Tak už se to povedlo a leden 2013 se zřejmě stane dalším významným měsícem, který se zapíše do dějin naší nešťastné republiky. Dokonce se zdá, že všem těm současným velmi známým, méně známým, veřejným i latentním protagonistům, za "skvělé" podpory všech médií, se konečně podaří totálně rozeštvat celou naši společnost! Jak tu "hospodskou", tak bohužel i tu uměleckou a snad i vědeckou!

Samozřejmě jde o vyvrcholení předvolební kampaně při prvním pokusu o přímou demokracii při volbě prezidenta České republiky. Laik se diví a odborník žasne při sledování toho, co se nyní děje na rádoby ozářené politické scéně ve střední Evropě kolem padesáté rovnoběžky mezi dvanáctým a devatenáctým poledníkem.

I když k prvnímu kolu nakonec přišlo méně lidí, než se očekávalo, do druhé kola jsme nominovali dva opravdu relevantní kandidáty, i když by se asi dali najít lepší, kdyby si troufli jít se svou kůží na trh. Šance obou finalistů vyšly kupodivu vyrovnaně a z jejich prvních reakcí to zpočátku vypadlo na férovou politickou potyčku před druhým kolem. Ovšem už velmi brzy se bohužel opět začalo blýskat na horší časy…

Celá řada základních lidských vlastností a zejména letité životní zkušenosti našich dvou prezidentských kandidátů jsou natolik rozlišné, že oba volební štáby byly brzy snad přímo zákonitě donuceny sklouznout do kampaně konfrontační, což všechna média samozřejmě uvítala. Kromě oficiálních politologů se vyrojilo i habaděj "kibiců" laických, a tak jsem opět neodolal a jako obyčejně ač nevyzván, drze přidávám své polínko do ohníčku. Myslím, že v demokracii se to smí …

Začnu možná originálně tím, co jsem ještě nikde nečetl ani neslyšel. Myslím si, že ve zpackaných "propozicích" (protože to, co zplodili naši zákonodárci, nic jiného nebylo) bylo další hrubou chybou, že mezi prvním a druhým kolem volby byl stanoven časový rozdíl předlouhých čtrnácti dnů. To pouze nahrává fantastickému gradování volební kampaně a ještě si "užijeme", protože v době, kdy píši tyto řádky, jsme teprve v její polovině. Námitka, že by se to časově-technicky nestihlo, je bezpředmětná. Jestliže platí stupidní vysvětlování, že se opět musí tisknout všech devět volebních lístků, pak mohly být vytištěny hned dvě sady před prvním kolem, ale tisk lístků pro dva kandidáty by se určitě stihl. Důležitější je samozřejmě ale vlastní průběh a gradování kampaně.

Nemá cenu připomínat všechny argumenty, které už zazněly, z nichž některé byly značně nedůstojné budoucího prezidenta. Začíná se brnkat na osvědčené národnostní struny, podněcuje se osvědčená závist a musíme jen doufat, že to nedospěje k "tradiční" třídní nenávisti. Hraje se o nerozhodnuté voliče a – připomínám ten termín velmi nerad, ale nadhodil ho jeden z kandidátů – půjde vlastně v neposlední řadě o to, zda my Češi, Moravané a Slezané chceme být nadále národem plebejů…

Velmi smutné pak je, že ani jeden z kandidátů zřejmě národ nesjednotí. Přitom jde možná opravdu o všechno, ba i o více! Měli bychom si tedy dávat bacha raději většího než menšího. A tak mohu pouze doufat, že ať už to dopadne jakkoliv, nadpis tohoto článečku přehání.