Cestovky sypou odpadky na ulici!

Když zůstane v normální slušné ulici delší dobu jedno rozbité okno nezasklené, brzy k němu přibydou další. Pak se objeví odpadky, na stěnách graffiti, poškozená auta, ve finále pouliční gangy. Sociální psychologové již před časem poukázali na to, že jedno nezasklené okno je signálem, že se tady okna smějí rozbíjet a takové chování je v místě nepsanou společenskou normou. I takzvaní slušní lidé mají větší toleranci k nepořádku a drobné kriminalitě a vandalové, zloději a další kriminálníci se začnou domnívat, že s rostoucí lhostejností společnosti se snižuje pravděpodobnost jejich dopadení.

Zatímco v New Yorku si se syndromem rozbitých oken dokázala v 80. a 90. letech poradit policie a vedení města, v Česku zůstává v některých oblastech pevně zakořeněn. Není třeba chodit daleko. Během minulých týdnů se vrátily stovky tisíc Čechů z dovolené. Cestovní kanceláře se jim smluvně zavázaly, co všechno pro ně na místě zajistí. Jenže sliby chyby. Zažil si to snad každý. Jiný hotel nebo horší pokoj, než byl ve smlouvě, špína, hmyz, nefunkční klimatizace, hluk v noci, špatné jídlo, fakultativní zájezd není v ceně a tak by se dalo pokračovat dál. Přestože řada lidí dala za vysněnou dovolenou nemalé peníze, vrací se nikoli odpočinutá a spokojená, ale otrávená a frustrovaná.

Spousta z nás nad tím nakonec mávne rukou. Přece nebude sousedům přiznávat, že vyhodila 70 000 korun za all inclusive a dovolená stála za houby. A když už se někdo odhodlá a reklamuje špatné služby? Z cestovky mu dojde jako omluva voucher se slevou 1000 korun na zájezd v příštím roce, jak se to stalo mému kamarádovi. To je výsměch! Jako by vám zloděj nechal při oloupení ze soucitu aspoň trenýrky.

Cestovní kanceláře a zprostředkovatelské portály (samozřejmě ne všechny) vymlátily už polovinu oken v ulici a odpadky sypou rovnou na chodníky. Občas si šlehnou i nějaké reklamní graffiti přímo na zeď policejní služebny. A slušní lidé chodí kolem, překračují odpadky, ti nejslušnější je ještě zvednou a hodí do koše. Občas opraví vytlučený světlomet auta a nadávají jen za zavřenými dveřmi. Situace se stala obecně tolerovanou společenskou normou. Stejné je to ale například s kompenzacemi za zpožděné lety nebo přetáčením tachometrů a úpravami aut v autobazarech.

S takovou situací se ale nelze smířit. Například v sousedních státech směrem na západ od nás cestovky téměř automaticky vracejí odškodné za zkažené dovolené, letečtí přepravci platí až 15 000 za zpožděné lety a tachometr by si v bazaru nikdo nedovolil přetočit. Vypadá to, že mezi našimi politiky neroste druhý Rudy Giuliani, který zametl s kriminalitou ve výše zmiňovaném New Yorku. Takže to zůstává zase na nás, abychom po sobě nenechali šlapat a vyzkoušeli si, že fakt žijeme v právním státě. Naštěstí se kromě právníků můžeme nově opřít o organizace a firmy, které nám v těchto situacích dokážou účinně pomoci.