Nejstarším povoláním na světě byl zřejmě hrnčíř, a ne tamty... no však víte. Ale vsadím se, že dříve, než se objevila první prostitutka, vznikl první žebrák. A už s námi ti i ony zůstali na věky věků.

Žebráci se někdy měnili v příležitostné lotry, jindy zase v pouliční hudebníky. Vstoupili do literatury - vzpomeňme na Nerudova pana Vojtíška, na únik pronásledovaného šlechtice do masky žebráka v Králi Learovi, nebo na cech žebráků z Pratchettových románů o Zeměploše. Busking tvoří velké téma filmu Once. Clochard z francouzských anekdot je představitelem zemitého uvažování a lidového humoru v kontrastu k životnímu stylu měšťáků. No a židovské anekdoty by bez šnorerů také nebyly kompletní.

Mohou to být pěkní vykukové. Před lety jeden o berlích, chůzí nejspíše okoukanou z filmu Petrolejové lampy, procházel tramvajemi a občas mu někdo i něco dal. Viděl jsem jej pak, jak stál v podchodu s kamarády, berle odložená, ležérně opřený o zeď s nohou přes nohu. Zcela nedávno prošel vagónem mého metra roztřesený nebožák o berli, který pak před dozorčím stanice svižně vyběhl schody a zmizel. Když mi někdo v tramvaji nebo v metru strčí pod nos kelímek s drobnými a ještě si významně zachrastí, obvykle s nevinným pohledem pravím: „Děkuji, já nepotřebuju, já si vydělám dost.“ Ale některé žebráky už mám dlouhodobě natolik „okouknuté“, že při občasném přispění mám důvěru v to, že pomáhám potřebnému. I buskeři mají své kategorie - před jedním houslistou raději přecházím na druhý chodník, abych si neničil nervy a sluch, zatímco jinému rád přispěji (posledně jsem to stihnul těsně předtím, než jej ochranka vykázala).

Žebráci mívali - a vlastně pořád mají - svůj význam. Stačí mírně poopravit obvyklý hřbitovní nápis na toto: „Co jste vy, bývali jsme my, co jsme my, můžete být i vy“. Dávají vnímavým lidem poznat moudro, že darovaný majetek může být cennější než získaný, a také, že neocení dar ten, kdo nikdy sám nedaroval. A když k tomu ještě dodáme výrok Chálíla Džibrána „Neobdarovávej tím, co už nepotřebuješ, ale tím, co sám potřebuješ“, ocitáme se někde ve sférách Matky Terezy.

Ale zase trochu vážněji: almužna je jednou z povinností vyznavačů některých náboženství. I v našich zemích bývalo obdarovávání žebráků běžným zvykem. Postupně vymizeli žebráci potulní. Vymizel i zvyk žebráky obdarovávat jídlem - film Pupendo ukazuje literární nadsázku. A přestože se ledy trochu pohnuly, stále je velký problém darovat přebytky potravin potřebným. Naše právní prostředí tomu moc nakloněno není: zbylo vám od zabíjačky a chcete někoho cizího jen tak obdarovat? A co hygiena? Co když se mu udělá nedobře - uhradíte mu nemocenskou? Zbylo vám něco, co bylo určeno k prodeji a vy to chcete rozdat? Evidenci veď, problém odpisů vyřeš, povolení sežeň, hygienickou kontrolu zajisti a Jeho blahorodí úředník bumážku dá - budeš legálním lidumilem, jinak nelze, holoubku sivý! Navrhl bych přeměnit rozdávání přebytků a zbytků na reklamní akci. V supermarketech se takhle běžně rozdávají čokoládičky, kousky rohlíku s báječným novým sýrem, ba i štamprličky, a vše běží jako na drátkách. Jenom se obávám, že ti skutečně potřební by se na akci nedostali a že by to všem bylo jedno.

Takže asi bude rozumnější žebrákovi i nadále hodit do kelímku minci a rozdávání jídla přenechat odborníkům, jak jsem to viděl před pár lety: Na podzim na dohodnuté místo dorazila dodávka a houf nezaměstnaných. Nezaměstnaní dostali horký čaj a nářadí, načež následoval i guláš se spoustou chleba, ale až po uklizení listí z celé ulice.

P.S. Páni ochrankáři, úředníci a strážníci, na ty buskery nebuďte tak přísní. Do smrti budu mít Paříž spojenou s Asiatem, který před Centre Pompidou hrál jeden mezinárodní hit za druhým. Nezapomenu ani na (asi) Rusa, který v Praze před svatým Tomášem celým srdcem přezpívával s harmonikou písně Vladimíra Vysockého. No a ten mladík, který na místě, které z konspiračních důvodů nebudu prozrazovat, provozuje skvělou bubenickou šou na improvizované bicí nástroje? Toho bych v pokoronavirové době určitě ještě chtěl slyšet. Nechte šedou ekonomickou zónu alespoň trochu dýchat, je pro psychické zdraví společnosti užitečnější než celé EET.

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin