Jistě jste si všimli, že různé noviny a časopisy přinášejí každé jaro přímo přehršle různých testů z češtiny, matematiky a jiných předmětů, určených pro žáky pátých a devátých tříd, případně pro letošní maturanty.
Další úvod textu, prosím, neberte jako vychloubání, ale spíše jako povzdech, že ani absolvování dvou vysokých škol a napsání více než 20 knih vám nezaručí, že v takovémto testu uspějete. Mně se dokonce podaří propadnout, dle výsledkové listiny i z některých testů určených pro páté třídy. Protože je potřeba zvýšit vědomostní úroveň našich občanů a tím myslím i čtenářů Neviditelného psa, dovolil jsem si připravit malý testík.
Čtenář následujícího textu by měl, jak bývá dnes běžné, vybrat některou z následujících odpovědí jako správnou.
Uvedený text úředního příkazu zní:
„Možná ti není příjemné někoho nahlašovat, uvědom si ale, že lži ve veřejném prostoru jsou nebezpečné. Na nepravdivé a lživé informace upozorni úřady v tvé blízkosti klasickým způsobem, trestné činy však neváhej nahlásit policii.“

Text byl upraven podle odborné porady bývalé učitelky českého jazyka, dnes důchodkyně XY, jejíž totožnost autor zná, ale neprozradí. Je upraven jen tak aby se nedala určit doba, kdy byl vydán.

Zde jsou uvedeny následující možnosti, kdy a kým a v jaké souvislosti byl vydán a jaké byly jeho dopady:

1) Příkaz byl vydán římskou okupační správou města Jeruzaléma, a to přímo Pilátem Pontským, prefektem provincie Judea, někdy okolo roku 30 našeho letopočtu a týkal se známého výtržníka, buřiče a římskou policií a radou židovských starších hledaného jistého Ježíše z Nazaretu. Poznávací znamení: jede na oslu.
2) Gaius Caesar Augustus Germanicus (31. srpna 12 až 24. ledna 41), všeobecně známý spíše pod přízviskem Caligula, vydal tento příkaz všem římským úřadům v okamžiku, kdy se dozvěděl, že nejen patricijové, ale i obyčejný plebs protestují proti jmenování jeho oblíbeného koně Incitata senátorem.

3) Uvedený text byl jedním ze základních dokumentů začínajícího tzv. Bachova absolutismu – ministr spravedlnosti (1848–1849) a ministr vnitra Rakouského císařství (1849–1859). V květnu 1849 bylo pak rozkryto tzv. májové spiknutí v Praze. Následovalo zatýkání a represe, které fakticky potlačily na čas liberální proud v české politice.

4) Jedná se o citaci úředního předpisů rakouských úřadů, na základě kterého byl voják Švejk zadržen v Putimi strážmistrem Flanderkou coby ruský špión. Když se pak ukáže, že Švejk skutečně není ruským špiónem (zdá se, že hledání a zadržování „ruských špiónů“ je u nás staletou tradicí četníků a policie již od dob Rakouska-Uherska). Když vyjde najevo, že Švejk není ruský špion, tak aby byl tento mimořádně závažný předpis úřadu splněn, najme strážmistr Flanderka obecního blba zvaného „Pepek Vyskoč“. A uvede jej do placené funkce donašeče.

5) Jedná se o výňatek z projevu soudruha Miroslava Štěpána, člena ÚV KSČ, dne 23 listopadu 1989, kdy svolal dělníky ČKD Vysočany a Pragovky na mítink. Aby soudruzi dělníci, ona údajná opora komunistického režimu, pomohli zastavit zločinné rejdy pravice, intelektuálů a studentů.

6) Po přečtení této vyhlášky, vyvěšené ve skřínce na dveřích JZD Hoštice, vyrazila babka Kelišová do kostela a tam řekla zásadní větu: „Žalovat se nemá, ale hlásit se to musí, velebnosti.“

Tak nevím, zdali jste uhádli, která odpověď je správná. Protože jsem ovšem postupoval podle způsobu otázek organizace CERMAT řízené ministerstvem školství ČR, kde jsou často otázky záměrně matoucí, s možností dvojího výkladu, nepravdivé apod., sdělují váženým čtenářům, že tato vyhláška se nevyskytuje v žádném z uvedených příkladů. Ale je uvedena na webové stránce „branmecesko.cz“ kde je podepsán Úřad vlády České republiky. Pod touto výzvou je pečlivě uvedeno a rozepsáno, co si mám myslet, kde máme najít ty „správné informace“ a které bohulibé organizace tuto aktivitu podporují, takže právě jim to máme nejlépe nahlásit. Jestli se vám tomu nechce věřit, najděte si to sami a budete se divit.

Kolega Neff ve svém úvodníku NP Nepúšťať na saká! se sice k problému vyjadřuje velice džentlmensky a radí: „Výzva k práskačství v českém národu nezabere. Původci by se měli zachovat tak, jako když nám ve společnosti ujede prdík: je třeba dělat že se to nestalo, a nenápadně se vzdálit.“
S tím by se dalo souhlasit, ale od té doby na mě řval major StB při výslechu v ruzyňské věznici, že myslet si mohu co chci, ale říkat budu jen to, co chtějí oni, mně to přece jen nedá. Otázka je totiž složitější a zásadnější.

Ukážu vám to na následném textu: „Na vzájemné výčitky (kdo co udělal špatně a proč ta válka na Ukrajině vlastně vznikla-pozn aut.), bude ještě dost času. Německo dlouho tvrdilo, že nabízí Rusku usmíření, ve skutečnosti ale byla jeho politika naivní a chamtivá. Sebeklam a pokrytectví však nebyly doménou pouze této země. Americké politické špičky se více než desetiletí projevovaly jako nekompetentní, rýsovaly různé nepřekročitelné linie, jež vzápětí ignorovaly, velký zájem v nich nevyvolávalo ani rozbíjení evropských zemí (poznámka autora: je myšleno Československo a Jugoslávie) nebo srovnávání syrských měst se zemí a útoky chemickými zbraněmi tamtéž. Když dnes vidíme, jak vypadá svět bez amerického angažmá, znějí samolibé poznámky o „vedení (světa) z povzdálí“ (fráze Baracka Obamy) zvlášť trestuhodné. V následujících letech se dotyční politici budou snažit ze svých omylů vymluvit.“
Dáme si u tohoto textu opět kvíz. Tento text je jistě kontroverzní (tím se myslí, že není přesně podle současné politické linie) pro některé bojovníky za jedinou pravdu by mohl být dokonce pokládán za proputinovský. Tím zajímavější je obecně, co si čtenář myslí, kdo napsal anebo pronesl tato slova:

1) Poslanec české republiky a předseda SPD Tomio Okamura, hodnocený mainstreamem jako populista a na progresivních webech jako fašista.
2) Viktor Mihály Orbán, maďarský politik, předseda nejsilnější parlamentní strany Fidesz-MPS a od roku 2010 premiér Maďarska. Progresivisty jedeklarován jako patolízal Ruska a nebezpečný nacionalista.

3) Václav Klaus, mnohaletý předseda vlády a prezident ČR, dnes činným v Institutu Václava Klause, známém demokratickou politikou a nezávislým myšlením.

4) Jarosław Kaczyński, předseda polské strany Právo a spravedlnost a bývalý premiér Polska, známý svými spory s Bruselem a konflikty s evropskou levicí.

5) Donald John Trump bývalý americký republikánský politik, v letech 2017–2021 prezident Spojených států. Dnes ostrý kritik americké vlády v projevu ke svým voličům ve státě Florida - USA šestého dubna 2022.

6) Volodymyr Oleksandrovyč Zelenskyj , prezident Ukrajiny ve svém projevu k Evropskému parlamentu dne 1. 3. 2022, při rozboru situace a popisu sil, které umožnily putinovskému Rusku zaútočit na Ukrajinu.

7) Eliot A. Cohen, prof. na americké Fakultě mezinárodních studií unie Univerzity Johnse Hopkinse, bývalý poradce ministerstva zahraničí USA, v článku v The Atlantic magazine or on theatlantic.com 2022 (překlad Respekt) v článku „Rozhodující okamžik války“.

Nyní si můžete v klidu tento úryvek delšího textu prostudovat. A sami se zamyslet nad tím, zda se jedná o fake news, proputinovskou štvavou propagandu, anebo zda se jedná o seriózní pohled na situaci, v které jsme byli a v které jsme.

Předem bych rád samozvané „tajné orgány“, jako například odněkud se vynořívší „české ellfy“, protože nahlášení autora našemu úřadu pro boj s dezinformacemi, či jak se jmenuje, a pokus o označení autora za ruského švába bude poněkud komplikované. Autorem je totiž Eliot A. Cohen, prof. na Fakultě mezinárodních studií unie Univerzity Johnse Hopkinse – USA a celý překlad článku uveřejnil levicový týdeník Respekt č.16 roč. 2022.

Na webech a v soukromí, a trošičku také v médiích, se vedou diskuze, co toto vyhlášení války uvedené na vládním webu „branmecesko.cz“ vlastním médiím a v podstatě vlastním obyvatelstvu, ve skutečnosti je. Například MfD ironicky nazvala tento text vyhlášením soutěže o cenu „Pavlíka Morozova“, známého sovětského udavače vlastního otce a sousedy z „protisovětské činnosti“. Ovšem nějak tam zřejmě z oprávněné obavy, z textu uniklo, že nejen otce Pavlíka poslali do gulagu. Ale i jeho sousedy a ti co zbyli ve vesnici pak třináctiletého Pavlíka umlátili k smrti. Ani boj proti ideologickým nepřátelům nemusí být bezpečný!

Takže co dál? Pokud bychom vzali za bernou minci různá prohlášení z této fronty boje proti fake news a dezinformacím, podle mojí domněnky bylo čistší a jednodušší prostě u nás zakázat Facebook a Twitter. Případně odříznout i další systémy jako Tik Tok, nasadit do všech webů a do všech tiskovin a médií rovnou nějaký nový Úřad pro tisk a informace, který byl znám za totality pod zkratkou ÚTISK (nomen-omen), a tak tuto situaci rázně vyřešit. Těžko to půjde vyřešit jako za protektorátu, kdy na každém rádiu byl pod ovládacím knoflíkem štítek upozorňující, že poslouchat zahraniční propagandu je trestným činem, který je možno ve válečném stavu trestat i smrtí.

Co se týče fake news, mají novou vládou sice nikoliv oficiálně schválené, ale jak říkal Petr Fiala, odvážně odsouhlasené, tito bojovníci dosti složitou situaci. Na sítích je tolik „nevhodných příspěvků“, že není v silách žádné organizace ani skupiny špehů a sledovačů „banovat“ všechny. A tak by bylo nejlepší podle čínského a ruského vzoru celý internet vypnout.
Otázka také je, jak budou vládou inzerované organizace řešit i minulé fake news a jiné nepřístojnosti. Tak jak to činí dnes třeba USA a Velká Británie, když byl někdo jako dítě za černocha anebo si hrál na „indiány“.

Vzhledem například v otázce covidu. Kdy jedna strana tvrdila, že covid je jen chřipečka, a druhá strana vykřikovala, že do několika měsíců se týdně u nás nakazí až miliony obyvatel a velká část z nich zemře. Dále pak nezapomeňme na ty, co tvrdili, že žádný očkovaný už nikdy nezemře, až po ty, co tvrdili, že očkování slouží k označení lidí čipy a tím k jejich zotročení. Všichni do jednoho, od celé přehlídky ministrů vnitra, ministrů zdravotnictví, ředitelů nemocnic a výzkumných ústavů až po badatele a vědce v oboru by museli být potrestáni za šíření fake news. A to navíc v případě státních úředníků, ministrů, hygieniků atd. ve vyšší trestní sazbě, neboť tak činili v organizované skupině a lehce lze dokázat, že způsobili miliardové ztráty. Což lze řešit jedině uvalením vazby, aby obžalovaný nemohl ovlivňovat svědky a další osoby.

Otázkou také je, zda si ministr vnitra Rakušan a ministerský předseda Fiala uvědomují, že i některé jejich výroky z doby před vpádem Ruska na Ukrajinu a dokonce některé výroky pronesené potom mohou být zvláště aktivními „elfy“ a jinými příslušníky sestavy aktivistů, podepsaných pod výzvou vlády k udávání, označeny nejen za fake news, ale také za proruskou propagandu. Například proto, že dotyční se vyjadřovali v tom smyslu, že Rusko Ukrajinu nikdy nenapadne.

Stejného přečinu či dokonce zločinu by se mohly, podle uvedeného návodu vlády, dopustit další osoby a to novináři, komentátoři, publicisté, historici ba i vojáci, kteří možnost napadení Ukrajiny, podle norem „bdělých“ dozorců nad politickou korektností a bojujících proti dezinformacím.

Pokud se někdo domnívá, že přeháním, rád bych jej upozornil, že jsem pamětník doby, kdy hokejoví mistři světa z roku byli odsouzeni v roce 1950 k mnohaletým trestům, vykonaným většinou ve věznici na Borech či v uranových dolech Za rozhovor v hospodě, kde nadávali na komunisty.

Ostatně pak mnozí aktivní komunisté, členové vlády, ba i ministři, co zaváděli v roce 1948 zákony „na ochranu republiky“, skončili na desetiletí v kriminálech. Pokud nebyli rovnou oběšeni. Za hlasitého nadšení národa.

Po roce 1969 pak stačilo, abyste prohlásili, že tzv. „internacionální pomoc v srpnu 68“ nebyla potřeba, nebo dokonce že to byla okupace, a už to jelo. Vyhodili vás z práce, zaměstnali vás pouze na podřadných místech, vyhodili vaše děti ze škol, případně jim nedovolili na střední a vysoké školy nastoupit. V některých, obzvláště vypečených krajích, jako bylo Ostravsko anebo Ústecko a Karlovarsko, zabavovali lidem pod různými záminkami domy a v mnoha případech je rovnou odsoudili nepodmíněně do vězení.

Jak to řekl německý teolog Martin Niemöller po druhé světové válce:

-Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem přece komunista.
-Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem – nebyl jsem přece sociální demokrat.
-Když přišli pro odboráře, mlčel jsem – nebyl jsem přece odborář.
- Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.

Svět se sice mění, ale lidé a zlo v nich se nemění. Dnes chtějí ti sami sebe označující za „spravedlivé a pokrokové“ pronásledovat každého, kdo si myslí něco jiného než oni. A každý, kdo k tomu mlčí, je spolupachatel