Již několik týdnů leží na mém pracovním stole poměrně vysoký sloupec sepnutých složek obsahujících většinou deset či více papírů formátu A4. Na úvodním listě je napsáno „Přihláška do soutěže Poštovní spořitelna STAROSTA ROKU“. Mohu o tom psát především proto, že její letošní, v pořadí již druhý ročník je již uzavřen a proběhlo i první kolo hodnocení, takže objektivita této soutěže není ohrožena. Těch přihlášek se nám v letošním roce sešlo celkem 210.

Soutěž organizuje Nadace VIA spolu s Poštovní spořitelnou a jejím mediálním partnerem je DENÍK. Základním záměrem soutěže je vyslovení veřejného uznání za dobrou práci starostkám a starostům obcí do 2000 obyvatel. Její podmínky jsou zcela jednoduché. Přihlášku (nominaci) vyplní navrhovatel starší 18 let a musí ji podepsat nejméně 20 osob žijících trvale či přechodně v uvedené obci. Odborná hodnotící komise na základě bodového ohodnocení vybere 5 kandidátů, kteří postupují do 2. kola. V jeho průběhu členové komise navštíví všech pět finalistů, aby se na místě přesvědčili o práci kandidátů i o stavu obce. Následně komise vybere vítěznou starostku (starostu). Vítěz získá titul STAROSTA ROKU a pro svoji obec finanční prémii, pro tento rok ve výši 250 000 Kč. V hodnotící komisi je nás devět a mezi jejími členy jsou i starostové (například i loňská vítězka Vladislava Moravčíková, starostka obce Oplany) a dále zkušení pracovníci z neziskového sektoru a novináři. Již sama nominace starosty je velkým úspěchem. V nominační přihlášce musí být uvedeny tři základní počiny, proč by si navrhovaný titul zasloužil. Dále se zkoumá, jak se změnil život v obci po dobu působení nominovaného, zda dělá něco více, než musí, jakou podporu mají místní spolky, kultura, jak je zapojována veřejnost a jak se mění ráz obce. Zajímá nás i to, jak vypadají veřejná zasedání zastupitelstev, jak jsou občané informováni o rozvojových záměrech obce a také jaké se jim podařilo získat granty a podpory. A ještě plno jiných otázek. Neuvádí se politická příslušnost starosty a i ostatní věci týkající se politického života obce nejsou zcela záměrně předmětem zkoumání.

Z loňských i letošních zkušeností mohu zodpovědně potvrdit, že studium nominačních přihlášek, z nichž drtivá většina je zpracována velice poctivě, zodpovědně a pravdivě, je doslovným balzámem na mysl i srdce. Zejména v těchto chvílích, kdy venku zuří předvolební boje umocněné neuvěřitelně nevkusným klipem parodujícím jinak krásný film Sedm statečných a jinými slátaninami.

Většina starostů přihlášených do soutěže pracuje ve svých funkcích více než jedno či dvě volební období. V malých obcích si voliči zřejmě daleko více uvědomují, jak je důležité dát starostovi (starostce) potřebný čas, neboť čtyři roky na dobré zvládnutí funkce jsou strašlivě málo. Hodně nominačních přihlášek začíná slovy: před dvaceti lety byla naše obec neznámá, zanedbaná, ošklivá a téměř nic se zde nedělo. A potom navrhovatelé popisují, jak se jejich obec změnila. Nezřídka to dokládají zajímavou fotodokumentací, pohlednicemi či brožurkami hodícími současný život obce. V loňském roce při návštěvách pěti vybraných obcí několikrát zhlédli perfektně natočené amatérské filmy – o práci jejich starosty. A to, co bylo v obsahu filmu, jsme si mohli tak říkající „omakat“ v reálu. Jen pro zajímavost. Mezi kandidáty loňského roku byl například i dnešní poslanec PS PČR, učitel, skaut a starosta Suché Lozi, Petr Gazdík. Na pobyt v Suché Lozi nezapomeneme, zrovna tak jako na návštěvu další čtyř obcí v Čechách, na Moravě i ve Slezsku.

Svět starostů malých obcí je úplně jiný než svět jejich „ větších“ kolegů. Projekty a grantové žádosti si píší sami. Nepoužívají agentur, protože, jak se osobně již řadu let domnívám, ten kdo neumí zpracovat a popsat záměr (svoji vizi), nemá ani předpoklad dokonalé realizace. Neboť jak realizovat můj vlastní sen na základě cizího receptu? A mohu vám s klidným svědomím říci, že těch nádherných (a neuvěřitelně perfektně realizovaných) vizí je v přihláškách nespočet. Ty by nevymyslela sebelepší profesionální agentura. A mnozí starostové jsou v tomto směru velice úspěšní. Jejich obce se nevylidňují, naopak počet občanů mírně stoupá. I to lze vyčíst z nominačních přihlášek.

Svět starostů malých obcí je plný historie, obnovování tradic, vytváření dobrých sousedských vztahů, zapojování chalupářů do aktivit obce, vymýšlení neuvěřitelných akcí, ale také sociální odpovědnost, kulturní hrdost a hlavně naprostá poctivost. Mají úžasnou důvěru spoluobčanů a umí stmelovat obec skutečně ve smyslu civitas. Mnoho aktivit popsaných v přihláškách by svou podstatou mohlo být námětem pro zajímavou reportáž, nebo snad i knihu. O světě starostů malých obcí naše média ovšem z velké části mlčí, neboť je prost příběhů bulvárních a to pozitivní se zřejmě do našeho normálního světa nehodí.

Svět starostů malých obcí (přihlášených do soutěže) postrádá spekulativní nákupy pozemků, korupci, přihlašování černých duší do jednoho bytu před volbami, nenávistný boj mezi stranami a uskupeními, podrazy, pomluvy a jiné nešvary. Pochopitelně, že není ideální. Ale jeho existence je jednoznačnou odpovědí škarohlídům ze všech stran a z různých stupňů politiky. Tvůrci tohoto světa starostí jsou nadějí lepší naší politiky, pokud to ovšem někdy pochopíme.

V loňském roce se nám při jedné z návštěv v obci, která se dostala do pětice finalistů, přihodila taková zajímavá příhoda. V sále místní hasičské zbrojnice se shromáždilo asi osmdesát občanů, abychom se jich na závěr naší návštěvy mohli na cokoli zeptat. V úvodu této improvizované besedy si vzal slovo starší muž, který seděl se svojí manželkou v koutě sálu. Jednoznačně kladně popsal činnost starostky v uplynulém volebním období a také velice odborně pochválil mnohé její kroky i práci zastupitelů. Když jsme se ptali, kdo to je, dozvěděli jsme se, že jde o bývalého starostu, který byl v minulých volbách poražen. To by se asi v Praze či v Brně nestalo, není-liž pravda?