K mému překvapení i radosti se i v nejmenším městě Pardubického kraje, Brandýse nad Orlicí, utvářejí názory politického charakteru k různým věcem, které by někteří označili za nepodstatné, protože se nedotýkají přímo tohoto města. Jsem velmi rád, že národní a mezinárodní záležitosti hýbají míněním i v tak malém městě, a nepochybně tomu je podobně v celé republice, ať už jsou jejich úsudky jakéhokoliv směru, charakteru atd.

Když dovolíte, ocituji nápis ze zdi podjezdu pod železniční tratí v Brandýse nad Orlicí, snad mi odpustíte u této citace lidovost výrazů: „Místo ruskejch filcek, americkej svrab“. I to je vyjádření politického postoje. Nebyl bych sice tak radikální v odmítnutí radarové základny, poněvadž pochybuji, že v Brandýse nad Orlicí mají dostatek informací pro utváření definitivních stanovisek. Poněvadž je informovanost o radaru záležitostí pana Klvani, který však soustředí síly na oblast Brd a na média, což je v pořádku, mohou suplovat roli zprostředkovatele informací místní sdružení/organizace třeba tím, že pozvou fundovanou osobou k diskusi s občany na toto téma. Věřím, že se najde řada občanů s různým přesvědčením, kteří uvítají tuto diskusi jako zdroj dalších informací, které buď potvrdí, nebo vyvrátí jejich současný náhled. Klidná a seriózní diskuse je zde vždy na místě.

Mě nepřísluší hovořit o vojenské problematice, poněvadž to není můj obor. Zajímá mne ta politická stránka věci. Autor onoho nápisu v podjezdu možná nevědomky vystihl ono rozhraní, které je podstatné. Současné Rusko pod taktovkou mimořádně schopného prezidenta Vladimíra Putina nabírá opět dech a bylo by chybou se domnívat, že nebude chtít obnovit i někdejší sféru vlivu. My se dnes kloníme na stranu euroatlantické spolupráce, kde figurují i Spojené státy americké. Připomeňme mladším čtenářům, že v období železné opony tehdejší Československo spadalo do ruské (přesněji sovětské) sféry vlivu. Nyní se tváříme, že jsme v podstatě bezpečně součást západní Evropy i všech západních struktur, ale kauzou „Radar“ dáváme najevo, že i když jsme několik let členy EU a NATO, ruského zájmu jsme se nezbavili. To je trochu nepříjemné zjištění, do jisté míry varovné. Proč? Odpověď můžeme najít v řadě textech s tématikou mezinárodních vztahů, v tisku i historii. Je pravdou, že nás od Ruska, nepočítám-li Kaliningradskou oblast, nyní oddělují vždy dvě země (Slovensko, Ukrajina nebo Polsko, Bělorusko), v současnosti to však nemusí téměř nic znamenat. Je varovné, že Rusko chce opět hrát roli světové mocnosti. Neupírám Ruské federaci její výsadní postavení z ekonomického hlediska. Avšak zasahování do věcí suverénního státu, kam záležitost obrany patří, je nepřípustné a z našeho pohledu značně nebezpečné, protože pokud je dovolíme, odsuzujeme se do role loutek. Pochopil bych ostrou reakci Rusů na umístění raket jako v případě raketové základny v Polsku, ale proč se bojí radarové základny, to nechápu. Rusko vyhrožuje nám i Polsku raketami. Je snad něco, co nám ruská strana tají? Bojí, že by radar něco objevil? Co těmito kroky sleduje? Otázek je celá řada a odpovědí se od ruské strany nedočkáte. Proč?

Zde bych zdůraznil, že česká média málo vysvětlují problematiku z pohledu mezinárodních vztahů. Vždyť máme dost odborníků na mezinárodní vztahy a ti by nesporně dokázali předestřít problém médiím a celé společnosti v kontextu i z různých úhlů pohledu.

Není od věci také vzít na vědomí, že Rusko už dávno není zemí, kterou bylo v době komunismu. V Rusku stojí v popředí demokraticky se tvářící, nacionalisticky orientované politické strany, komunisté jsou již dlouho v opozici. Strany podporující současného prezidenta Putina jsou samozřejmě silně „proruské“. Není asi náhodou, že ruská vláda toleruje existenci hnutí jako je „Naši“, které živí ruský nacionalismus a jehož jediným cílem je absolutní věrnost a oddanost Vladimírovi Putinovi, Rusku a ruskému národu. O táborech této organizace jsme mohli číst např. v Lidových novinách spolu s popisem praktik, které by v naší společnosti byly považovány za - přinejmenším - nepřípustné. Přirovnávat oponenty prezidenta Putina k fašistům nebo je zobrazovat jako prostitutky, nemá s politickou seriózností nic společného. Je ale pravda, že mladí Rusové na rétoriku hnutí slyší, kult osobnosti prezidenta Putina kvete a nacionální vyhraněnost je evidentní. Rusové byli vždy přesvědčeni o své jedinečnosti, kdo nám zaručí, že neobrátí svou pozornost opět na nás. Vždyť negativní zkušenosti s Rusy má celá řada národů – Litevci, Lotyši, Estonci, Ukrajinci, Poláci, ale i Maďaři nebo Gruzíni, ti se s nimi potýkají dodnes.

Buďme opatrní při hodnocení, zda radaru říci ano či ne. Nejde o válku, ta snad v tomto století na našem kontinentu nevypukne, i když člověk nikdy neví, jde spíš o naše postavení na mezinárodním poli a o roli, kterou chceme hrát. Jde tedy o to, zda budeme jen loutkou nebo ukážeme Američanům i Rusům, že si s námi nemohou dělat, co chtějí. U Američanů si můžeme diktovat podmínky, odmítnutím radaru ale přiznáme, že Rusové mají stále rozhodující slovo v naší zahraniční politice. Je na nás, kam se přikloníme. (Zatím)

Brandýs nad Orlicí 26. září 2007

(Autor je studentem politologie na Universitě Hradec Králové, sociologie na Masarykově universitě Brno a předsedou MS ODS Brandýs nad Orlicí.)