Nedávno jsem při jakési příležitosti dával k lepšímu jednu příhodu z dětství. Mí posluchači se na mé vyprávění dívali poněkud nedůvěřivě. Nedovedli si představit to, co jsem jim vyprávěl. Když jsem byl asi ve třetí třídě národní školy, museli jsme povinně chodit do prvomájových průvodů. Tenkrát jsme to vzhledem k našemu věku jako politickou újmu nechápali, byla tam někdy legrace, hodně lidí, alegorické vozy, všichni volali: sláva, ať žije.

Nerozuměli jsme tomu, leč volali jsme také. Jednou nás náš učitel Kobylka navedl, abychom vždy na jeho pokyn v průvodu volali "ten, kdo stojí na chodníku, podporuje Ameriku". Nechápali jsme, o co jde, i když jsme tehdy věděli velice dobře, že právě z Ameriky poslali na naše bramborová pole u nich speciálně vyvinutého "amerického brouka", který měl rozvrátit naše socialistické zemědělství.

Je docela možné, že ony prožitky raného dětství se v našich myslích uchovaly i do dnešních dnů. Pochopitelně, jako negativum. V Americe totiž žije například jakýsi Michael Rubens Bloomberg. Již více než deset let je starostou New Yorku. Má nějaké zvláštní myšlení. Za starostování tak velikého a složitého města si nechává platit symbolicky jeden dolar ročně. Řekněte sami, je to normální? Kolik asi berou jeho radní?

A tento člověk, někdy před více než před třiceti lety založil jakousi agenturu zabývající se poskytováním ekonomických informací. A jak jinak, nazval ji Bloomberg. V tomhle jsou ti Amíci sebestřední. Dneska je díky tomu miliardářem. Jak jednoduché, že?

Nu a nedávno se u nás jméno této agentury skloňovalo ve všech pádech. Představte si, že agentura Bloomberg se rozhodla zjistit, v kterém státě na světě je nejvíce neřestí. Zkoumali celkem čtyři základní neřesti. Požívání alkoholu, kouření, požívání drog a propadnutí kouzlu hazardu. Zkoumali takto více než padesát zemí a šli na to vědecky. Zjišťovali průměrnou spotřebu alkoholu a cigaret u občanů starších patnácti let, dále pak roční spotřebu drog (včetně léků) a roční obrat hazardních her v poměru k hrubému domácímu produktu.

Mezi námi, naše země nezaujímá v žádném ukazateli první místo. Nejvíce alkoholu se pije v Bělorusku, nejvíce cigaret se spotřebuje v Bulharsku, největší spotřeba drog je v Izraeli a hazardu nejvíce holdují na Filipínách.

Jenže celkové výsledky jsou pro nás strašné. Ve spotřebě alkoholu jsme celosvětově až čtvrtí a stojí nás to asi 17 miliard korun ročně. Pokud jde o drogy, máme celosvětově šesté místo, ve spotřebě tabáku jsme na místě devátém a stojí nás to asi 80 miliard a 18 000 mrtvých ročně. V hazardu jsme se umístili až na dvanáctém místě, utratíme za něj přes 33 miliard ročně.

Jenže když to analytici Bloombergu dali všechno dohromady, zjistili, že jsme ve sledovaných neřestech celkově první na světě. Z 57 zemí jsme získali dle použité metodiky s velkým náskokem 64, 5 bodů, když druhé Slovinsko má pouhých 58,8 bodů a třetí Austrálie 55, 8 bodů. Takže podle těch Amíků jsme nejzkaženější zemí na světě.

Jestli to není ovšem proto, že právě dost málo lidí stávalo při těch prvomájových průvodech na chodnících. A že se nám za to teď Blombergovi statistikové mstí. Stejně by mě zajímalo, co s tím bude naše nová vláda dělat. Zejména s tím alkoholem a cigaretami. Konec konců, odborníka na statistiku tam máme svého.