Patrně budete souhlasit, když řeknu, že terorismus je jedna z nejstrašnějších věcí na světě. Možná budete souhlasit, že svoboda je jedna z nejcennějších hodnot, které známe. Obávám se, že nebudete souhlasit, když řeknu, že Amerika je jedna z nejsvobodnějších zemí, protože je ochotna svobodu bránit za cenu života. A to i v místech, kde by zdánlivě nemusela.

V minulém století se američtí vojáci několikrát plavili přes Atlantik, aby položili život za svobodu Evropy a tedy i za naši svobodu. Našich babiček a dědečků, našich rodičů. Těžko si představit, jak asi bylo rodičům amerických kluků, kteří umírali v českých městech a vesnicích, o kterých ani nevěděli, že jsou na mapě. Věděli jen, že brání skvělou věc. Svobodu.

Nevím, jestli ti kluci stihli ochutnat plzeňské pivo, než je ruští generálové a jejich čeští pohůnci začali vyhánět z Čech. Totiž ty šťastnější z Amíků, kteří to přežili. Víme ale, že v roce 1948 měli mocichtiví Čechoslováci v rukou ruské samopaly, jimiž nás Moskva přátelsky ovládala. Hned jak ruské přátelství v roce 1968 trochu povolilo, přijeli ruští generálové osobně a těmi samopaly nám zamířili na srdce i na duši. Když na našem území rozmístili ruské útočné rakety s atomovými hlavicemi, nikdo se nás na nic neptal. My jsme se na nic zeptat nesměli. Totiž, na nic jsme se neptali. Chovali jsme se jako ovce, které o slastech svobody nemají ani tušení. Chovali jsme se jako idioti. Vzpomínáte? Nesměli jsme cestovat, mluvit ani myslet.

Jen tak mimochodem, zkusme se nad tím zamyslet, až budeme přemýšlet o americkém obranném radaru v Čechách. Možná bychom se pod ním mohli začít chovat jako dospělí a svobodní lidé. Možná bychom mohli alespoň jednou přispět k obraně svobody i my, občané České republiky.