Před dvaceti lety jsem při jedné ze svých zahraničních novinářských cest v podstatě náhodně objevil špičkovou německou firmu právě ve chvíli, kdy pořádala akci „Den otevřených dveří“. Při exkurzi po jejích provozech mne kupodivu nejvíce nenadchly její dokonale fungující poloautomatizované výrobní linky, čistota a kulturnost pracovního prostředí, ale relativně velké, dokonale odhlučněné a krásně zařízené, členité prostory vybavené kvalitním sedacím nábytkem, s velkým televizorem, dokonalou hudební věží, knihovnou, na české poměry luxusně zařízenou kuchyňkou, toaletou a dokonce i s ping-pongovým stolem. V různých relaxačních polohách jsme tam zastihli pětici mužů v naprosto čistých firemních montérkách. Zprvu nepochopitelnou zajímavostí byly elektronické „píchačky“ s jmenovitými kartami umístěné u vchodu do této nádherné „firemní oázy“.

Nikdo z přítomných, mne nevyjímaje, otázku položenou naším průvodcem „Kdo ti muži jsou?“ neuhodl.

Nebudu vás napínat. Byli to firemní údržbáři. Pak jsem udělal pracovníkovi pro styk s veřejností velkou radost svou otázkou, proč jsou u vchodu do centra údržby ty píchačky?

Kdybych se nezeptal, musel by si ji totiž položit sám.

„Dámy a pánové,“ pravil s úsměvem, „to je proto, že když se naše linky pro poruchu zastaví a oni musejí jít pracovat, tak mají čtyřikrát nižší hodinovou mzdu. Stojící linky pro naši společnost představují velkou ekonomickou ztrátu, takže potřebujeme zajistit takovou motivaci údržbářů, aby svou pravidelnou údržbu prováděli tak poctivě a odpovědně, aby v průběhu běžné pracovní doby nemuseli vůbec zasahovat. Na jejich odměny má samozřejmě vliv i množství a hodnota spotřebovaných náhradních dílů. Čím levněji a dokonaleji linku opatrují, tím větší výplatu si od nás odnášejí …“

Co je lidské tělo? V podstatě složitý biologický „stroj“. Nebylo by tedy dobré starat se o ně podobně jako o složité mechanické soustrojí? Odpověď je jednoznačná: „Bylo!“

Základem této péče by byla pravidelná a pečlivě preventivní „údržba“ prováděná praktickým lékařem. Stroje, na rozdíl od lidí, se naštěstí nechovají jako blbci. Pokud nemají poruchu, tak spotřebují jen tolik energie a mazadla, kolik je nezbytné. Nepijí alkohol, nepřejídají se, nekouří, neberou drogy a chovají se mravně. Na lidi by musela být větší přísnost. Ale to by šlo zařídit jen tehdy, kdyby zdravotní péče byla poskytována jako plnění skutečného zdravotního pojištění. Jeho výše by se však odvíjela od řady faktorů. Nejnižší pojištění by platili lidé pravidelně chodící na preventivní prohlídky, dodržující lékařem rozumně doporučený zdravý životní styl a nepoškozující si vlastní zdraví některými z výše uvedených zdravotních neřestí. Ideální by bylo, aby měl praktický lékař nejvyšší platby od zdravotní pojišťovny tehdy, kdy by jeho třeba 300 svěřenců bylo zdrávo a nepotřebovalo čerpat specializované služby, případně omezeně, jen v rámci preventivní opatrnosti. Je prokázáno, že náklady na léčbu včas zachyceného zdravotního problému jsou mnohonásobně nižší než řešení v situaci již značně kritické.

Rozumně upravená pojistná pravidla by pak platila pro péči o seniory v důchodovém věku, ale i tam by se praktickému lékaři mělo vyplatit udržet si je co nejvíce zdravé. Omezený objem poptávky po lékařské péči by umožnil snížit absolutní počty lékařů a ty zbylé skutečně velmi dobře odměňovat.

Složitější problém je, jak podobným způsobem motivovat nikoli k léčení, ale k uzdravování, specializované lékaře v nemocnicích. Ti si ale v mnoha případech nemohou sami vybrat. Sanitka přiveze poraněné lidi z automobilové havárie a tam už není o čem diskutovat. Musí na operační sál.

V tomto případě by pojišťovny musely proplácet skutečně provedené výkony. Ale díky dosaženým úsporám v systému by přístrojové vybavení nemocnic a odměny lékařů za jejich vysoce kvalifikovanou práci mohly být na evropské úrovni.

Já osobně bych si přál dosáhnout následující situace: Platit si zdravotní pojištění, ale kromě preventivních prohlídek ho nikdy nepotřebovat. Vím však, že v běžném životě to je bohužel nemožné. Tak bych chtěl, aby pro nás všechny našli zdravotničtí odborníci nějaký přijatelný, rozumný kompromis.