SPOLEČNOST: Teplý průvod a tolerance
Muselo to být pro něj nesmírně těžké, přiznat to sám sobě, svým rodičům, manželce, sourozencům, přátelům i spolupracovníkům. Začátkem 90. let na malém městě to jistě byla událost. Nikdo z nás si ničeho nevšiml, snažil se žít „normálním“ životem, ale to nešlo. Následoval rozvod, co jiného. Já jsem se brzy odstěhoval a on také, naše cesty se rozešly, život je někdy i takový.
Jenomže to, že spolu žijí dva jedinci stejného pohlaví, je přece jenom něco jiného, než když se gayové a lesbičky předvádí uprostřed Prahy. Opravdu se vám líbí pohled na zavalité a nalíčené pány ve spodním, ženském prádle, toto je tolerance a koho vůči komu? Akce Prague Pride nebyla o toleranci, ale o předvádění toho, co si u nás mohou někteří dovolit. Lidé s odlišnou sexuální orientací si mohou žít po svém, ale nemají právo ostatní omezovat či znechucovat. Oslavu své jinakosti si mohou zorganizovat na nějakém uzavřeném místě nebo klubu a nikdo o tom nemusí vědět. To oni jsou netolerantní vůči Pražanům a návštěvníkům hlavního města, v konečném důsledku to napomůže radikálům a netoleranci.
Na straně jedné se policisté snaží vytlačit „pobuřující stopařky“ od silnic, na straně druhé musí pomáhat a chránit tuto podívanou přímo v centu Prahy. Co asi učiní pan primátor, až i lehká děvčata budou chtít demonstrovat svoji odlišnost, právo na práci a toleranci? Jestlipak se k nim přidají paní Jacques, Šiklová, Dvořáková, jestlipak na to paní Džamila Stehlíková napíše oslavný článek „Průvod hrdosti 2“? Opravdu máme být na co hrdí?
Na závěr bych chtěl znovu poukázat, že je rozdíl mezi homosexualitou a exhibicionismem v jakékoli podobě, včetně té politické, a jestli se průvodu zúčastnil pan Bursík s nezletilou dcerou, je to na trestní oznámení pro ohrožování mravní výchovy dítěte. Jestli průvod podporoval pan Paroubek, jak alespoň vyhrožoval, je o důvod víc říct: „Děkuji tohle nemusím.“
Foto: Jiří Wagner