k šikaně, jakmile může (na vojně jsem toho viděl hodně i bez psychologů). V kombinaci s moudrou story o novém člověku je to cesta k třetí totalitě.
Istanbulská úmluva pokračuje v Sabrou vyzkoušeném a odmítnutém nesmyslu s tvorbou nového člověka, ovšem mnohem tvrději. Její přijetí by znamenalo velkoplošnou implementaci mazácké vojny do civilu. Rozštěp mezi genderovými šílenostmi (to je něco jako výcvik vegetariánských psů) a reálným životem by vygeneroval spoustu „výzev“ pro udavače. Udavačsko-šikanatérský systém by způsobil rozsáhlé udávání šikanovaných šikanujícími a šikanovaných šikanovanými. V Norsku již něco takového existuje. Andrej Ruščák napsal, že vůči Barnevernetu je třeba „zůstat pod radarem“ jejich všudypřítomného dozoru. Děti ve školce budou vyslýchány, kolikrát týdně myje nádobí rodič 1 a rodič 2.
Na vojně byli mazáci a zobáci rozděleni podle čísla (za kolik to máš?) a nemohli to změnit. Zde, v novém systému, bude šance dostat se od zobáků k mazákům udáváním neziskovce Grevio (ta má být jakýmsi bičem moudrosti) a to bude celý ten společenský rozvrat intenzifikovat. Na vojně značná část důstojníků mazáckou vojnu podporovala, protože to byla jistá forma samosprávy, která jim ulehčovala práci. Režiséři akce „tvorba nového člověka“ si bezpochyby uvědomují, že rozeštvané lidi je snadnější ovládat. To je smart solution moudrých patointeligentů.
I. P. Pavlov a jeho psi
Všichni známe z Pavlova začátek: žrádlo, zvonění, slintání. Pavlov ovšem pokračoval (bylo to ve starém sovětském filmu): zazvonil, pes přiběhl a on psa zmlátil. Postupně všechny. Toto není námět pro světlonoše Hřiba k přejmenování náměstí! Nejchytřejší pes potřetí nepřišel, nejhloupější přišel i podesáté. Zachováme se k nastupující třetí totalitě jako chytrý, nebo jako hloupý pes?
Polský satirikJanusz Szpotański to celé vystihl následujícím aforismem (bat = bič)
By człowiek był człowieka bratem,
trzeba go wpierw przećwiczyć batem.