28.3.2024 | Svátek má Soňa


SPOLEČNOST: Svoboda slova je iluze

26.10.2011

V době počátků ODS jsem se párkrát zcela přátelsky neshodl s jedním moudrým přítelem, který byl toho času oblastním manažerem uvedené strany. Bylo to při debatě o svobodě slova. On tehdy trval na tom, že svoboda slova je buďto absolutní (a takovámůže reálně existovat), nebo to prostě není svoboda slova. Ubíjel mne argumenty a měl pravdu v tom, že skutečná svoboda je absolutní, nebo to není svoboda, ale něco jako Brežněvova "omezená suverenita". Svůj názor - že totiž absolutní svoboda slova nemůže reálně existovat - jsem opíral spíše o pocity a tušení. Troufám si dnes tvrdit, že jsem lépe odhadl možnosti realizace ušlechtilé myšlenky.

Přitom ani jeden z nás tehdy netušil, že celý problém svobody slova se dostane do úplně jiných poloh a dimenzí. Že ji bude dusit nikoliv stát pomocí cenzury, ale ti, kteří si drze říkají "hlídací psi demokracie". Že bude platit - v soukromí, ba i v hospodě si žvaň co chceš, což platí (téměř) dodnes,ale v hromadných sdělovacích prostředcích, jejichž vliv na veřejné mínění je nesporně o mnoho řádů vyšší než vliv hospodských plků, zavládnou brzy zvláštní poměry. Mnozí novináři, prohlašující se za obránce svobody slova, si ji začalnou přizpůsobovat dle svých představ a potřeb. Tedy ve stylu - svobodně se mohu vyjadřovatjá, NOVINÁŘ, případně ještě my hoši, co spolu mluvíme. Ostatním pustíme tu a tam něco, ovšem bez autorizace a vymiňujeme si právo redakčních úprav (které často zcela změní původní smysl příspěvku). Nejsem velký psavec, ale párkrát jsem to zažil a nešlo přitom o politická témata, ani o nic příliš důležitého.

Pak záležitost horší, kterou nejlépe objasním příkladem. Seděl jsem kdysi s jedním známým, který byl v žoldu MF Dnes v předsálí při poměrně důležitém jednání. On proto, aby o tom napsal. Když se mělo schvalovat usnesení, podivil jsem se, že nechce jít alespoň na závěr do sálu, chce-li o akci psát. Šokoval mne stručnou odpovědí: "Já už to mám dávno napsaný." Tož tak se dělají noviny. Ještě horší zkušenost jsem udělal s Respektem, jehož redaktor mi ve svém článku vložil do úst informaci, kterou sám přinesl a o které jsem jej opakovaně upozornil, že ji slyším poprvé.

A ono je to čím dál horší. Také s nejmocnějšími médii, TV stanicemi.

S odchodem Iva Mathé z čela ČT začal její čím dále rychlejší úpadek. Nepozoruji sebemenší zlepšení úrovně (zejména zpravodajství a publicistiky) po nástupu nového GŘ.

Zcizení TV Nova Vladimíru Železnému, který ji vytvořil jako slušnější bulvár a poté začal zejména její zpravodajství zřetelně kultivovat a celou TV zaměřovat pravicově, bylo provedeno pod taktovkou vlády ČSSD, na úkor daňových poplatníků. Stát (státostrana) se chtěl zbavit nepohodlné TV, a tak věnoval i 10 miliard Kč z našich daní.

TV Premiéra, později Prima je médiem bez tváře.

České tištěné noviny se v mezičase staly německými novinami a HN koupil pan Bakala.

Zbývá tedy Právo, dříve "Rudé", stále hodně levicové, ovšem na rozdíl od výše zmíněných nezkreslující zatím zásadním způsobem poskytované informace. To je nářez, což?

Můžeme si pak obsáhle povídat o tom, co je to "veřejnoprávnost" ČT, kterou musím financovat, vlastním-li televizor, byť bych ji nesledoval.

Současná situace je taková, že občanstvo je denodenně masivně zpracováváváno asi takto: jedině sjednocená Evropa - Brusel vyřeší vše - USA jsou spojencem, ale nemáme je moc rádi - žádné národy, národnosti a podobně - musulmani jsou hodní kámoši - když tě okrade a zmlátí "nečech", je to jeho reakce na diskriminaci - když se budeš bránit, jsi rasista - když o tom napíšeš, jsi nácek, fašista, xenofob, zkrátka kreatura, s níž se nediskutuje!

To je stav "svobody slova" v České republice, v EU a bojím se, že i v celé "bílé civilizaci".

To je stav, kdy přestala fungovat demokracie. Kdy veřejné mínění publikovanými texty (úmyslně nepoužívám termínu informacemi) masivně ovlivňují a cestu naznačují nikoliv volení zástupci na všech stupních, ale zaměstnanci sdělovacích prostředků, motivovaní zřejmě majiteli těchto prostředků k cíli - zisku. Polopaticky - budu podkuřovat tomu, kdo mi zajistí kšeft.

O tom svědčí například "vysoce účelné inzeráty" o užitečnosti těžby černého uhlí. Tak jste, bobánkové, dostali penízky za nesmyslnou inzerci (docela by mne zajímalo kolik) a necháte mne na pokoji, říká si p. Bakala. A má pravdu. Tak to funguje.

V pojetí absolutní svobody slova jsme ... však víte kde. Z demokracie zbyla tak jen potřeba získání hlasů (prostřednictvím neuvěřitelných mediálních masáží a vymývání hlav).

Body získává pochopitelně ten, kdo více slíbí.Otázka, kde na to vezme, není obvykle kladena.Tu si kladou vesměs pouze skuteční daňoví poplatníci - občané, kteří v od státu nic moc nechtějí, pracují, vytvářejí hodnoty, starají se o rodinu... a platí... a platí. Bohužel - začínají (začínáme) být v menšině.

Jsem konzervativní starý pán, který ve věku 67 let pracuje, neboť jej to těší. A který nechce živit povaleče, ani ČT a jiné škůdce.Jen neví, jak to udělat.