SPOLEČNOST: Tak trochu pravda
Chci to ukázat na zde tolik probíraném Návrhu na zrušení zákona č. 181/2007 Sb. Nezazněla zde, podle mého, jedna struna - a to ta faktografická. Komunistická diktatura z let 1948 - 1989 je homogením celkem s logickým vývojem a adekvátními reakcemi. Pokud potřebujete zlomit národ, který vychází z demokratických tradic a vzpomíná na zlaté časy, pak musíte použít spoustu násilí, lží a zastrašování. Čím déle teror trvá, tím může být slabší. Normalizace se od padesátých let liší jen kosmeticky. Pokud se podíváte na konkrétní metody, pak se rozdíly prakticky stírají. Stejně jako v padesátých letech i v těch osmdesátých vás při přílišném odporu prostě zabijí. Proč v diskusích kolem porovnávání nezaznělo jméno Pavla Wonky? Nevím, ale mám pocit, že je potřeba jeho případ připomenout. Nesmírně zajímavý web pro srovnávání různých období diktatury je třeba tento. Nevím, jak vám, ale mně připadá, že na hranicích to vypadalo celých čtyřicet let stejně. No a proč ty řeči o návratu komunismu? Kvůli metodám - posuďte sami. Následuje citát z diskutované stížnosti:
"Zatímco v padesátých letech 20. století (zvláště v jejich první polovině) docházelo k hrubému a mnohostrannému porušování lidských práv, vývoj v šedesátých letech se od takových projevů diktatury státní moci postupně a ve značné míře oprošťoval a směřoval k vyústění v tzv. Pražském jaru, pro něž byl příznačný Akční program KSČ, který sice způsobem dobově podmíněným, nicméně výrazně naznačoval tendenci k relativní demokratičnosti společnosti a k uznávání a ochraně lidských práv... Okupace Československa sovětskými vojsky a následná tzv. normalizace tyto tendence sice zásadním způsobem potlačila, ani výkon státní moci v tomto období však nelze jednoduše ztotožňovat s totalitními metodami zejména první poloviny padesátých let."
To je podle mého hrubý útok na nepoučené. Každý přece ví, že v padesátých letech to bylo hrozné, takže to musíme přiznat, pak ale bylo Pražské jaro, a normalizace, no ehm, to taky nebylo nic moc, ale přece jsme nikoho nevraždili ... více méně.
Což zkrátka není pravda. V ČSSR sedmdesátých a osmdesátých let se nevraždilo a nezavíralo a nezastrašovalo tolik, protože už nebylo moc koho. Ale režim byl stejně zrůdný, nelidský, obludný a zločinný jako kdykoliv předtím. Příběhy Martina Jirouse, Plastic People, Václava Havla, Jiřího Ganze a dalších a dalších, akce Asanace, atentáty na Svobodnou Evropu a tak dále a tak podobně. Takže máme zpět starou zásadu: začni něco tvrdit, najdi někoho, kdo ti uvěří, a to dokáže, že máš pravdu. Komunistická propaganda. Moje zásadní otázka zní: Proč nelze srovnávat výkon státní moci v roce 1953 a v roce 1973?
Pan profesor Jičínský je komunista. On by to asi neřekl, ale chová se tak. Používá existujících kosmetických rozdílů a tvrdí, že jsou zásadní. Stejně tak i ostatní signatáři Návrhu jsou komunisté, alespoň myšlením. Já si nemyslím, že hrozbou je samotná KSČM, ale komunistická mentalita, která v našem prostředí tolik prosperuje. Korupce a nízká úroveň politické kultury jsou komunistickými manýrami, které jsou nezáměrné, však naši politici jsou v komunismu vychovaní. Jak pan Paroubek, tak i pan Topolánek podle mě věří tomu, co říkají, a rozhodně si sami o sobě nemyslí, že jsou komunisté. U pana Paroubka například je však evidentní, že komunistou je. Zeptejte se ho zda je komunistou a on odpoví, že byl ve straně socialistické. Tohle je podle mého komunismus, který nás ohrožuje. Pokud si přečtete text Návrhu, uvidíte, že má tak trochu v něčem možná pravdu. Pokud se skutečně zamyslíte nad povahou padesátých a sedmdesátých let, zjistíte, že je zde asi opravdu trochu nějaký malý možná i rozdíl. Podobnému způsobu uvažování se říká relativismus. A relativizovat můžete cokoliv. A chcete v tom vychovávat své děti? Já ne.
