Ubohý Ondřej Šťastný byl redakcí MfDnes pověřen napsáním článku, který by co nejvíc pozurážel a zesměšnil prezidenta republiky, třeba prostřednictvím jeho nejbližších spolupracovníků. Petra Hájka a mne.

Na Petra Hájka si tento člověk vyšlápl kvůli tomu, že si pan Hájek dovolil zpochybnit velmi spornou, svým pojetím výstřední a pro mnohé rodiče zcela nemorální a nepřijatelnou příručku ministerstva školství, doporučující učitelům, jak mají dětem vykládat o souloži.

Na tuto příručku i na samu výchovu ve věcech sexu existují velmi rozdílné názory. Pro mnohé jde o pokrok k otevřenosti, pro jiné o nepřijatelné zasahování do práv rodiny, rodičů a o degradaci sexu na zábavný tělocvik. Na toto téma se vyjadřují mámy a tátové, pedagogové, aktivisté různých názorů, novináři, politici. Jde přece nepochybně o vážné veřejné téma.

Třeba já si myslím, že stát má být nanejvýš opatrný při krocích, které by mohly vést k dojmu, že to on je jakýmsi velkým rodičem, jemuž všechny děti patří a kterým on má vštěpovat jisté hodnotové vzorce i proti vůli rodiny.

Ale o to teď nejde, názory mohou být různé. Jde o to, že Šťastný zesměšňuje pana Hájka ne pro jeho názor (který není v této debatě nijak ojedinělý), ale pro sám fakt, že si Petr Hájek vůbec dovolil na toto téma veřejně promluvit. A že prý si tím pan Hájek přisuzuje roli odborníka na sexuální výchovu.

Podle Šťastného tedy na toto téma smějí veřejně mluvit pouze „odborníci na sexuální výchovu“. A pokud promluví kdokoli jiný, pak si na takového odborníka hraje a zaslouží posměch. Dobrá. A koho že tedy sám Šťastný za takového odborníka považuje? Radima Uzla. Toho totiž Šťastný nechává komentovat Hájkova slova. A dočkal se očekávatelné Uzlovy reakce: „Rozumný člověk se takhle nemůže vyjadřovat.“ Vida. Tak pan Uzel je tou autoritou, která se podle Šťastného smí vyslovit nejen k tomu, kdo je rozumný člověk, ale hlavně k tématu sexuální výchovy na školách.

A co podle Šťastného zrovna Uzla kvalifikuje k takovému tématu? Je snad Uzel dětský psycholog? Pedagog? Pedagogický metodik nebo teoretik? Nikoli. Podle Šťastného je Uzel kvalifikován ve věci výchovy dětí tím, že je to sexuolog. Zajímavé. Naše děti tedy mají učit sexuologové.

Jenže on pan Uzel není ani sexuolog. Je to gynekolog, sexuologem se jen nechává titulovat, protože slovo „sex“ v názvu profese se lépe vyjímá v jeho roli televizního baviče v pořadech s lechtivými tématy a postavy televizních reklam na prostředky pro mužskou potenci.

Nevím, jak Uzel ještě dnes kromě estrád stíhá profesi gynekologa, ale vím, jak ji stíhal kdysi dávno. Gynekolog často řeší vážné zdravotní problémy a stojí i před složitými dilematy. Například jestli radikálně zbavit ženu některých gynekologických potíží i za cenu, že už nikdy nebude mít děti, nebo jestli je mateřství takovou hodnotou, že stojí za to dál zkoušet léčbu konzervativněji. Někdy u takových dilemat nevystačí jen kasuistiky v lékařských časopisech, někdy je zapotřebí i životní ukotvení.

Zrovna před takovým dilematem stál v podolské porodnici jednoho dne před 21 lety i gynekolog Uzel. Rozhodl se pro řešení první a zatímco operovaná žena teprve přicházela k sobě, pozval si do kanceláře jejího manžela. Tam mu oznámil, že dítě už nebude. Aby strávení této noviny zdrcenému manželovi trochu ulehčil, důvěrně se k němu naklonil a řekl mi: ale ono to bude mít i své výhody. Třeba, že už nebude menstruovat, a to pro chlapa taky není k zahození, že, a spiklenecky zamrkal.

Vážná společenská témata by podle Šťastného měla být vyjmuta ze společenské debaty a měla by být svěřena „odborníkům“. Když promluví někdo jiný, zesměšní ho Šťastný jako všeználka, co se všude cpe se svými názory a jen zdržuje na hladké cestě ke světlým zítřkům ve znamení šťastných uzlů.

Převzato z blogu autora