To jsou v hromadných sdělovacích prostředcích velmi frekventované pojmy. Možná právě proto, že jejich obsah není nijak definovaný, tak o nich může kdekdo tvrdit, co si jen zamane.

Nejstarší je asi pojem svoboda, ale stejně dodnes ten pojem nemá etalon. Svoboda je když ... Líbí se mi definice od Marxe: Svoboda je poznaná nutnost. Ale to trochu připomíná heslo Arbeit macht frei, při jehož pomyšlení se zvedá v člověku odpor, myšlenka na koncentráky. Takže co je vlastně svoboda, a jestli jsme svobodní, tak do jaké míry? Nebyl náhodou člověk v prvobytně pospolném zřízení více svobodný, než je dnešní občan ve státním zřízení? Ani pračlověk nebyl svobodný, bál se bohů. Svobodu ztratil při vyhnání z ráje. Toho strachu se postupem času zbavil a změnil se na uvědomělého občana. Tohoto vývoje svobody v plynoucím času si povšiml Robert Musil, když poznamenal: Jak ubývá svobody jednotlivce, tak přibývá svobody civilizované společnosti.

Že ubývá svobody jednotlivce, to si někdy ani neuvědomujeme. „Žijeme v břiše státní správy,“ napsal kdysi Antoine de Saint-Exupéry. Žijeme mezi zákony, nařízeními, předpisy, vyhláškami, normami, závaznými pokyny. Namátkou příklad: kdysi stačilo v adrese uvádět ulici a číslo domu, dnes musíte znát čísla dvě: popisné a orientační. Tak si to žádá v komunikaci civilizovaná společnost, potažmo stát. Ale jak si máme uvědomovat rostoucí svobodu civilizované společnosti? Můžeme, je to svoboda státního zřízení, která je každému jedinci nadřazená. Zase jako příklad: v minulém století by se státní aparát neodvážil zakázat všem lidem kouření, ačkoli škodlivost kouření pro kuřáka byla již dlouho známa. Teprve historicky nedávno státní aparát prosadil plošný zákaz kouření pod problematickou záminkou, že pasivní kouření škodí všem.

Nuže, přejděme k dalšímu, historicky novějšímu pojmu bez portfeje, kterým je demokracie.

Máme dokonce státní svátek boje za svobodu a demokracii. Je to den, kdy vzpomínáme na ty, kteří opravdu bojovali. Ale jaký význam má pojem demokracie, když už jakous takous máme? Přijde mi to trochu pokrytecké. Dobře, bojujeme za cosi, ale proti čemu vůbec bojujeme? Chtěli bychom demokracii, jakou mají vyspělé západní demokracie, ale řekněme si rovnou: My nejsme takoví demokrati jako lidé třeba ve Švédsku.

Představovat si demokracii doslovně jako vládu lidu nikoho nenapadne, zato co je a není demokratické, to se odváží tvrdit kdejaký politik, politolog, analytik, komentátor, novinář, hospodský žvanil. Kdo tu čeládku za to platí, Bůh suď. Do definice demokracie se pouštět nebudeme, nechme to na tu množinu expertů vyjmenovaných výše.

A teď tu máme to nejmladší z oblíbených slov, to je digitalizace. Na rozdíl od těch předchozích dojmů svoboda a demokracie je digitalizace definovaná až moc. Omezíme se jen na digitalizaci veřejné správy, takzvaný eGovernment. Má být moderní digitální veřejnou správou. Posláním je: „Pro klienty veřejné správy co nejjednodušším a nejefektivnějším způsobem poskytovat digitální služby, které jim usnadňují jak dosažení jejich práv a nároků, tak splnění jejich povinností a závazků ze vztahu k veřejné správě.“

Ani si neuvědomujete, jaké nové pole svobody to dává veřejné správě, té civilizované společnosti, a jak to zmenší vaši svobodu jednotlivce. Není důležité, jakou máte povahu, jste jen číslo a heslo. Nebudete moci vynadat úředníkům. Připomíná mi to aféru, jak se kdysi v USA řešilo, že banky poskytují hypotéky převážně bílým žadatelům a že je to diskriminace. Banky prokázaly, že hypotéky výhradně poskytují počítače na základě kritérií jako roční příjem, fluktuace v zaměstnání, vlastní úspory atd. A v těch není ani zmínka o barvě pleti. A bylo vymalováno.

Nicméně, eGovernment je dobrá myšlenka a snad jednou nám usnadní život se státní správou. Ovšem, nebude to hned. Digitalizaci zavádějí úředníci a úředníka nepředěláš. Novým kouskům starého psa nenaučíš. Ostatně to, jak digitalizovali poskytování kotlíkových dotací pro příští rok, je toho odstrašujícím příkladem. Nová zelená úsporám bude jen pro gramotné, nikoli potřebné. Ale snad se blýská na lepší časy. Do funkce ministra pro místní rozvoj a digitalizaci je uveden člověk, původním povoláním ajťák. Snad si je vědom hrozby byrokratizace. Sám napsal: „Technologie ... nám mohou úžasně pomáhat a ve finále všem lidem ulehčit život. Nesmí se ovšem stát nástrojem digitální totality.“

Tak mnoho úspěchů, Bartoši!