Začíná to už na školách. Dítě přijde do první třídy se zájmem o věci. Do té doby, než se dostane do kolektivu školních dětí, má na svět statisíce otázek, na které touží dostat odpověď. S dvěma-třemi lety strávenými ve škole se jakoby všechno změní - dítě najednou musí být obezřetné, aby nebylo příliš aktivní, aby nebylo vidět s učitelem, musí dávat často najevo pohrdání učivem, popřípadě si vymýšlet, že ho k psaní domácích úkolů nutí rodiče. Dokonce se naučí skrývat své ambice a představy o svém budoucím rozvoji. Proč? Aby nedostalo nálepku "šprt" a nebylo kolektivem vyčleněno.

Že je tento jev problémem základních a středních škol je pravda, ale co je horší - školou to nekončí. Podobné uvažování přetrvává mnoha lidem i do dospělosti a ti se pak podobně chovají vůči svým spolupracovníkům, známým a promítají podobné chování i do rozhodování ve volbách. Najednou je našemu bývalému žáčkovi 25, úspěšně dokončil studium na univerzitě, nekouří, nechodí se opíjet, je sebevědomý a tvrdě pracuje, platí daně a pokuty za případné přestupky, aniž by přemýšlel, jak se z nich vykroutit. Dovolí si někde tohle své chování zmínit - a tentokrát není za šprta, ale za cosi "divného", jakýsi cizí element. V ten moment začne jeho okolí přemýšlet, jaký defekt dotyčný skrývá svým slušným chováním, protože si neumí často představit, že by byl někdo slušný sám o sobě. Bez donucení. Proč tedy česká společnost označuje často označuje přiznání se ke slušnému jednání za slabost? Když takový někdo posléze obhajuje slušnost v jakékoliv kauze týkající se uzákonění toho či onoho, je označen za sociálního inženýra kvůli tomu, že "bojuje proti lidské přirozenosti, která je zkažená" - přičemž slovo zkažená se kupodivu myslí jako pozitivum, popřípadě nacistu, protože "Hitler byl přeci také nekuřák a dbal o čistotu". V internetových diskusích, pokud poukážete na to, že v některé cizí zemi se pravidla dodržují, jste posléze častováni tím, že jsou ti lidé v zahraničí jaksi divní a nechají si vše líbit.

Známe výrok, že Češi jsou smějící se bestie. Jeho autor měl na mysli jednak český doublethink, ale zejména "schopnost" systematicky bojkotovat jakékoliv nařízení - i takové, které je správné a chrání životy, zdraví či majetek jiných - jen proto, že se jedná o nařízení "shora". Není zakopaný pes v době národního obrození, kdy boj za češtinu zdůraznil nedobrovolně podřízenou pozici národa? Nebo jde o staletý problem, že pravidla vytvářel někdo jiný? V této situaci mě napadá, na co myslel Hašek, když psal Osudy dobrého vojáka Švejka - byl jím mistrně popsaný zažitý způsob jednání u části české společnosti její oslavou nebo kritikou?

Není tedy příčina znevažování "aktivně slušných lidí" zakopaná v následujícím myšlenkovém pochodu? Tedy schéma: "říká, jak je slušný = říká, jak my jsme neslušní -> beztak nás chce poučovat -> poučuje vždy vrchnost -> protože vrchnost je špatná, on je špatný -> je třeba ho ignorovat a vyčlenit". Proč ale bezmála dvacet let po revoluci, po které již není utlačovatele, má tolik lidí potřebu se bouřit proti pravidlům a pohrdat těmi, kteří se pravidly řídí? Jakoby stále ještě brali vážně ono krajně ironické "kdo nekrade, okrádá rodinu".