Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996SPOLEČNOST: Totalitní režimy a EU
Vážené dámy, vážení pánové,
dovolte mi zahájit můj krátký projev citátem českého žurnalisty Vladimíra Bystrova: „Demokratický svět dosud nezískal náležitě naléhavou představu o hloubce komunistické antihumánnosti. Proto také nevznesl požadavek na dekomunizaci postkomunistických společností – a většině jejich občanů to jen vyhovuje.“
Nacismus, fašismus a komunismus jsou totalitní režimy nám veskrze známé. Pro nás Středoevropany představuje komunismus nejhorší zkušenost s totalitním režimem. Za činnost proti komunistickému režimu bylo od února 1948 do listopadu 1989 odsouzeno na 250 000 osob, 241 politických vězňů bylo popraveno a mnoho mužů a žen zemřelo ve věznicích, koncentračních táborech a také na hranicích státu při pokusech o emigraci. V táborech nucených prací bylo bez soudu dle zákona 247/48 uvězněno více než 80 000 lidí, velká skupina mužů sloužila vojenskou službu u tzv. pomocných technických praporů. Brutálních trestů se dočkali i ti, kteří za 2. světové války za svobodu bojovali, ale většinou na nesprávné „světové straně“, a zvláště ti, kteří se postavili komunistické moci v aktivním odporu.
Přestože nás historie varuje, komunistické myšlenky a chování jsou zde v České republice stále silně zakořeněny. Demokracie je stále více ohrožována existencí KSČM, která posiluje takovým způsobem, že žije v parlamentu a vládne v mnoha krajích. Osobně jsem přesvědčen, že komunistická strana je nereformovatelná. Její líbivý sociální program je založen na lži a na touze znovu se vrátit do mocenských pozic. Demokracii ohrožuje také ČSSD tím, že komunistům pomáhá k nástupu k moci. Mám pocit, že lidé nechtějí znát cenu za „povrchní“ blahobyt, po kterém volají, nepřemýšlejí, za jakých podmínek je to či ono reálně dosažitelné. Nebezpečí vidím v bagatelizaci zločinů komunismu, v neochotě jednotlivců přiznat si svá vlastní selhání a v neschopnosti lidí převzít osobní zodpovědnost za svůj život.
Obrátím teď vaši pozornost za hranice České republiky. Rusové si nedávno zvolili jako třetí nejoblíbenější nežijící osobnost národa J. V. Stalina – vraha miliónů lidí, distributora totalitní ideologie, režimu a hrůzných praktik s ním spojených. Ruský pohled na věc nejspíš neovlivníme. Můžeme však ovlivnit ten evropský. Lidé v tehdejší západní Evropě nechápali a mnozí dodnes nechápou, jakých zločinů se komunistický systém dopouštěl a jaké nebezpečí trvale přináší. Domnívám se, že evropská diskuse nad zkušeností s totalitou není dostatečná, stejně jako vyrovnání se s minulostí v rámci střední a východní Evropy. Tento proces však nelze vynutit, nelze jej nakázat, ale pokud se má vyvíjet, je nezbytné vynaložit iniciativu a především vzbudit zájem široké veřejnosti.
Dnešní doba člověka zahlcuje množstvím informací, které není schopen vstřebat a často ani nechce slyšet. Jedním ze způsobů, jak vzbudit zájem, je vyvolat pocit – jakýkoli jen ne lhostejný. Kdo se jednou podíval do Osvětimi, nepochybně si odnesl hluboký emocionální prožitek, který nutí nejen k zamyšlení, ale i k sdílení s ostatními. Vedle obrazové, audiovizuální a textové dokumentace existuje ještě další svědectví, které mnohdy dokáže zapůsobit silněji než číselné výčty obětí totality, a tím jsou konkrétní lidské příběhy, osudy lidí, se kterými se můžeme ztotožnit. Pokud budeme moci spojit všechna tato svědectví v jeden celek, vzbudíme skutečný zájem. Musíme tedy poskytnout co nejvíce prostoru lidem, kteří se nebáli otevřeně proti režimu vystoupit a kteří jsou ve svých výpovědích přímým důkazem jeho krutosti a antihumánnosti. My občané bývalého východního bloku víme dobře, o čem mluvíme a před čím varujeme. Varujme nejen v České republice, ale i v ostatních zemích Evropy.
V současné době předsedáme Evropské unii a stejně jako pro každou členskou zemi je i pro Českou republiku předsednictví příležitostí, jak upozornit na oblasti, ve kterých díky svému specifickému know-how můžeme Evropě něco přinést. Zkušenosti s komunismem jsou rozhodně jednou z nich.
Závěrem mi dovolte odpovědět na otázku - Proč vůbec ten stálý apel? Proč komunismus nenechat být a zapudit tuto nepříjemnou vizitku lidstva? Protože hrozba komunismu je dnes více než aktuální. Základem totalitních režimů je zpravidla krize lidstva. Nespravedlivá sociální politika za doby ranného kapitalismu zapříčinila bídu a velké sociální rozdíly mezi nejchudšími vrstvami a bohatými podnikateli a továrníky. Různí ideologové využívali různě těchto nedostatků k tomu, aby chodili mezi utlačené vrstvy a podněcovali je ke vzpourám a revolucím. Velká hospodářská krize ve třicátých letech umožnila pozdější nástup fašismu a nacismu, kterému nedokázala západní demokracie zabránit. Dnes na vlastní kůži zažíváme dopady nové finanční a hospodářské krize. Mějme se proto na pozoru!
Děkuji vám za pozornost.
V Praze 24. února 2009
poslanec Evropského parlamentu

HUDEMA: Ďábel je skrytý v detailu. Vláda se snaží omezit šíření viru, ale nelikviduje největší ohniska

Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.
