České zdravotnictví se bezesporu ocitá na křižovatce. Schématicky řečeno, jedna cesta směřuje ke vpuštění více tržních mechanismů do současného systému, druhá k zavedení tuhého přídělového systému. Narůstající deficit i nespokojenost na straně lékařů, nemocnic, lékárníků i pacientů, to vše vede k nutnosti přijmout určité rozhodnutí. Jako nikde na světě, neexistuje ale jednoduché řešení.

Zdravotní služby zřejmě nelze zcela ponechat neviditelné ruce trhu jako služby automechaniků, podobně jako léčiva a zdravotnický materiál nejsou stejným tržním artiklem jako náhradní autodíly. Přesto je možná poučné porovnat trh "zdravotnických" služeb pro automobily, které lze do jisté míry vnímat jako naše tělesné extenze, s tržními mechanismy zdravotních služeb pro lidi.

Je-li potřeba vyměnit spojku, obvoláme či navštívíme několik seriózních servisů, získáme nabídkové ceny a vybereme nejnižší. Trh ve většině případů přijatelně funguje. Potřebujeme-li však vyměnit ledviny, budeme opravdu obvolávat nemocnice, abychom zjistili, kde příslušný úkon provedou nejlevněji? Možná by nám nic jiného nezbylo, kdybychom tuto službu hradili přímo, z vlastní kapsy, a v ní navíc měli málo peněz. Pokud bychom však měli dostatek prostředků k dispozici, volili bychom opravdu tu nejnižší cenu za novou ledvinu? Možná spíše naopak, ve víře, že čím vyšší je cena, tím vyšší bude kvalita. Vždyť zdraví je přeci k nezaplacení! Za normální situace navíc výměnu ledvin hradí pojišťovna. Naším logickým zájmem potom není minimalizace ceny, ale maximalizace kvality a rozsahu potřebné zdravotní služby. Nakonec podobně postupujeme v případě, kdy opravu automobilu hradí pojišťovna. Jakým způsobem je v případě komplexního autopojištění (kryjícího i mechanické poruchy) nahrazen standardní vztah nabídky a poptávky? Standardní odpovědí je spoluúčast zákazníka, systém smluv pojišťoven s ověřenými a důvěryhodnými automechaniky a samozřejmě následná kontrola ohledně oprávněnosti a přiměřenosti jimi účtovaných cen.

Pochopitelně i v případě oprav automobilů najdeme řadu tržních neefektivit, zejména v případě, kdy si nejsme jisti tím, co automobil vlastně potřebuje, vyměnit olej nebo hned celý motor? Bohužel se najdou, přehnaně řečeno, i případy, kdy automechanik přesvědčí zákazníka k výměně motoru, namísto výměny oleje, svíček, nebo jiné banality. A právě zde může sehrát svou roli odborná pomoc pojišťoven, které by měly odfiltrovat případy a automechaniky proslulé tímto typem neetického chování.

Zní to trochu zjednodušeně, pro někoho možná skandálně, ale proč se vlastně zdravotní systém neřídí zkušenostmi z automobilového "zdravotnictví"? Jistěže hodnota lidského zdraví je nesrovnatelně vyšší než hodnota "zdraví" našich automobilů, která je omezená jejich pořizovací cenou. Byla by však péče o ně lepší, pokud by osvědčené tržní mechanismy byly zcela nahrazeny přídělovým systémem, systémem limitů na jejich opravy a vydané součástky, omezením volby zákazníků, pořadníky a tuhou centrální kontrolou všech pojišťoven a autoopraven? Je jisté, že takové změny by vedly ke zhoršení kvality péče o naše miláčky na čtyřech kolech. Jestliže si více vážíme lidského zdraví, neměli bychom tím spíš připustit změny prosazované ministrem Rathem a současnou socialistickou vládou!

Autor je předsedou Klubu ED v Zastupitelstvu hlavního města Prahy

www.witzany.cz