Pěkně jsem se 14 dnů vyhříval v jižní Itálii a dopřál jsem si absolutního iformačního embarga pokud jde o ČR a četl jsem jen Corierre della Sera, kde o Česku nepsali ani náhodou, neb tam mají jiné starosti. O to více jsem se těšil na procházku tiskem a médii vůbec po návratu, což jsem také udělal. Bylo toho hodně, co mě pobavilo, ale nadchly mě články herečky Taťány Fischerové a Marty Davouze - Železné, protože ať již vyjadřují tzv. většinový názor ve společnosti čili nic, společné mají především neuvěřitelnou naivitu hraničící s hloupostí.

Obě dámy mají politické názory pramenící z hlubokých tradic evropského levicového intelektuálství, které se především projevuje v nejrůznějších salónech, avšak z něhož vzešly všelijaké potvory na poli politiky včetně samotného Vladimíra Iljiče, když louskal noviny ve Švýcarsku a připravoval se na kolosální realizaci svých zvrácených myšlenek. Když jsem si přečetl příspěvek T. Fischerové, úplně mě zaplavil teplý pocit pochopení pro to, že ona opravdu nemůže jinak, než podepsat petici proti radaru, protože otázky kolem tohoto zařízení jsou natolik nezodpovězené, že by nepodepsání petice se rovnalo patrně klinické smrti.

Patos tohoto příspěvku je hodný velkého pódia, nejlépe v Národním, a jen mě mrzí, že stejně rozhodně autorka nehorovala proti silům raket SS 20 rozmisťovaným ve vojenských újezdech vojsky Leonida Iljiče zkraje 80. let minulého století. Abych nekřivdil T.F., také jsem v té době žádnou petici nepodepsal a komentoval jsem to (možná jako ona) jen v kruhu přátel, avšak právě proto dnes bych se dnes styděl veřejně vyjadřovat o tom, že zařízení cizích armád na našem území jsou citlivé otázky pro náš lid, a proto vyžadují referendum. Marta D. jde ještě dále a odvolává se na české mudrlanství a zdravý rozum a z toho dovozuje správnost referenda.

Houby s octem, milé dámy: zdravý rozum našeho národa resp. jeho mudrlanství není ničím jiným než pragmatickým alibismem. Umíme se nadchnout a prodchnout patosem vlastenectví jen malou chvilku a vydrží nám to jen do prvního zadupání policejní či vojenské boty vlastních či cizích ozbrojených sil. Ani náznak odporu, a proto by od této vlády bylo naprosto nezodpovědné, kdyby rozhodování o umístění radaru amerických ozbrojených sil přenechala jakkoli sofistikovaným otázkám v referendu. Jsem pro politické odpovědné rozhodnutí vlády a parlamentu a proti referendu a souhlasím jen v tom s oběma autorkami, že vláda naprosto podceňuje informování veřejnosti. Měla by poskytnout, jak jen to dovolí nezbytná míra vojenského tajemství, veškeré údaje tak, aby už jednou provždy nebylo o čem mudrovat a aby mudrlantky jako M.D. či T.F. neměly nic, v čem by se mohly rýpat.

Je mým přesvědčením, že právě s ohledem na důležitou historickou roli USA v moderních dějinách Evropy by už konečně naše politická reprezentace měla dát průchod důvěře v atlantickou spolupráci, která je jedinou zárukou bezpečnosti naší země. Zkušenosti posledních let jednoznačně prokazují, že NATO jako celek není pro velmi odlišnou míru politického, ekonomického a vojenského nasazení evropských zemí v tomto uskupení v porovnání s USA dostatečnou zárukou naší bezpečnosti. Otázky vojenské a bezpečnostní nejsou otázkou pro referenda, jsou to otázky politické odpovědnosti. A propos - Václav Klaus svou nedávnou poznámkou o tom, že naše veřejnost je velmi citlivá na přítomnost cizích vojsk na našem území, se rovněž zachoval nefér. Má-li právě on dojem, že je možné klást rovnítko mezi přítomnost wehrmachtu, vojsk SS anebo Rudé armády a možnou přítomnost amerických vojsk na našem území, pak šlápl hodně vedle. Polská vláda není v mnohém následovatelná, ale v tomto případě by se naše vláda měla inspirovat rozhodným postupem Poláků a politici správně vyhodnocovat poslední kroky soudruha Putina.