23.9.2019 | Svátek má Berta


SPOLEČNOST: Totalitní režimy a EU

27.2.2009

Projev na konferenci Mezinárodního festivalu proti totalitě Mene Tekel v Senátu P ČR – 24. února 2009

Vážené dámy, vážení pánové,

dovolte mi zahájit můj krátký projev citátem českého žurnalisty Vladimíra Bystrova: „Demokratický svět dosud nezískal náležitě naléhavou představu o hloubce komunistické antihumánnosti. Proto také nevznesl požadavek na dekomunizaci postkomunistických společností – a většině jejich občanů to jen vyhovuje.“

Nacismus, fašismus a komunismus jsou totalitní režimy nám veskrze známé. Pro nás Středoevropany představuje komunismus nejhorší zkušenost s totalitním režimem. Za činnost proti komunistickému režimu bylo od února 1948 do listopadu 1989 odsouzeno na 250 000 osob, 241 politických vězňů bylo popraveno a mnoho mužů a žen zemřelo ve věznicích, koncentračních táborech a také na hranicích státu při pokusech o emigraci. V táborech nucených prací bylo bez soudu dle zákona 247/48 uvězněno více než 80 000 lidí, velká skupina mužů sloužila vojenskou službu u tzv. pomocných technických praporů. Brutálních trestů se dočkali i ti, kteří za 2. světové války za svobodu bojovali, ale většinou na nesprávné „světové straně“, a zvláště ti, kteří se postavili komunistické moci v aktivním odporu.

Přestože nás historie varuje, komunistické myšlenky a chování jsou zde v České republice stále silně zakořeněny. Demokracie je stále více ohrožována existencí KSČM, která posiluje takovým způsobem, že žije v parlamentu a vládne v mnoha krajích. Osobně jsem přesvědčen, že komunistická strana je nereformovatelná. Její líbivý sociální program je založen na lži a na touze znovu se vrátit do mocenských pozic. Demokracii ohrožuje také ČSSD tím, že komunistům pomáhá k nástupu k moci. Mám pocit, že lidé nechtějí znát cenu za „povrchní“ blahobyt, po kterém volají, nepřemýšlejí, za jakých podmínek je to či ono reálně dosažitelné. Nebezpečí vidím v bagatelizaci zločinů komunismu, v neochotě jednotlivců přiznat si svá vlastní selhání a v neschopnosti lidí převzít osobní zodpovědnost za svůj život.

Obrátím teď vaši pozornost za hranice České republiky. Rusové si nedávno zvolili jako třetí nejoblíbenější nežijící osobnost národa J. V. Stalina – vraha miliónů lidí, distributora totalitní ideologie, režimu a hrůzných praktik s ním spojených. Ruský pohled na věc nejspíš neovlivníme. Můžeme však ovlivnit ten evropský. Lidé v tehdejší západní Evropě nechápali a mnozí dodnes nechápou, jakých zločinů se komunistický systém dopouštěl a jaké nebezpečí trvale přináší. Domnívám se, že evropská diskuse nad zkušeností s totalitou není dostatečná, stejně jako vyrovnání se s minulostí v rámci střední a východní Evropy. Tento proces však nelze vynutit, nelze jej nakázat, ale pokud se má vyvíjet, je nezbytné vynaložit iniciativu a především vzbudit zájem široké veřejnosti.

Dnešní doba člověka zahlcuje množstvím informací, které není schopen vstřebat a často ani nechce slyšet. Jedním ze způsobů, jak vzbudit zájem, je vyvolat pocit – jakýkoli jen ne lhostejný. Kdo se jednou podíval do Osvětimi, nepochybně si odnesl hluboký emocionální prožitek, který nutí nejen k zamyšlení, ale i k sdílení s ostatními. Vedle obrazové, audiovizuální a textové dokumentace existuje ještě další svědectví, které mnohdy dokáže zapůsobit silněji než číselné výčty obětí totality, a tím jsou konkrétní lidské příběhy, osudy lidí, se kterými se můžeme ztotožnit. Pokud budeme moci spojit všechna tato svědectví v jeden celek, vzbudíme skutečný zájem. Musíme tedy poskytnout co nejvíce prostoru lidem, kteří se nebáli otevřeně proti režimu vystoupit a kteří jsou ve svých výpovědích přímým důkazem jeho krutosti a antihumánnosti. My občané bývalého východního bloku víme dobře, o čem mluvíme a před čím varujeme. Varujme nejen v České republice, ale i v ostatních zemích Evropy.

V současné době předsedáme Evropské unii a stejně jako pro každou členskou zemi je i pro Českou republiku předsednictví příležitostí, jak upozornit na oblasti, ve kterých díky svému specifickému know-how můžeme Evropě něco přinést. Zkušenosti s komunismem jsou rozhodně jednou z nich.

Závěrem mi dovolte odpovědět na otázku - Proč vůbec ten stálý apel? Proč komunismus nenechat být a zapudit tuto nepříjemnou vizitku lidstva? Protože hrozba komunismu je dnes více než aktuální. Základem totalitních režimů je zpravidla krize lidstva. Nespravedlivá sociální politika za doby ranného kapitalismu zapříčinila bídu a velké sociální rozdíly mezi nejchudšími vrstvami a bohatými podnikateli a továrníky. Různí ideologové využívali různě těchto nedostatků k tomu, aby chodili mezi utlačené vrstvy a podněcovali je ke vzpourám a revolucím. Velká hospodářská krize ve třicátých letech umožnila pozdější nástup fašismu a nacismu, kterému nedokázala západní demokracie zabránit. Dnes na vlastní kůži zažíváme dopady nové finanční a hospodářské krize. Mějme se proto na pozoru!

Děkuji vám za pozornost.

V Praze 24. února 2009

poslanec Evropského parlamentu



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.