Člověk aby pomalu chodil kanálem a před slušnými lidmi zatloukal svoji profesi.
Na stupnici popularity odspodu nás jsou schopni předehnat už jen poslanci a případně nějaká temná postava naší historie, jako třeba Zikmund, liška ryšavá.
Stačí si otevřít noviny a vše je hned jasné. Svět je plný nemajetných advokátních koncipientů, kteří si kupují byty nebo akcie, jiní nemajetní koncipienti budují realitní impéria. Státní zástupci se scházejí s odepsanými politiky na trachtacích v restauracích jako se sňatkovými podvodníky, hlavním smyslem existence současné předsedkyně Nejvyššího soudu, jak se podle mediálního obrazu zdá, je zaměstnávat Ústavní soud žalobami o vlastním setrvání ve funkci. Jeden soudce Nejvyššího soudu opisuje a - kulantně řečeno - nezdravě pomáhá kamarádovi zahladit dopravní nehodu, druhý nesnáší ombudsmana tak, že mu nemůže přijít na jméno. Do toho všeho exekutoři volají po větších pravomocích ve stylu „sami si posoudíme stížnosti na sebe“ a nakonec se v Mladé Boleslavi soudce rozhodne, že bude obhájcem, státním zástupcem, obžalovaným a tak nějak všemi osobami najednou, což neomlouvá schizofrenií, ale bolestmi hlavy a pracovním vytížením, nemaje v sobě dostatek soudnosti, aby po takové šlamastyce odstoupil.
Prostě je to pěkná pakáž, ti advokáti, státní zástupci, soudci, exekutoři. A notáři ostatně také. Člověk by se až divil, jak vůbec může právní systém v České republice fungovat. Fungovat může a buďme upřímní, funguje v podstatě celkem normálně. Bohužel, jeho vnější projevy v mediálním světě, způsobené jednotlivými selháními či nedostatkem morální sebereflexe ohledně působení určitých činů na veřejnost, definitivně podlomily nohy tomu, co je v justičním systému nejdůležitější. Tím je, byla a vždy bude důvěra v právní systém.
Jakkoliv se nám snaží politici či média namluvit, že právo je jednoduchá věda, která je jenom momentálně přetížena tím, že je právních předpisů moc, nevěřte tomu. Právo je sakra složité odvětví, které nezvládne každý, a jeho pochopení vyžaduje skutečně rozsáhlé odborné znalosti a velkou praxi. Bohužel je právo běžně aplikováno laiky, a to nejenom tam, kde je to správné (úředníci za přepážkou), ale i tam, kde je to zcela nepřípustné (lidová normotvorba parlamentu). Současný stav není výsledkem práce této nebo minulé vládní garnitury. Je důsledkem degradace práva již od konce první republiky. Není na škodu si připomenout tři hlavní příčiny, které vytvářejí negativní obraz právního prostředí a způsobují selhání jednotlivců. Pořadí je zvoleno náhodně.
Zaprvé, přístup k právní profesi, ať soudce či advokáta, je příliš jednoduchý a nezaručuje ani morální, ani profesní předpoklad. Zejména délka praxe v přípravných stupních je zcela nedostatečná a požadavky na jinou praxi jsou nulové. Prostě dobrým soudcem nemůže být ten, kdo seděl pořád u soudu a nikdy nebyl v soukromé či státní sféře, a dobrým advokátem se nikdy nestanete po třech letech. Tuto praxi je nezbytně nutné změnit.
Zadruhé: média píší o právu, aniž by se v nich jediný novinář věnoval právu profesionálně, a podřazují ho spíše do rubriky černá kronika. Informace poskytované ať už ve formě zpravodajství či publicistiky se proto vyznačují tak značnou mírou zkreslení, že to lze přirovnat k tomu, kdyby se psalo, že Jaromír Jágr je vedoucí českého biatlonového družstva na zimní olympiádě v Zimbabwe.
Nejhorší je však zákonodárce, tedy Parlament České republiky. Neustále vytváří nesmyslné množství právních předpisů nevalné úrovně, majících zpravidla přísně regulační povahu. Tím přirozeně vytváří u populace dojem, že právo je výsostně mocenský nástroj, který není pochopitelný, proto se jím nedá řídit, a proto není třeba ho respektovat. Současně svým jednáním politická reprezentace, ať v činné politice, nebo po skončení kariéry, ve valné většině dokazuje, že ani morální imperativy jako pravidla jednání nestojí za zlámanou grešli. Obtížně pak v dnešním světě obstojí hlasy jednotlivých reprezentantů právnických profesí (všimněte si prosím, jak hovoří třeba prezident Soudcovské unie ČR nebo jaká stanoviska zastává advokátní komora).
Podaří-li se změnit současně tyto tři příčiny, dojde k přirozenému navrácení důvěry v právní řád, jakkoli to bude trvat dlouho. Protože právníci jsou jako ostatní, tedy drtivá většina jedná správně v souladu s morálkou i právem, mohlo by to jít relativně rychle, tedy v řádu dvou či tří generací.
MfD, 19.8.2008
Autor je advokát