SPOLEČNOST: Svoboda není zadarmo ...
Po vstupu do NATO se české společnosti zmocnila bohorovná odevzdanost: bezpečnost je navždy zajištěna, není třeba pro ni udělat už vůbec nic. Trochu obdobné je to v celé západní Evropě, kde přítomnost vojenských základen Spojených států přinesla na jedné straně stabilitu a bezpečnost už po více než šest dekád, na druhé straně i otupění a ztrátu smyslu pro reálné vnímání bezpečnostních rizik. Tedy něčeho, čím byl člověk nadán po tisíce let a co mu rozhodující měrou umožnilo přežít.
Přese všechno to ale v západní Evropě nevedlo až k takovým koncům, zvláště v časech kdy trvala sovětská hrozba. Mezi čestnými státnickými příklady je k nalezení i politik sociálnědemokratický, německý kancléř Helmut Schmidt, který prosazoval rozmístění amerických raket v Evropě, jako protiváhu těm už rozmístěným sovětským. Musel přitom vzdorovat značnému tlaku své strany, i celé levicové fronty, a raději v roce 1982 obětoval kancléřské křeslo, než aby obětoval to, co považoval za správné. Něco takového v případě ČSSD naprosto nehrozí.
Česká veřejnost se v posledních letech dosti oddala dojmu, že bezpečnost je už navždy, přesněji na ony příslovečné věčné časy. Tudíž může klidně trvat třeba jen do zítřka. Jako v oné jisté srpnové noci, i když nic už nikdy nebude vypadat úplně stejně. Připomíná to trochu pochod lumíků, severských zvířat, která jsou dle mýtů a vyprávění, nadána zvláštní dispozicí kolektivně se vrhat ze srázu. Tak i lidé v české kotlině, obzvláště některá jejich společenstva, jsou vybavena vlastností popisovanou jako „pálí ho dobré bydlo“.
Česká republika je členem NATO, bezpečnost má zajištěnou a nemusí se o nic starat. Nemusí, tudíž ani nebude. Síly do společných misí nevyšleme, ty vyslané stáhneme, když se ve sněmovně nezruší i jen ta minimální spoluúčast ve zdravotnictví v podobě třiceti korun. Tak to vidí ČSSD se svým povedeným vedením. Vsadili byste na tuhle zemi, že vám jako Turkovi přijde na pomoc, když vás napadne spojená islámská armáda, nebo vám jako Lotyšovi, když vás napadne Rusko, nebo vám dalšímu, když pomoc je obtížná?
Je to vidět i na chování k hlavnímu spojenci, na němž de facto síla NATO stojí. Nechceme zde žádné obranné zařízení, vždyť by mělo přispívat k ochraně většího celku, než je ta 
naše nudle, to nás nezajímá, nechceme zde žádné cizácké vojenské základny, proč bychom něco měli dělat, jaký radar, jsme v NATO a to stačí. A samozřejmě, kdyby bylo opravdu třeba, tak nám asi přijde na pomoc portugalská nebo belgická jednotka, že.
Madeleine Albright na březnové konferenci k desetiletému členství ČR (a také Polska a Maďarska) v Severoatlantické alianci jasně prohlásila, že NATO není žádnou neměnnou, navždy danou strukturou, ale může se velmi snadno dezintegrovat, rozložit. Veřejnost to téměř nevnímá.
Zato socialistická falanga se činí, její kápo a kandidát na předsedu vlády České republiky Paroubek si v Moskvě něco domluvil s Putinem a nikdo neví co. V rozhovoru pro LN hýří tato osoba odsudky takových lidí, jako je Václav Havel a Lech Walesa, prý nic nevědí o východoevropské politice. Oni totiž něco vykonali, že. Pravda, bylo to ve prospěch návratu těchto zemí do západního demokratického civilizačního okruhu. To je pro současného předáka ČSSD zřejmě přímo odsouzeníhodné.
Do vedení ČR se ještě nikdy nedraly tak diletantské osoby. Zahraniční a bezpečnostní ukotvení země veřejnost podceňuje. Okřídlená věta „Svoboda není zadarmo“ jakoby pro Čechy neplatila. Zdá se, že se zde rozhostilo zatmění hodnot a jejich téměř úplná relativizace. Asi už vše bude jen zadarmo.
Foto & video: Jiří Wagner
