Podle charitativní organizace Oxfam vlastní 1 % populace tolik majetku jako 99 % zbylé populace. Apeluje na světové vůdce, aby „odstranili tyto nerovnosti“.

Před každoročním zasedáním Světového ekonomického fóra v Davosu zveřejňuje nevládní nezisková organizace Oxfam zprávu o rozdělení majetku ve světové populaci. Oxfam je mezinárodní charitativní organizace, která pod hlavičkou Oxfam International sdružuje více než deset národních organizací zaměřených na odstranění chudoby a nespravedlnosti ve světě. Ještě zajímavější číslo říká, že 62 multimiliardářů vlastní tolik majetku jako 50 % nejchudobnějších lidí celého světa.

Anketa u této informace na Novinky.cz vyjadřuje mínění čtenářů, a to že jen 6 % účastníků ankety považuje svět za spravedlivý, zatímco podle 94 % je svět nespravedlivý. Přeloženo do „srozumitelného politického jazyka“, existuje tu obrovský prostor pro politiku, která by působila rovnostářsky. To je ostatně i důvod k hlubokému zamyšlení nad tím, proč v nedávné minulosti získala nad bezmála polovinou světa vládu bolševická ideologie „rovnosti“. Údaje, které zveřejnil Oxfam, nejsou ničím novým. Liší se možná v detailu od toho, jak vypadalo rozdělení vlastnictví bohatství na počátku 20. století či na začátku našeho 21. století.

Informace zveřejňované charitativními organizacemi jako Oxfam mají za cíl pouze pomocí jednoduchých příkladů „burcovat“ proti světovému pořádku. Jsou extrémně zjednodušující a staví každého „obyčejného“ člověka proti multimiliardářům. Ve skutečnosti je distribuce světového bohatství zásadním způsobem podmíněna teritoriálně. Pokud bychom poměřovali životní úroveň kategorií hrubého domácího produktu HDP, zjistíme, že zde máme euroatlantickou oblast států s nesmírně vysokým HDP na hlavu a pak více než stovku afrických a asijských zemí, kde činí HDP i jen zlomek HDP Západu. Znamená to snad, že bychom se jako lidé žijící šťastnou shodou okolností v nejvyspělejší části světa, měli svého životního standardu dobrovolně vzdát ve prospěch chudých? A jak by se taková operace měla provést?

Pokud bychom se vrátili do doby „reálného socialismu“, měli bychom vzít na vědomí, že i tento pokus o eliminaci boháčů (znárodněním a vyvlastněním) skončil tak, že zde postupně během několika generací vyrostla skupina komunistických pohlavárů majících z důvodu politického uspořádání – diktatury – všechny atributy multimiliardářů umocněné totalitním vládnutím. Ostatně tento druh vlády dnes přežívá v nejčistší podobě v komunistické Koreji.

Lze tedy jen souhlasit s míněním lidu, že je svět nespravedlivý. Vždycky takový byl již od prvobytně pospolné společnosti, v níž se prosadili lidé nejsilnější. Je však otázkou filosofickou, zda je hromadění majetku pravým smyslem života, neb nazí na svět přicházíme a „nazí“ z něj jednoho dne odejdeme. Ostatně smrt bývá označována za jedinou pozemskou spravedlnost.